Brno – „smiřování“ sudetomilů a sudetů

Brno – „smiřování“ sudetomilů a sudetů

Deklarace smíření a společné budoucnosti

V letošním roce si připomeneme 70. výročí od skončení 2. světové války – dosud největší tragédie lidstva v jeho historii. Během let 1939 – 1945 došlo k okupaci ČSR německými vojsky a k perzekuci českého obyvatelstva. Po osvobození Brna na základě usnesení Zemského národního výboru ze dne 30. května 1945 nařídil v odpoledních hodinách Národní výbor pro Velké Brno, aby se na Mendlově náměstí ve 22 hodin shromáždili všichni německy hovořící Brňané.

Během noci a k ránu je vyvádějí ozbrojené Revoluční gardy a armádní jednotky z města. Procesí asi dvaceti tisíc osob čeká nekonečný pochod směrem k rakouským hranicím. Bez jídla, bez vody, bez lékařské péče, bez základní hygieny, bez odpočinku. Podle očitých svědectví po cestě mnozí umírali vyčerpáním, podléhali epidemiím, které se rozšířily v pohořelickém táboře; někteří byli ozbrojeným doprovodem ubiti či zastřeleni.

Tento „akt pomsty“, který měl být odplatou za nacistické zločiny, přitom ty, kteří se na nich aktivně podíleli, postihl jen okrajově. Akce byla namířena především proti ženám, dětem a starým lidem, kteří tvořili naprostou většinu účastníků pochodu. Mezi vyhnanými bylo mimo jiné i mnoho Čechů a německých antifašistů. Tento akt vstoupil do historie jako tzv. „Brněnský pochod smrti“.

Jsme si dobře vědomi nesrovnatelně rozsáhlejších zločinů, které spáchal nacistický režim. Zároveň si uvědomujeme, že utrpení zůstává utrpením, ať je jeho původcem kdokoli a v kterékoli době.

My jako členové současné politické reprezentace města odsuzujeme veškeré zločiny spáchané v letech 1939 až 1945 a chceme v den sedmdesátého výročí těchto událostí připomenout a uctít památku všech obětí a přispět tím k procesu vyrovnání s bezprávím, které zasáhlo značnou část tehdejšího brněnského civilního obyvatelstva.

Záleží nám na smíření a společné budoucnosti. K bývalým i současným Brňanům se proto obracíme s těmito poselstvími:

První poselství míří k těm, kdo byli násilným vyhnáním postiženi. Je to poselství smíření.

Druhé poselství směřuje k nám, dnešním Brňanům, kteří v naprosté většině nemáme s událostmi, k nimž zde před sedmdesáti lety došlo, nic společného. Nesměřuje k sebeobviňování, nýbrž k odpovědnosti za dnešní a budoucí soužití lidí nejrůznějšího kulturního či etnického původu. Dává naději, že pokud si uchováme vědomí o nepřijatelnosti uvedených činů a budeme schopni k nim zaujmout otevřený postoj, nic podobného se nebude opakovat. Je to poselství společné budoucnosti.

Město Brno upřímně lituje událostí z 30. května 1945 a dní následujících, kdy byly přinuceny k odchodu z města tisíce lidí na základě uplatnění principu kolektivní viny či užívaného jazyka. Uvědomujeme si, k jakým lidským tragédiím i kulturním a společenským ztrátám tehdy došlo. Vyjadřujeme naději, že na základě znalosti historických událostí a jejich důsledků už nebude možné, aby se v Brně podobné věci opakovaly, a že události z května roku 1945 udržíme v paměti jako neblahé memento. Vyjadřujeme také přání, aby všechny minulé křivdy mohly být odpuštěny a abychom se nezatíženi minulostí a ve vzájemné spolupráci obraceli ke společné budoucnosti.

Zapamatujme si!

Brněnští zastupitelé schválili tuto nehoráznou deklaraci, omlouvající se Němcům za jejich odsun z poválečného Brna v květnu 1945. Pro deklaraci hlasovala celá radniční koalice (ANO, KDU-ČSL, hnutí Žít Brno, Strana zelených, Piráti + TOP 09).

