Bude mít Slovenská národní strana svého partnera v České národní straně?

SNS byla založena v r. 1990. V současné době je parlamentní stranou. Předsedou je Andrej Danko. Její program lze ve zkratce charakterizovat slovenským národovectvím, národním konservatismem  a euroskepticismem. Ve 150 členné Slovenské národní radě je zastoupena 15 poslanci. Střídavě je parlamentní a neparlamentní stranou. Nevyrovnané vnitřní poměry, docházelo i k dělení strany, pochopitelně ovlivňovaly i její volební výsledky,

Pakliže  na Slovensku, kde žije více než půlmilionová maďarská menšina a stále početnější menšina romská, najde své místo ve slovenském stranicko-politickém systému Slovenská národní strana, pak by neměl být problém, aby i nějaká podobná, např. Česká národní strana (ČNS), vznikla v České republice. Doba pro její vznik je sice celkově rozporná, ale základní podmínky pro její vznik přesto existují.

Šanci na její vytvoření zmenšuje značná rozdrobenost  vlastenecké scény. Mnohdy v některých jejích složkách hrají úlohu dokonce i osobní zájmy různých předsedů různých vlasteneckých subjektů. Mnohem význačnějším faktorem, který ovlivňuje složení i diferenciaci vlasteneckého tábora, však je zájem i určitých vnějších sil na dalším setrvání tohoto stavu. Známé rozděl a panuj, platí. bohužel, i u nás. Můžeme se dokonce setkat i s „národními socialisty“, kterým skutečný národní program nahání téměř hrůzu.  Přísně státotvorná šrámkovská Československá strana lidová byla rozložena a nahrazena tzv. křesťanskými demokraty, kterým němečtí křesťanští sociálové a křesťanští demokraté jsou bližší než nějaké české strany, kromě snad TOP 09 a Zelených. Současné vedení KDU se zřejmě dostalo již na pozice bývalé  konzervativní katolicko-národní strany z doby habsburgské monarchie, v níž loajalita k trůnu byla silnější než k vlastnímu národu. Samo rakouské katolictví bylo jednou z opor monarchie. Další významnou státotvornou stranou v době první  republiky byla sociální demokracie. Jaký je její dnešní stav, není nutné se dále šířit. Sobotkovskou vládu lze jen přetěžko označit  za státotvornou. Zřejmě převažují názory, že jde o vládu protinárodní. Babišovská  ANO je z národního hlediska dosud nevykrystalizovaná. Jsou v ní složky silně proněmecké i národně lhostejné.

Problémem pro národovecké snahy je i podpora současných opozičních stran vládní politice. A jsme opět u TOP 09, Zelených a částečně i ODS.

Vytvořit ČNS však přesto je možné, ale nepříliš pravděpodobné. Chybí to základní, jednoznačná vůle rozhodujících složek vlastenecké spektra. Proces jeho sjednocování je teprve v počáteční fázi. Nám známé skutečnosti zatím nepotvrzují připravenost k založení takovéto strany.

V současnosti se jeví jako pravděpodobnější vytvoření politického subjektu, který by sjednotil alespoň značnou část vlasteneckých sil pod jednou střechou, a poté by jednal s existující zavedenou politickou stranou o určitém národním minimu, jež by tato převzala do svého programu. Součásti dohody by také muselo být zařazení několika představitelů vlasteneckých sil na volitelná místa  na kandidátní listině politické strany, aniž by došlo k vytvoření společné volební koalice. Tuto  však nelze zatím zcela vyloučit. Uvažovat o té, či oné formě spolupráce je rovněž předčasné. Bude především záležet na stavu sjednocovacího procesu.

Vše bude záviste i na tom, jak se jednotliví představitelé vlasteneckých složek urychleně dohodnou na těsnější spolupráci, jež by vedla postupně, a opět ve zrychleném tempu, k vytvoření společného složeného subjektu. Čeho se již nyní nedostává, je čas. Pokud si jeho váhu neuvědomíme a nebudeme podle toho také jednat, pak nemůžeme uspět.

Nejde jen o národovecké požadavky, které máme v úmyslu naplňovat a také naplnit, ale zejména o naši státnost, jež je v současnosti ohrožena.   Víme, kdo nás táhne do německého chomoutu, ať již jde o nový protektorát nebo splynutí s Německem, jež by z ČR udělalo jednu ze zemí německého spolku. Je přece obrovskou degradací  ČR, když vláda jedná s jedním z německých spolků, u nás naprosto negativně zapsaným, který nemá žádnou mezinárodně právní subjektivitu, aby mohl být účasten mezinárodního jednání. S představiteli landsmanšaftu dokonce jednala na jaře letošního roku vládní delegace. Je pro sobotkovskou vládu příznačné, že se stará a pečuje o členy německého spolku, aniž by dbala o vlastenecké organizace, aniž by jím také pomáhala. Landsmani jsou této vládě bližší než čeští vlastenci. Vyvoďme z toho již konečně odpovídající důsledky!

Náš národ a naši státnost můžeme  chránit a dále rozvíjet jen tehdy, když se staneme i politickou silou. Tou se můžeme stát, závisí to především na nás. Uvědomme si především, že do národního tělesa patří všichni vlastenci od leva až na samou pravici. Kdo tuto zásadu zpochybňuje, ohrožuje úspěšnost našeho celkového snažení. V národním společenství je pro všechny dost místa. Čím více se dokážeme rozkročit, tím větší úspěch můžeme mít!

J. Skalský