Neprávem zapomenutý vyškovský rodák ,světoznámý konstruktér a významný člen protinacistického odboje Bronislav Jokl
/ Ke 115.výročí narození /
Sejde s očí, sejde s mysli, praví staré české přísloví a tato slova jakoby charakterizovala osud tohoto člověka. Zatímco každé město a obec vysoce oceňuje své rodáky, kteří se významným způsobem zapsali do historie města, národa či státu, toho se ve svém rodném městě dr.ing.Bronislav dlouho nedočkal..Jednou z příčin byla jistě i skutečnost, že většinu svého plodného života prožil v Praze. Že byl výjimečný, o tom se přesvědčíme, když se blíže seznámíme s jeho průběhem.
Bronislav Jokl se narodil ve Vyškově – Křečkovicích 17.1.1896 ve vlastenecké rodině mlynáře Vincence Jokla a jeho manželky Hedviky, rozené Andrysíkové, jako druhý z osmi dětí. Po vychození obecné školy začal studovat na místním gymnáziu. Jako vlastenecky vychovávaný se zapojil do sokolské jednoty. K dokreslení tehdejší politické situace a života v Rakousko-Uherské říši svědčí skutečnost, že žákům gymnázia, byla činnost v Sokole, který byl úředními místy chápán jako podezřelá slovanská organizace, zakázána. Aby toto nařízení obešli, byli v jednotě zapsáni pod smyšlenými jmény. Bronislav Jokl zde byl veden pod jménem Jan Kopřiva. Studium ukončil v roce 1915, tedy v době, kdy již rok zuřila první světová válka.
Krátce nato byl odveden do rakousko-uherské armády a po odborném výcviku a školení byl zařazen k dělostřelecké jednotce a odeslán na frontu. Zúčastnil se bojů v Itálii, kde zakončil válku jako velitel dělostřelecké baterie v hodnosti nadporučíka.
Po vzniku svobodné Československé republiky se Bronislav Jokl zaměřil na získání vysokoškolského vzdělání. Vystudoval České vysoké učení technické v Praze-Vysokou školu strojní a elektrotechnickou a jako vynikající student byl po absolutoriu zaměstnán na škole jako konstruktér. Později získal titul doktora technických věd a pověst vynikajícího odborníka. Své poznatky a zkušenosti publikoval v mnoha článcích a publikacích.
Proto si jej také vybrala tehdejší významná strojírenská firma ČKD / Českomoravská- Kolben –Daněk / jako přednostu oddělení vodních turbin. A zde dospěl k významného vynálezu, patentovanému v mnoha státech, který mu získal mezinárodní věhlas. Šlo o úpravu regulace Kaplanovy turbiny. Se souhlasem profesora Kaplana Jokl upravil způsob regulace turbiny nastavováním lopatek oběžného kola soudobě s regulačními, aby se dosáhlo maximální účinnosti. Od té doby byly tyto vyráběné turbiny označovány názvem Kaplanova turbina - regulace Jokl. Pro zajímavost je možno uvést, že takové dvě turbiny přiměřené velikosti nechal Jokl zhotovit .pro otcův vodní mlýn v Křečkovicích a velmi se osvědčily. Samozřejmě, že časem ochrana patentu prošla, takže dnes se v celém světě tyto turbiny již volně vyrábějí a jméno muže, který je významně zdokonalil upadlo v zapomnění.
Pak, stejně jako do životů milionů Čechů i do jeho života zasáhly mnichovské události, nacistická okupace Čech a Moravy a pak druhá světová válka. ČKD, stejně jako celý průmysl protektorátu byl převeden na válečnou výrobu. Různé podniky vyráběly mnoho součásti zbraňových systémů i zbraní. Jokl ve vedoucím postavení získával množství různých informací, které zajímaly náš zahraniční odboj. Když byl osloven, neváhal a zapojil se do ilegální činnosti. Nejdříve to bylo ve skupině OBRANA NÁRODA generála Zdeňka Nováka. Později byl napojen i na slavnou odbojovou trojici Balabán, Mašín, Morávek, působící v Praze.
V rámci spolupráce protektorátních a slovenských zbrojařských podniků byl Jokl nucen často zajíždět na Slovensko. Zde pracovala slovenská odbojová skupina FLORA, která se hlásila k obnově Československa .a měla spojení s londýnskou čs.exilovou vládou. V čele této skupiny stála Květoslava Viestová, manželka pozdějšího povstaleckého generála Viesta se svými syny.
Ing. Dušan Viest později napsal: „Za války jsem pracoval na slovenském ministerstvu hospodářství. Potřebovali jsme postavit čerpací stanici na východním Slovensku. Prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí jsme navázali styk s ČKD v Praze, aby nám zhotovili projekty. Přišel Dr.Ing.,Bronislav Jokl a já jsem brzy poznal, že je zapojen v odboji. Později mi prozradil, že měl za úkol navázat spojení. Prostřednictvím Ing. Országa a Dr. Maxiána obdržel permanentní propustku na Slovensko. Domnívám se, že patřil do skupiny Balabán, Mašín, Morávek. Rozhodně pracoval s Balabánem“.
Spolupráce se slovenskými odbojáři se úspěšně rozvíjela a přes Slovensko přicházelo do Londýna mnoho zpráv. Zprávy přicházely rovněž ze Slovenska do Prahy. A nejen zprávy. Někdy řidič z ČKD Josef Vedral, který vozil Jokla na Slovensko a který byl rovněž zapojen do odboje, musel převážet i Němce z podniku. I za této situace byl využit pro převoz zpráv a jednou zpětně přivezl ze Slovenska vysílačku pro český odboj.
Nejvýznamnějším činem odbojáře Jokla bylo předání zprávy o zahájení výroby tajných nacistických raketových zbraní, které získal vyhodnocením nového výrobního programu některých českých podniků a zpráv svých informátorů. Jak se po válce ukázalo, podobné zprávy získala britská vláda i od jiných zdrojů a na jejich základě pak bylo středisko této výroby v Peenemünde úspěšně bombardováno. Ale z české strany byl prvním informátorem právě Jokl.
Dosvědčila to po válce i Květoslava Viestová, která napsala: „První zpráva o tajných zbraních pocházela od Dr.Ing. Jokla. Byla psaná tužkou a obsahovala kresby. Syn Bořivoj text přepisoval a překresloval. Stránky nafotografoval Otakar Svatoš a ještě v noci mi vše odevzdával. Jokl dával zprávy řidiči, který vozil různé Němce na úřední jednání do Bratislavy k firmě ORAVA, což byla dříve pobočka ČKD Praha. Vyráběly se tam tanky. Od něho přebíral zprávy Ing.Jan Pospíšil, který materiály odevzdával mně. Od nás šel zpravodajský materiál různým způsobem. Vyvážel jej Fraštacký, který později navázal spojení na švýcarském vyslanectví v Bratislavě a tam mu zajistili odesílání zpráv za hranice. A kdy odešel materiál o tajných zbraních? Bylo to ještě před bombardováním Peenemünde. Pamatuji si to, poněvadž po náletu jsme odesílali další zprávu, která přišla z Čech a která obsahovala informaci, že celá výroba byla rozdělena do dalších továren i menších závodů.“
Na začátku roku 1945 však Jokla gestapo zatklo. Zatčen byl i jeho řidič. Nikdo z nich však nic neprozradil. Po skončení výslechů byl z Pankráce převezen do vězení gestapa v Malé pevnosti v Terezíně. Konce války se však nedočkal. Zprvu kolovaly zprávy, že byl popraven.To se však nepotvrdilo. V kartotéce vězňů Malé pevnosti je uvedeno,že Bronislav Jokl zemřel 1. května 1945 a lze se tudíž domnívat, že podlehl následkům věznění a útrap. V den, kdy jeho rodné město slavilo své osvobození, umírá tento významný odborník a hrdina odboje proti nacismu v nacistickém žaláři.
Nepřízeň osudu zasáhla rodinu Joklových dvakrát. Den předem, 30.dubna 1945 byl při osvobozování Vyškova výbuchem granátu zabit jeho bratr, profesor místního gymnázia o osm let mladší, František Jokl. Během dvou dnů tak přišli rodiče o dva syny, kteří mohli pro republiku ještě mnoho vykonat.
V uznání zásluh v boji za svobodu Československa byl Dr.Ing. Bronislav Jokl posmrtně vyznamenán prezidentem republiky Československým válečným křížem 1939 in memoriam. Po jeho bratru, profesoru Františku Joklovi, je pojmenována ulice v Křečkovicích a na místním gymnáziu byla organizována akce nazvaná Joklův memoriál.
Dlouhých 6o let se na Vyškovsku o tomto významném rodáku nic nevědělo. Zásluhou historicko dokumentační komise okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu ve Vyškově byl jeho životní příběh zdokumentován a podán návrh na jeho ocenění. Město Vyškov jej poctilo udělením čestného občanství in memoriam a dekret byl předán v Praze zástupcem vedení města jeho rodině..Dostalo se jim tak, i když po létech, svědectví o jeho výjimečném životě a všem občanům další příspěvek k objasnění složitého období boje za národní svobodu.
Ing.Josef Mikš
Webové stránky: www.ceskenarodnilisty.cz
E-mail: vydavatel@seznam.cz