Zastupitelům za ODS a ČSSD vše bylo zřejmě jedno. Nehlasovali. Ostře proti byli pouze komunisté.

V ČSSD se stále více prosazuje prosudetská a proněmecká skupina, k níž patří zejména V. Špidla, šéfporadce předsedy vlády, L. Zaorálek, M. Marksová-Tominová, J. Diensbier, L. Rouček. Pravděpodobně k jmenovaným náleží i B. Sobotka.

V ČSSD jsou však i jiní čelní funkcionáři. S postojem brněnské koalice nesouhlasí jihomoravský hejtman Michal Hašek (ČSSD). “Politika nemá hodnotit a interpretovat historii, bohužel k tomu dnes v Brně došlo. Je mi líto, že nové vedení města podlehlo tomuto pokušení,“ napsal Hašek na svém facebookovém profilu.

A dodal: "Už sám pojem smíření totiž znamená, že si ruku podávají obě strany. Kdo se omluvil za vyhnání Čechů na podzim 1938 na jižní Moravě, za tisíce popravených odbojářů v Kounicových kolejích, za transportované a zavražděné Židy a Romy z Brna, za arizovaný majetek? Na to by měli autoři dnešní mediální zastupitelské show nám všem odpovědět."

Několik vět k brněnské „smiřovací“ deklaraci

Kdyby ji komentoval Lorenz Knorr, aktivní německý antinacista, narozený a léta žijící v Chebu, jistě by řekl, že při její četbě získal dojem, že čte text sudeťáckého landsmanšaftu nebo prohlášení Eriky Steinbachové. A měl by pravdu! Hlavní „myšlenky“ deklarace přejímá z ideové zbrojnice sudetoněmeckého landsmanšaftu.

1. Hned v prvním odstavci deklarace. „…30. května 1945 nařídil v odpoledních hodinách Národní výbor pro Velké Brno, aby se na Mendlově náměstí ve 22 hodin shromáždili všichni německy hovořící Brňané.“

Toto tvrzení, obsažené v prvním odstavci deklarace, neodpovídá pravdě. Nebylo jediné shromaždiště Němců před jejich vysídlením z Brna, ale několik. Snaha dodatečně „vytvořit“ jednotné shromaždiště Němců před jejich vysídlením zvítězila nad pravdou. Prof. PhDr. V. Žampach, CSc., ve svém díle „Vysídlení Němců z Brna ve dnech 30. a 31. května 1945…“, uvádí : “Z jednání vyplynulo, že přesídlení provede ještě téhož dne večer Národní bezpečnostní stráž podle rajónů třinácti tehdejších policejních revírů. Za tím účelem bude každá stanice posílena dvěma vyššími úředníky policejního ředitelství. O tom, kdo z Němců odejde, budou rozhodovat komise složené z příslušníků policie, úředního lékaře a představitelů příslušného národního výboru…“

2. Dále Deklarace uvádí: „30. května 1945 nařídil v odpoledních hodinách Národní výbor pro Velké Brno, aby se na Mendlově náměstí ve 22 hodin shromáždili všichni německy hovořící Brňané.“

Jaká je skutečnost?

V Brně existoval „Antifašistický výbor“, složený z Němců antifašistů. Jeho výkonným tajemníkem byl Odon Brichta. Tento výbor vystavoval vyjádření o antifašistickém či nefašistickém charakteru některých německých spoluobčanů. Úřady jeho rozhodnutí plně respektovaly a uznávaly za rovnocenné dokladům vydaným přímo vyšetřovací komisí pro Němce.

Dne 29. května 1945 přijala rada ZNV výnos č. 78/1945, po konzultaci s ministrem vnitra v Praze, jenž určoval, kteří Němci budou z Brna vysídleni. Podle 7. odstavce všeobecných směrnic byly z přesídlení vyloučeny následující osoby, a to všichni nemocní, invalidé, těhotné ženy před porodem, matky po porodu. Němci a Němky z tzv. smíšených manželství a jejich děti, pokud jsou evidovány jako Češi, dále persekvovaní Židé německé národnosti a všichni odpůrci nacistického režimu. Zástupci repatriovaných Židů následujícího dne požádali, aby v prověřovacích komisích mohli hájit zájmy svých souvěrců a bylo jim bez námitek vyhověno.

