Když čtu články publicisty Vladimíra Kučery, nebo v televizi sleduji jeho názory, divím se. Dříve jsem se ptával a přemýšlel, komu to slouží. Dnes mám jasno. Není sám, kdo se snaží dokazovat, že my, Češi, jsme se po válce chovali hůře k Němcům, než oni dříve k nám, nebo alespoň náš postup vůči nám byl nesprávný. A z toho vyvozuje, že spíše by omluva patřila jim od nás, nebo abychom byli hezky zticha.
Leckteré jeho „hluboké úvahy“, alespoň některé, uchovávám. Zejména ta z dřívější doby, že nebyly jen Lidice, Ležáky, Javoříčko, ale i Postoloprty a Ústí nad Labem - ta je výmluvná. Je to jakýsi extrát toho, čím se zaobírá a nás stále krmí. Zfanatizovaný Němec, kovaný nacista, esesák, ti všichni nás považovali ze český „ksindl“, odpad, který jednou bude vyvražděn ve jménu vyšší nordické rasy. Tyto „české oběti“ pan Kučera mezi oběti řadí. I těm má patřit naše omluva? Válečné události však zabránily genocidě českého národa a napomohly k tomu, aby otrok se vzepřel – a ta nashromážděná nenávist se na chvíli provalila.
To však podle našeho moralisty bylo nedobré, nemělo se vůbec stát. Nesouměřitelné a neuvěřitelné, žel smutná realita a známka prodejnosti některých publicistů i médií u nás.
Z mnoha postojů pana V. Kučery ocituji alespoň jeden příklad ze Žatecka. Svého času se tam ustavil Spolek německých obyvatel Žatce. Právě tam jsem v r. 1944 jako školák nastoupil na sklizeň chmele. Od tamní kupcové na mou adresu zaznělo slovo ksindl s dalším komentářem. Ale co bylo, to bylo. Ale zpět k onomu svazu. Ten konal různé akce, přednášky, besedy, jak pro členy německé menšiny, tak i pro další zájemce. Na jedné řečnil jakýsi pan Otakar Loebl, sám se tituloval jako předseda tohoto spolku. Obsahem jeho úsilí bylo dokázat, že po válce „krvežízniví“ Češi vyvražďovali nevinné Němce. A podivme se – vše moderoval Martin Komárek, tehdy redaktor MFD. Jako diskutující hosté vystoupili Bohumil Doležal, Michal Pehr, Vladimír Kučera. Nikoliv však jako oponenti řečníka, ale na jeho podporu.
Co svou činností pan Kučera, s Doležalem tvoří vzácně spřízněné duo, sleduje, není třeba dlouho bádat. Vyznává teorii Goebbelse, který věděl, že kapka po kapce časem důlek vytvoří, čili v mozku lidí zanechá stopu. Zejména pak u mladých lidí, kteří o nacismu a jeho bestialitě nic nevědí. Náš národ těchto zaprodanců již poznal mnoho, naštěstí je přežil. Já jiný výraz – z těch slušných – pro tento druh žurnalistů nemám. Zejména když lze snadno odvodit, že kromě běžných honorářů v tisku a televizi je tu určitě i další zdroj a ten je tučnější než těch pověstných třicet stříbrných.
Ale abychom nezapomněli. Pan V. Kučera byl spoluautor a dramaturg pořadu Historie.cs. Kolik jen se on nasnažil, aby tu a tam trochu umazal z našich dějin, zneviditelnil, nebo naopak přidal a zdůraznil. I v tomto směru má „zásluhu“ na přepisování našich dějin. Vzhledem k tomu, že pan Kučera je již snad i „kádrovým“ spolupracovníkem ČT, může televizní vrchnost již docela dobře vědět, co od něj může očekávat.. Také ji snad ani jednou dosud nezklamal. To protičeské televizní kopýtko má tak i to druhé do páru jisté.
Navíc, když tak už umně brnká na strunu vyrovnání, kdo je víc vinen a kdo má co platit, zeptejme se pana Kučery, proč zapomíná na to další a velmi podstatné. K vyrovnání se Německa s námi, pokud jde o válečné reparace, zatím nedošlo. Panu Kučerovi to asi jen zcela náhodou uniklo. A co náš pan publicista říká k nestoudným požadavkům pan Posselta? … Ptali bychom se marně. Dávno se totiž již zařadil mezi ty, kteří se landsmanšaftu uklánějí.
Josef Sedlák, Plzeň
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz