Budou Němci po válce nasazení na nucené práce v ČSR námi odškodněni?

Stanovisko Ackemann-Gemeinde a Seliger-Gemeinde

Pokusy o odškodnění sudetů

"V následujících letech došlo na sudetoněmecké straně k názoru, že německým nuceně nasazeným je třeba poskytnout odškodnění, a to po vzoru odškodnění českých nuceně nasazených, v podobě peněžité dávky jednorázově. Na podzim roku 2000 založila Ackermann-Gemeinde pracovní skupinu pro plánování a realizaci této politiky v kanceláři Mnichově. Ta sestávala ze dvou zástupců tří společenských institucí sudetoněmecké etnické skupiny: sudetoněmecké sociální pracovníky, sociální pracovníky Ackermann-Gemeinde a sociální pracovníky Seliger-Gemeinde. Předsedou sedmičlenné pracovní skupiny byl nyní zesnulý bývalý státní tajemník D. Wolfgang Egerter. "Pracovní skupina si stanovila za cíl dosáhnout odškodnění pro sudetské Němce za nucené nasazení z Německo-českého fondu budoucnosti. "Projekt se nepodařil na podzim roku 2003 ze dvou stran: V České republiky pro bývalého prezidenta Václava Klause. Také to se nepodařilo na ministerstvu zahraničí. "Překážka nacionalistického Klause nepřekvapila. Nechutná však byla německá překážka. Antje Vollmerová, v té době členka Strany zelených, v radě Fondu budoucnosti projekt úspěšně torpédovala. 150.000-200.000 sudetských Němců bylo internováno před 70 lety. Paleczek mnoho let zkoumá československé internační tábory v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku a složení vězňů. O svých poznatcích referuje v Sudetendeutsche Zeitung  v několika pokračováních od února 2016. Odškodnění pro německé nuceně nasazené označuje za dobré a správné.

Paleczek: "Německá vláda tedy po 70 letech přiznává odškodnění poválečným německým nuceně nasazeným. To je jistě dobrá věc. Ale nebylo by mnohem důležitější, aby převzaly odpovědnost vlády zemí, které utrpení v minulosti způsobily? Odpověď na tuto otázku vládám v Praze, ve Varšavě, v Lublani, Záhřebu a jinde také přijde v budoucnu. Nicméně, dotyčné osoby se toho nedožijí!" Pro něj, Paleczka, je znamením suverenity otevřené společnosti se stabilní demokracií, že se věnuje temným stránkám své vlastní historie. Z pohledu sudetských Němců je možné z tabulek úmrtí počítat, že naživu je doposud pět procent osob postižených před 70 lety. Jsou to z odhadovaných 60.000 až 80.000 nuceně nasazených asi 3000 až 4000. (Německo-česká kultura vzpomínání

Týdenní seminář v  Heiligenhofu - část II, Sudetendeutsche Zeitung, 2.12.2016, str. 3, 5, bez autora a značky).

Naše stanovisko

V  „Protokolu o jednáních Krymské konference“, Jalta, 11, února 1945, v části V. Reparace, je uvedeno: “ Šéfové tří vlád se dohodli takto:…

2. Věcné reparace budou na Německu vymáhány v těchto třech formách: a) Odnětím německého národního majetku, b) Ročními dodávkami zboží, c) Použitím německé práce.“

Další ustanovení zakotvovalo zřízení Spojenecké reparační komise, která měla vypracovat podrobný plán pro vymáhání německých reparací. Spojenci se dohodli též na tom, že Německo bude povinno uhradit válečné škody, které způsobilo v maximální míře.

Nasazení Němců na nucené práce byla  jedna z forem placení reparací Německem. Proto zásadně platí, že nasazení Němců v poválečné době v Československu na nucené bylo zcela s uvedeným rozhodnutím spojenců, bylo nejen přirozené, oprávněné, ale zcela legální. Němci nasazení na nucené práce proto neměli a nemají žádný nárok na odškodnění.

Jen si vzpomeňme, co všechno Němci u nás zničili  v posledních dnech války. Jen Praze způsobili materiální škody ve výši 20 miliard korun. V době Květnového povstání českého lidu povraždili na 8 tisíc našich lidí. Poslat Němce na odklízecí a jiné práce bylo zcela pochopitelné. Co zničili, poškodili měli obnovit, alespoň z menší části. Kdybychom je nechali v Praze dělat na všech  obnovovacích pracích, musely by jich být tisíce a pracovat řadu let, aby škody odstranily. To jsme neudělali. Odsunuli jsme je do rajchu, jak chtěli.

A nyní hodlá, jak vyplývá z výše uvedeného textu, tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL) na nás opětně požadovat odškodnění za nucené práce. Je mu jedno, že chce něco, na co nemá nárok. Je mu jedno, že jeho požadavky jsou v rozporu  se spojeneckými poválečnými dohodami, které v plném rozsahu byly a jsou i dnes závazné pro Německo. Zřejmě SL jsou tyto mezinárodní dohody šum a fuk.  My se však  musíme mít na pozoru. V nedávné době poslal B. Sobotka do Česko-německého fondu budoucnosti asi 270 milionů korun. Nepřipusťme, aby byly tyto peníze jakkoliv zneužity!

Vzhledem k charakteru SL a jeho platnému programu se nemůžeme ani divit. Obracejí historickou situaci na hlavu. Ve svých očích jsou oni oběťmi a my zločinci. SL se nezmění, pokud bude existovat. Ale že naši ústavní činitelé, kteří jsou povinni z titulu svých funkcích všechny protičeské snahy SL sledovat a dělat protiopatření, mlčí, neprotestují, dělají jakoby o nic nešlo, nic se nedělo, to je selhání přímo katastrofální. Dámy a pánové slíbili věrnost republice a jejímu lidu, zatím však slouží, jak to vidíme např. na panu ministru Hermanovi, Sobotkovi a Bělobrádkovi, jiným zájmům.

Je nepochopitelné, že německá vláda odškodňuje Němce nasazené po válce na nucené práce, když odmítá zaplatit reparace, které je na základě mezinárodního určení povinna uhradit. Pokud reparace v plném rozsahu uhradí, pak může přistoupit k odškodňovaní podle svého uvážení.

SL argumentuje tím, že Češi nuceně nasazení v rajchu odškodnění jednorázové dostali. Němci, kteří u nás  vládli v době války, rozhodli o jejich nasazení. Asi 600 tisíc našich mladých lidí nuceně pracovalo v Německu mnohdy za těžkých životních podmínek. Byli jako novodobí otroci. Kolem 5000 z nich se domů již nevrátilo. Někteří z nasazených pracovali v Německu dokonce několik let. Naši lidé měli nárok na odškodnění proto, že Němci byli agresory a my jejich oběťmi. Naopak, oběti agrese neplatí agresorům, zvláště když oni svou prací platili za škody, které agresí způsobili.

Závěr: ČR není nijak povinna odškodňovat Němce, které jsem po válce nasadili na nucené práce. Je to ČR, nástupnický stát Československa, která má nárok na reparace. Němci jsou povinni nám je zaplatit.  Jde o cca 360 miliard předválečných korun, tedy asi více než 3 biliony současných korun.

Co dělá naše vláda, co dělá naše MZV? Plňte své povinnosti vůči republice a českému lidu!. Pokud nechcete nebo nemůžete své ústavní povinnosti plnit, odejděte! Čím dříve, tím lépe!

Dr. O. Tuleškov