Z vysídlení byly vyloučeny i držitelé potvrzení o podané žádosti o vynětí z tzv. nařízení o Němcích. Ti měli být po prověření dokladů propuštěni.

3. Celá druhý odstavec Deklarace neodpovídá pravdě. Její poslední věta „Podle očitých svědectví po cestě mnozí umírali vyčerpáním, podléhali epidemiím, které se rozšířily v pohořelickém táboře; někteří byli ozbrojeným doprovodem ubiti či zastřeleni.“, je až na tvrzení, že mnozí Němci podléhali epidemiím v pohořelickém táboře, hrubou lží. Vytváří dojem, že ozbrojený doprovod Němce cestou ubíjel a střílel. K ničemu takovému však nedocházelo. Jen jednou, jak je známo, člen doprovodu v sebeobraně použil zbraně a zastřelil dvě osoby.

Ale jak jinak by mohla Deklarace tvrdit, že brněnský pochod Němců byl pochodem smrti. Když příslušníci doprovodu v průběhu přesídlení z Brna stovky Němců neubili ani nezastřelili, přejali tvůrci mírně upravenou sudeťáckou verzi.

4. „Město Brno upřímně lituje událostí z 30. května 1945 a dní následujících, kdy byly přinuceny k odchodu z města tisíce lidí na základě uplatnění principu kolektivní viny či užívaného jazyka.“, říká Deklarace. Tyto nepravdy jsme již výše vyvrátili.

Celá Deklarace je politováníhodným dílem, které prokazuje, že jejich autoři a následní schvalovatelé, buď historickou pravdu neznají, v tom lepším případě, nebo ji nerespektují z účelových důvodů. Studiem díla „Vysídlení Němců z Brna ve dnech 30. a 31. května 1945…“, jehož autorem je prof. PhDr. V. Žampach, CSc., můžete si vytvořit o předmětných problémech vlastní stanovisko. K tomu můžete ještě získat informace o tom, jakých zločinů znacizovaní brněnští Němci se dopustili na našich lidech a jak Brnem po válce šel jeden hlas, že tito Němci musí z města pryč. –red.

Jak si brněnští Němci připravovali svůj osud

„Intriky proti suverenitě ČSR měly mezi brněnskými Němci mimořádně příznivou půdu. O částečném rozsahu iredenty v Brně svědčí proces s exponenty tzv. Volkssportu u Krajského trestního soudu v Brně v srpnu - září 1932 pro organizaci výcviku podle formací SS a SA v Německu. Jiná skupina aktivních nacistů byla vzata do vazby v roce 1936 podle § 2 zák. na ochranu republiky. K soudnímu řízení však nedošlo, protože státní zastupitelství v Brně trestní stíhání zastavilo. Politickým motivem k tomuto rozhodnuli byla údajná snaha nenarušit probíhající jednáni mezi Henleinem a vládou.

Nejexponovanějšími zastánci velkoněmeckého plánu na sjednoceni Evropy pod německou hegemonií byl v Brně okruh ultranacionálů zformovaný kolem časopisu Der Aufbruch, v němž převládalo slovo K. Schwabeho. Toto volné sdruženi kritizovalo henleinovské hnutí pro jeho regionální a údajně nedůslednou podobu. Aufbruchkreis naproti tomu usiloval o začlenění celého Československa do smluvního systému s Německem a tak postupně s jeho okolními vasalskými státy o utvoření konstrukce velkoněmecké představy jednocené Evropy, později Hitlerem nazývané "novým evropským pořádkem". Z tohoto hlediska Schwabe a jeho stoupenci také kritizovali v období mnichovské krize Berlin za to, že nedokázal zlikvidovat Československo najednou a celé.

Po mnichovském diktátu vynaložil Schwabe veliké úsilí k tomu, aby přesvědčil vnitřní i mezinárodní rozhraničovací komisi v Berlíně o nezbytnosti zařadit do záboru také Brno. Za tím účelem měla být okupována železniční trať Břeclav-Brno a celý sídelní pás kolem ní a obdobně kolem silnic Mikulov-Brno a Znojmo-Brno. České vesnice podél železnice a v prostoru Moutnice-Rajhrad-Ivančice měly být vysídleny a kolonizovány německými rolníky z tzv. východních oblastí, např. z Banátu a Bessarábie. Podklady pro etnické změny v tomto území soustřeďovali studenti vídeňské univerzity. Vnitřní město Brno s průmyslem, peněžnictvím, obchodními, pojišťovacími a družstevními centrálami mělo připadnout do záboru. Zbývajícím českým předměstím doporučoval plán utvořeni zvláštní české správy. Mluví-li se tedy bezmála o 60 let později o ghetizaci etnik, nacionálnich čistkách apod., neměla by se historická poučení přehlížet. Při německém odsunu v roce 1945 měly bezprostřední historické zkušenosti nemalou váhu při formováni brněnských protiněmeckých postojů.

Protektorátní hranice padnou nejpozději koncem války. Češi si musí uvědomit, že jakákoliv jejich dílčí státnost bude plně odbourána."… "Nemalý ohlas mezi velkoněmecky orientovanou politickou špičkou nacházel likvidační program SS-Sturnbannführera Ernsta Schollicha z Nového Jičína, zformulovaný roku 1939 a rozšířený mezi jeho vlivnými brněnskými stoupenci. Podobně jako oni náležel mezi přímé exponenty říšského finančního kapitálu a uměl ocenit význam české kvalifikované pracovní síly.

Proto za hlavní metodu germanizace českých zemí považoval plánovité přemístění českého dělnictva do průmyslových oblastí v Německu, ovšem bez nároků na menšinová práva a utváření jakýchkoliv určitěji ohraničených českých kolektivit.

Českou inteligenci a ty, kteří byli přímo spjati s československým státem, ze svých úvah vylučoval jako nevhodné. Uvolněný prostor měly ovládnout říšské hospodářské svazy a velké průmyslové firmy za souběžného přílivu německého elementu a paralelně probíhající likvidace všech zbytků české správy včetně protektorátních. Schollich to pregnantně vyjádřil hned v prvním odstavci svého memoranda: "Protektorátní hranice padnou nejpozději koncem války. Češi si musí uvědomit, že jakákoliv jejich dílčí státnost bude plně odbourána."

Z knihy Vysídlení německého obyvatelstva z Brna....Prof.dr. V. Žampach, CSc.

Akce Čechů proti Němcům a kolaborantům Informace o situaci v Brně v květnu 1945

23. května 1945 informoval ministr Stránský vládu o návštěvě delegace národního výboru Brna. Sdělila mu, "že tam mají ve vězení asi 1 600 zajištěných osob, z nichž asi 1 500 jsou Němci a zbytek Češi. Obyvatelstvo Brna se srocuje před vězením a žádá okamžité souzení a potrestání těchto osob. Národní výbor musel před vězením umístit kulomety. Situace je povážlivá, neboť hrozí nebezpečí, že zajištěné osoby budou buď lynčovány, nebo že národní výbor k jejich záchraně bude muset střI1et do českého lidu.....

Archiv Úřadu předsednictva vlády, vláda 23. května 1945

Dopis Petra Vokřála, starosty Brna, předsedovi Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Rakousku, Gerhardu Zeihselovi

Brno 31. března 2015

Vážený pane Zeihsel,

v dubnu a květnu tohoto roku si připomínáme nejen 70. výročí brněnské konce druhé světové války. V sobotu 30. května, to bude také sedmdesáté výročí, vyhánění německého obyvatelstva z Brna. Vedení města se rozhodlo připomenout všechny oběti, které si to zaslouží, a proto město Brno vyhlásilo rok 2015 Mezinárodním rokem smíření.

