Bývalý policejní prezident má jasno-vyzvat USA, ať si odvezou uprchlíky

Imigrace zamýšlená jako náhrada pracovní síly vedla k postupnému rozkladu západořímské říše. Přišla nevzdělanost, epidemie a rozložila se infrastruktura a kultura. Takové srovnání s dnešní imigrační krizí nabízí bývalý policejní prezident, publicista a podnikatel Stanislav Novotný.

I pro naši současnou Evropu může podle něho být multikulturní koncepce zničující.

Místo, aby politici dbali o blaho vlastního obyvatelstva, nadávají nám prý do xenofobů.

Někteří analytici očekávají posílení nemainstreamových či radikálnějších stran vlivem současných imigračních vln a debat kolem kvót a samotného přístupu EU k uprchlíkům. Navíc se neustále objevují nová rekordní čísla, co se týče první velké migrační vlny a následného možného přerozdělení, o čemž teď bude jednat summit EU. Jakou roli to může sehrát při rozkolu v Unii?

Na všech stranách se objevují početné skupiny, které by rády zorganizovaly tlak na vystoupení z EU. Dirigismus nikým nevolených vládců Unie, který stále více otravuje život běžných lidí, a dnes zjevná impotence evropských institucí při řešení skutečně závažných problémů, nutně zvedá vlnu odporu. Zároveň národní vlády po volbách klasicky korigují svoje programy, neboť kampaně se vedou populisticky a bez ohledu na reálné možnosti. Tomu jsme ovšem již přivykli. Nyní však navíc vidíme, jak pod tlakem EU evropské vlády ustupují často až na okraj propasti.

Neschopnost či nedbalost, lhostejnost nebo neochota, neodpovědnost či dokonce zvůle, zkorumpovanost nebo kompromitace? To jsou asi otázky, jež si většina Evropanů klade, když přemýšlejí o důvodu, který stojí za výkony vysoce přeplácených bruselských politiků a úředníků, kteří mají řešit imigrační problém ku prospěchu Evropy. Situace se dala dávno předvídat a tajné služby příslušné oblasti monitorovaly permanentně. Tzv. politické „elity“ prostě měly informací moře. Proč jsme tak strašně nepřipraveni?

V této atmosféře samozřejmě vznikají nová politická hnutí a strany či seskupení, která nabízejí konkrétní řešení pro konkrétní agendu. Nejprve se lidem jevila jako největší problém krize, vyvolaná prakticky nekontrolovatelným bankovním systémem propojeným s nadnárodními korporacemi, a nyní neodpovědná politika v podobě absolutně nezvládnuté imigrace podpaluje sudy s benzinem v jedné zemi za druhou.

Je to opravdu tak vážné? Měli bychom mít z budoucího vývoje strach?

Současným hlavním motorem hnutí odporu je strach, a to oprávněný! Strach o bezpečnost blízkých, strach ze sociálních dopadů. Lidé totiž dobře vnímají, že EU a její státy nejsou reálně schopny identifikovat imigranty ze všech koutů světa, kteří ve velkém překračují schengenské hranice propustné jako cedník. Vidí, že nejsou ochotny zatočit s pašeráckou mafií, a dokonce sílí podezření, že někteří politici jsou touto sítí placeni. Vidí, že neexistuje žádná pořádná koncepce pro začlenění těchto lidí do normálního života našich společností. Vidí, že tak samozřejmá věc jako to, že politik má dbát o smírné soužití ve vlastní zemi, pro politiky samozřejmá není, a že pod pláštíkem humanitárních frází jsou raději ochotni nadávat vlastním občanům do xenofobů. Vidí, že se na uprchlíky těší především různé neziskové organizace, jež na péči o imigranty získávají značné prostředky a že si tedy obživu od úst neutrhnou. Vidí také, že nejrůznější propagandisté, kteří jsou napojeni na evropské fondy, zahraniční nadace, a dokonce i přímo na cizí státní rozpočty, bez odpovědnosti k vlastní zemi vnucují neustále obyvatelstvu zničující multikulturní koncepci. Uvědomují si, že při současném vývoji nebude mít policie kapacitu na ochranu občanů a jejich majetku.

Ale také je tu silný pocit nespravedlnosti. Nikdo z odpovědných se totiž řádně nechce bavit o příčinách současné imigrační exploze. O tom, kdo především kolonizoval země, ze kterých uprchlíci převážně pocházejí, ale hlavně, kdo arogantně rozbořil křehkou konstrukci mezinárodního práva a devastoval řadu zemí, kde si místní vlády před agresemi byly schopny udržet svůj vlastní pořádek. Míra viny je různá a licoměrné volání po stejné odpovědnosti, je hrubě amorální.

Toto vše může sehrát značnou roli při rozkolu Unie. Sám rozkol by byl velmi užitečný. Vyrušil by z klidu všechny ty šíbry, kteří mají pocit, že dostali Evropu na hraní. Vítám různé nemainstreamové a protisystémové strany a různé iniciativy zdola, které se dnes množí jako houby po dešti. Stávající politik se s nimi musí popasovat, jinak z kola ven. Neřešené problémy padají na jeho hlavu a pouhé poštěkávání, že ten či onen je pravicový nebo levicový extrémista, rasista, xenofob, problémy neřeší, pouze je prohlubuje.

Když jsme se nedávno potkali, mluvil jste o placené propagandě, která toto téma v mainstreamu razí a blokuje odlišné názory. Opravdu to má podle vás takový vliv?

Samozřejmě. Stejně jako střední mediální proud, jenž chce být konformní s vládnoucí mocí a nekonfliktními postoji.

Víte, v této souvislosti mě zaujala rezoluce k plné transparentnosti financování politických stran, kterou schválili poslanci Evropského parlamentu. Dle zdůvodnění těchto mudrců je v pořádku financování mezi zeměmi uvnitř Evropské unie a z neunijních zemí je to špatně. Já ale nechci, aby české politické strany byly financovány z Německa nebo z Francie. Zpovídají se českému voliči, nikoli německému.

Háček je však jinde. V neziskovém sektoru. Celá řada neziskových organizací a nadací výrazně vstupuje do politiky a často úzce spolupracuje s politickými stranami, platí jejich akce, projekty a jednotlivce, politická učiliště. Jsou buď zahraničního původu, anebo jejich zdroje leží v zahraničí. Bylo by tedy hezké, kdyby napříště, když bude někdo hovořit za podobnou instituci, uvedl též zdroje financování. To by bylo fér.

Samozřejmě, že rezoluce byla zacílena především na Rusko, které prý financuje německou AfD, francouzskou Národní frontu, Komunistickou stranu Řecka, maďarský Jobbik nebo rakouské Svobodné. Účelovost je až legrační. Ve všech případech se jedná o strany ve svých zemích populární a velmi kritické k EU.

Co byste ve vztahu k imigraci vzkázal naší vládě?

Aby si uvědomila, že z jedné strany hrozí Evropě naprosto reálná válka a z druhé strany rozvrat našeho dosavadního způsobu života skrze nekontrolovaný příliv imigrantů. Rozvrat, na jehož konci může být zánik evropské civilizace. Musí vyjednávat se všemi, udržovat dobré vztahy, kde to jen jde, ale činit neprodleně vlastní opatření. Nekonání by bylo neodpustitelné. Nevěřit slibům velmocí a velkých zemí; všichni sledují vlastní zájmy a z toho je třeba vycházet.

Dát neprodleně Bruselu najevo, že imigranty si budeme vybírat sami a že pod humanitární záminkou nehodláme ničit vlastní občany a kulturu. My sami musíme vědět, která kultura a náboženská orientace je nám bližší a je více méně kompatibilní s tou naší, jaké množství imigrantů uneseme a kdo chybí na našem pracovním trhu.

Okamžitě zpřísnit kontrolu na hranicích a urychleně vypracovat plán na lepší ochranu zelené hranice. V tomto smyslu je třeba říci, že zatím největší smysl pro realitu projevuje pan ministr vnitra a lze s ním souhlasit v tom, že máme pomoci Řecku a Itálii v boji proti nelegálnímu přistěhovalectví, popř. pomáhat v utečeneckých táborech v Africe a na Blízkém východě, kde jsou ti opravdu potřební.

Instruovat policejní a zpravodajské složky tak, aby byly schopny sledovat pohyb těchto osob po našem území, snažit se je identifikovat a zadržovat ty, kteří sem dorazili nelegálně. Lidé potřebují vědět a vidět, že se něco praktického a konkrétního děje. Skupiny afrických imigrantů se již objevily v různých českých a moravských městech. Monitorují je občané a informace si předávají po sociálních sítích. Mediální konformisté informují o neškodných událostech a vláda mlčí. Objevují se výzvy k formování domobrany, lidé se radikalizují.

A ti nejodvážnější z politiků by měli začít apelovat na USA, aby se laskavě přiznaly ke své mimořádné odpovědnosti za imigrační vlnu. Mohou migrantům udělovat hromadný azyl za oceánem a měly by se také výrazně podílet na ochraně evropského pobřeží. Válečné námořní techniky mají ve Středozemním moři a dnes i v Černém moři dost.

Historická poznámka: V roce 376 římský císař Valens neodhadl ekonomické, administrativní a bezpečnostní možnosti říše a dovolil přejít Dunaj gótským Tervingům, aby mu nahradili nedostatek pracovních sil v pohraničí. Za nimi přišli další Gótové a r. 378 ho titíž Gótové porazili u Adrianopole. On sám padl a r. 410 Gótové dobyli Řím. Nastal postupný rozklad západořímské říše, její infrastruktury a kultury. Epidemie, války a nevzdělanost v následujících staletích snížily původní počet obyvatel na pouhou desetinu. Příčin úpadku samozřejmě bylo mnohem víc, ale jeden chybný krok pád urychlil.

Budiž mementem všem, kteří bez jakéhokoli strukturovaného a věrohodného zdůvodnění tahají přistěhovalecká čísla z rukávu.

http://www.ac24.cz

Zdroj: pl.cz