Byl Oskar Schindler skutečně    sudetoněmeckým zrádcem a německým špionem?

Mnozí z nás na pana Schindlera se stále ještě dívají  jako na hrdinu z filmu „Schindlerův seznam“  nebo dokonce i očima  muzea  ve Svitavách, kde jmenovaný má své zvláštní oddělení, jež popularizují zejména i někteří politici KDU-ČSL.  Pan Schindler je tak stále více či méně hrdinou bez bázně a hany. Nesahejte nám na něj svýma špinavýma rukama a temnými úmysly, říkají.

Tak jak to ve skutečnosti bylo? Uveďme ve stručnosti některá důležitá fakta a významné příhody z jeho života! Nejdříve však několik širších základních údajů.

Město Svitavy leží v západní části Moravy. Ve 13. století bylo osídleno německými kolonisty, kteří se pak postupem časy rozlévali do blízkého i dalšího okolí. Problémem pro jejich potomky se stalo vytvoření Československé republiky v říjnu 1918. Rozhodli se vytvořit správní jednotku s centrem v Lanškrounu nebo Moravské Třebové. Hřebečsko, uzavřené jazykové území v čele s německou radou se mělo stát součástí provincie Sudetenland. V Schönhengstgau česká menšina neměla mít žádná práva.

ČSR po souhlasu dohodových mocností začala obsazovat pohraničí. V Moravské Třebové   Němci  měli 900 ozbrojených mužů. Německé obyvatelstvo ohrožovalo československé vojáky, když sundávali rakouskou vlajku, když ji odmítli sundat němečtí vojáci, kteří ji vyvěsili. Padlo z německé strany několik výstřelů. Naši odpověděli palbou. Bylo zastřeleno několik Němců. Město naše jednotky obsadily.

Hned počátkem roku 1919 došlo k dalším protičeským vystoupením německého obyvatelstva, a to v souvislosti se založením české školy. Zápis do české menšinové školy se musel provádět v místnostech vojenského velitelství, přestože starší čeští žáci museli i nadále chodit do německé měšťanky, česká zde v tu dobu nebyla. Mnohem k větším demonstracím došlo v snad v celých tzv. německých Čechách, které organizovala německá nacionální strana s němečtí sociální demokraté. Němci napadali naše hlídky. Došlo opět ke střelbě. V Olomouci padli dva naši vojáci, pět těžce bylo raněných. Na straně německých útočníků bylo 17 mrtvých a 30 zraněných. Lidé umírali na různých místech. Naši vojáci se prosadili.

Němci přistoupili k jiným formám odporu.  Poškozovali české menšinové školy, poštovní schránky se státním znakem, české vývěsní štíty, tropili výtržnosti při různých kulturních akcí. Němci již tehdy požadovali právo na sebeurčení a připojení k Rakousku. Byli však pouhou národnostní menšinou a ta neměla právo na sebeurčení. Za Rakouska českému národu na vlastním jeho území toto právo upírali a nyní pro sebe jej požadovali, aniž by na něj měli sebemenší nárok. Měli však možnost vystěhovat se z ČSR a tohoto práva využila jen nepatrná menšina z nich.

Oskar Schindler vyrůstal v těchto podmínkách. V r. 1919 začal navštěvovat Státní reálnou školu. Důležitý je pro něj rok 1935. Tehdy vstoupil do Sudetendeutsche Partei (SdP). Asi v roce 1937 začal pracovat pro německý Abwehr. Samozřejmě, že jeho úkolem bylo i získávat další spolupracovníky zvláště z řad ozbrojených složek. U Rudolfa Huschka, svitavského  policejního strážníka německé národnosti, však narazil. Ten oznámil příslušnému zpravodajskému oddělení, že O. Schindler se pokoušel jej získat do služeb  zpravodajské služby ve prospěch Německa. 18. července 1938 byl O. Schindler zatčen, jedna německá vyzvědačská síť byla zneškodněna. Doba rychle zrála a O. Schindler byl propuštěn z vězení se slávou, kdežto R. Huschka skončil někde ve věznici v Opavě, kde zřejmě byl i popraven. Tak jak Schindler bojoval proti ČSR, tak později napínal své síly proti Polsku.

Po jeho obsazení přenesl své hlavní sídlo do Krakova. Zde vystupoval jako bohatý obchodník a průmyslník, zatímco dále pracoval pro Abwehr. Takovéto krytí bylo pro něj velmi výhodné. Když nastoupila doba německých porážek na frontách, zřejmě i O. Schindler si vzpomněl na zadní kolečka. Navázal styky s lidmi, kteří pracovali pro anglickou zpravodajskou službu, také dokonce i s různými židovskými institucemi. Peníze vydělával lehce. Byl milionářem. V Brněnci, kam převezl své židy, jejichž většině tím zajistil přežití, provozoval zbrojní výrobu. Před koncem války, v prvních dnech května, Brněnic opustil. Věděl jistě, co by mu hrozilo, kdyby se dostal do rukou příslušných čs. orgánů.

Z druhé strany je v zájmu pravdy nutno zaznamenat i následující fakt. Izrael v r. 1967 prohlásil O. Schindlera za „spravedlivého mezi národy“ a jako jediný člen nacistické strany byl obdařen právem zasadit strom v Aleji spravedlivých v Jeruzalémě.

„Orgány Státní bezpečnosti v Ostravě pořídily evidenci válečných zločinců k 22.6.1946, kde na straně 132 je uveden pod pořadovým číslem dvě Oskar Schindler. Na Schindlera bylo vypracováno trestní oznámení k Mimořádnému lidovému soudu v Ostravě a tato podáno veřejnému žalobci 22. listopadu 1946… Zločiny, z nichž byl Schindler podezřelý, byly totiž velice závažné. Podle § 3 odstavce 1 retribučního dekretu hrozil těžký žalář od 5 do 20 mlet, za okolností zvlášť přitěžujících těžký žalář až na doživotí nebo smrt. Podle § 1 téhož dekretu (úklady o republiku) hrozil trest smrti. Podařilo se zjistit Schindlerův pobyt v Německu…, ale to již přichází rok 1949. Schindler odjíždí do Argentiny…“ (Gruntová Jitka, Oskar Schindler, Legenda a fakta, Naše vojsko, 2014, str. 233-234).

Z uvedeného vyplývá, že Oskar Schindler byl skutečně sudetoněmeckým zrádcem a německým špionem.

Připravil dr. O. Tuleškov