Již několik let skupiny občanů pořádají dne 30. května pochod paměti z Brna do Pohořelic / Pohrlitz. V letošním roce den začíná u Pamětního kříže v Pohořelicích v 9.30 hodin s ekumenického modlitbou na památku obětí. Poté se účastníci vydají na dlouhou cestu do Brna.

Kolem 17:00 hodiny bude pochod u Kloster der Barmherzigen Brüder/ Kláštera Milosrdných bratří na Vídeňské ulici / Wienerstraße 7 a posledních 500 metrů, spolu s politickými představiteli a hodnostáři z domova i ze zahraničí půjde do augustiniánského kláštera na Starém Brně, Mendlovo náměstí / Mendel-Platz 1. Po příchodu do klášterní zahrady, budou mít všichni tu čest s dalšími nejvyššími představiteli vedení města všechny účastníky pochodu v Brně uvítat.

Vážený pane Zeihsel, dovolte mi, abych Vás na tryznu na Starém Brně augustiniánského Koster, která se bude konat dne 30. května 2015 v 17.30 hodin, pozval, a to již na 17 hodinu pro symbolické spojení s účastníky pochodu ve výše uvedeném klášteře milosrdných bratři.

Byl bych rád, kdyby jste se podílel na tomto památném symbolickém aktu a mohl přispět k lepší společné budoucnosti tímto způsobem.

Poznámka redakce -V záhlaví výše uvedeného dopisu je text:

Statutární město Brno, Stadt Brünn, Bürgermaister Petr Vokřál. Město Brno je uvedeno nejdříve česky, poté až německy, kdežto slovo starosta je jen v němčině.

http://www.hausderheimat.at/sites/www.hausderheimat.at/files/images/kimage001_1.jpg

Vedení MěV Českého svazu bojovníků za svobodu Brno odsuzuje

omluvu sudetským Němcům

Vedení Městského výboru Českého svazu bojovníků za svobodu Brno ostře nesouhlasí s omluvou Zastupitelstva města Brna vůči sudetským a brněnským Němcům za jejich poválečný odsun z Československé republiky, v podobě schválené „Deklarace smíření o společné budoucnosti“, která byla schválena dne 19. 5. 2015. Tato zcela bezprecedentní deklarace byla navržena a prosazena brněnskou radniční koalicí. Děkujeme těm členům Zastupitelstva města Brna, kteří se této akci postavili a naopak kritizujeme a stydíme se za ty členy vedení města, kteří tuto deklaraci schválili.

Stejně tak vedení Městského výboru Českého svazu bojovníků za svobodu Brno naprosto odmítá a kritizuje připravovaný „Pochod smíření“, organizovaný „Česko-rakouským fórem pro dialog“, který si má dne 30. 5. 2015 připomenout údajný nehumánní a nelidský poválečný odsun brněnských Němců v květnu 1945. Členy i sympatizanty ČSBS zejména pobuřuje, že nad touto akcí převzal záštitu i brněnský primátor. Nevidíme důvod se někdejším brněnským Němcům, kteří v minulosti způsobili tolik příkoří i utrpení českému národu, se za cokoliv omlouvat.

V Brně dne 25. 5. 2015

Za MěV ČSBS Brno:

Irena Matyášková, v. r., předsedkyně MěV ČSBS Brno

Mgr. Jan Jandl, v. r., místopředseda MěV ČSBS Brno

Sudetští Němci se vrátili do Brna branou klášterní

Den 30. května 2015 se zapíše do brněnské historie černým písmem. 70 roků od ukončení nejstrašnější války v historii lidstva současná koalice vládnoucí městu Brnu přivedla sudetské Němce a usmířila se s nimi! Na čele této delegace byl Bernd Posselt, spolkový předseda sdružení Sudetoněmecké krajanské sdružení.

Současná smetánka a někteří obyvatelé Brna je nadšeně vítali. Člověku až mrazilo! Reprezentace města na čele s primátorem za ANO, lidovci, Žít Brno a zelených dojemně vítala delegaci sudetských Němců. V proslovech sdělovali že je nutno se omluvit za tzv. „Pochod smrti“! Argumentovali 2 tisíci mrtvých na cestě z Brna do Pohořelic. Měli být ubiti, zastřeleni a jinak vražděni. Nic z toho není pravda! Ano, umírali na epidemii úplavice a na vyčerpání. Celkový počet z dobových materiálů je šest mrtvých. Odsun probíhal na základě dohody spojenců. Zároveň sloužil jako ochrana německy hovořících občanů proti lynčování. Doba okupace se na myšlení lidí podepsala. Hrůzy, které si české obyvatelstvo vytrpělo, muselo vyvolávat odezvu.

Příchod vrcholného představitele landsmanšaftu za bránu brněnského kláštera je velkým políčkem všem obětem nacistické okupace a zla, které v naši zemi způsobili! Lhostejnost obyvatel našeho města je předvojem něčeho zlého. Hnědnutí naší společnosti je velkým nebezpečím pro demokracii! Dostáváme se někam jinam. Zbývá otázka kdy, začne hon na čarodějnice? Lidé bděte! Braňte demokracii a svobodu. Přišlo e-mailem z Brna

Quo vadis, Brno?

Vážení zastupitelé, po jaké cestě nás chcete vést k „světlým zítřkům“? Již váš první krok byl velmi pochybný – vyhlášení roku 2015 jako roku „Smíření“ pro Brno, které žádným smířením ve skutečnosti není, ale pouze jen převzetím sudetoněmeckého vidění minulosti, jež pomíjí statisíce českých obětí v současnosti, díky vám, znovu umírajících. O tom, s kým a proč se máme smířit, vyšlo brzy najevo. Bez ohledu na četné protesty naších občanů přijalo zastupitelstvo Deklaraci, obsahující omluvu brněnským Němcům za jejich odsun v roce 1945. Proti přijetí této Deklarace vystoupili 4 zastupitelé z KSČM. Ostatní – zástupci TOP 09, Zelení, Žít Brno, KDU-ČSL a ANO je přehlasovali. Ostudné a nečekané bylo odstoupení od hlasování zastupitelů ČSSD.

Nijak již nebránilo tomu, aby byla uspořádána velkolepá oslava návratu „pochodu smíření“ z Pohořelic do Brna. Tento pochod, nazýván Němci „pochodem smrti“ každoročně vycházel od památníků „vyhnání“ v zahradě augustiánského kláštera do Pohořelic. Organizován byl brněnskými Němci za účastí (a finanční podpory) rodáků a krajanů ze Spolkové republiky Německa a Rakouska. Byla to připomínka utrpení „vyhnaných“, které tito museli snášet od „krutých Čechů“. Co bylo příčinou odsunu, o tom již bylo napsáno mnohé, naší zastupitelé na to asi zapomněli.

Zapomněli zřejmě i na hrozná utrpení, který se fašismus a nacismus dopustil na našem národě. Zapomněli i na to, kdo byl viník a kdo oběť. Zapomněli i na opravdové „pochody smrti“ zubožených nevinných lidí z koncentračních táborů. Zapomněli i na to, že vlastně svou omluvou a tímto nesouhlasem s odsuny Němců z okupovaných států do jejich vlasti, Německa, porušují mezinárodní dohody uzavřené Spojenci v roce 1945, zejména tu Postupimskou. Právě tam Spojenci vzali na vědomí tzv. divoké odsuny a nezpochybnili je.

A tak se 30. 5. zahrada starobrněnského kláštera rozzářila vším, co k oslavě patří – tribunami, stánky, vlajkami, příslušnou technikou atd. Kromě četných „rodáků a krajanů“ z ciziny poctili oslavu svou přítomností i velvyslanci Spolkové republiky Německa a z Rakouska – a hlavně – vůdce „Sudetendeutsche landsmannschaftu“ B. Posselt. Zahájení se ujal primátor Brna Vokřál (ANO) dojemným proslovem. Poté následoval projev brněnského biskupa Cikrleho, pronesený napřed v němčině a následně v češtině. Co bylo dál, již nevím. Tuto potupnou oslavu jsem déle snášet nevydržela a odešla jsem.

Ukázalo se však, že Brno čeká ještě větší sláva. Dalšího dne jsem se s hrůzou dozvěděla z regionálních večerních zpráv naší televize, že „na stole“ je návrh, aby příští sjezd tzv. sudetských Němců, konaný obvykle v Augsburku, se uskutečnil příště na brněnském výstavišti. Mladičký moderátor nás přesvědčoval ve svatém nadšení o dalekosáhlém významu takové události. Zdálo se mi to vše snad, nebo jsem se přeslechla? Podle všechno zřejmě nikoliv, když je možné, aby český NSS schválil registraci Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – sdružení, které se nijak netají tím, že bude pokračovat v duchu svého vzoru, mnichovského Sudetoněmeckého landsmannschaftu (SL). B. Posselt nedávno hlasně prohlašoval, že SL se vzdává svého práva na vlast a majetek – jsou to však prázdná slova, žádné právo na odškodnění ani na vlast neměl, ani nemá. Mnichovský SL dosud neuznává tzv. „Benešovy dekrety“, proti kterým celou dobu SL bojuje, a nevzdává se ani svého dvacetibodového programu, ve kterém jsou obsaženy všechny jeho neoprávněné požadavky, včetně těch práv, jichž se údajně vzdal. Proto Posseltova prohlášení, že sudeti se vzdávají práva na odškodnění a vlast jsou problematická, ne-li bezcenná. Mají spíše propagandistickou hodnotu.

Kromě toho se SL podařil husarský kousek. Zřejmě spolupůsobil při vzniku a ožití Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, který je jeho novým českým vydáním. Kromě tohoto spolku má zde již i mnichovská Ackermann – Gemainde, která je složkou SL, sestřičku, Sdružení Ackermann-Gemeinde. Předsedou je ministr kultury D. Herman. Nám, řadovým občanům tohoto státu, zřejmě nepomohou ani petice, písemné protesty a otevřené dopisy. Záleží teď na těch, kterým jsme dali svou důvěru a vložili v dobré víře naše osudy do jejich rukou – na parlamentu a na vládě. Je na nich, aby uposlechly naše hlasy a zabránily růstu fašistického podhoubí v naší zemi. Pokud naši zastupitelé nás nevyslyší, pak nemohou při volbách počítat s našimi hlasy.

Je třeba umět událostem předcházet a včas jim zabránit. Poučme se z našich dějin! Nezapomeňme na slova J. Fučíka – „Lidé bděte! N. Žečeva, Brno

Odsunutí Němci z Brna mluví stále o vyhnání a o pochodu smrti.

Z dějin se nepoučili

Dalším nepříjemným prvkem, narušujícím atmosféru oslav vítězství nad fašismem je iniciativa německé menšiny v moravské metropoli Brně - a sice - připomenout odsun obyvatelstva německé národnosti z města po ukončení války. Tento odsun nikoliv "vyhnání", jak ho Němci rádi nazývají - byl proveden v celé naší zemi na základě rozhodnutí Spojenců na Postupimské konferenci v roce 1945, která i tzv. divoké odsuny vzetím na vědomí legalizovala. Němci ho nazývají "pochodem smrti".

Opustit domova, vydat se do neznáma není nic lehkého - prožilo to 170.000 našich českých občanů, když na podzim roku 1938 byly vyhnání ze své vlasti při záboru pohraničí německým vojskem. Na tyto opravdové vyhnance se zapomíná - nemají svůj pomník, jako ho mají Němci v zahradě Augustiánského kláštera v Brně. U tohoto pomníku již po několik let začínají vzpomínkové pochody brněnských Němců a jejich krajanů z Německa - hlavně z Bavorska a přátel ze sudetoněmeckého landsmannschaftu a jeho složek, tzv. názorových společenství, jako na přiklad Ackermann - Gemeinde, Seliger-Gemeinde.

Pochod končí u pamětního kříže v Pohořelicich, kde se pronášejí řeči, obviňující nás za útrapy jim způsobené. Představitelé katolické církve slouží slavnostní mše.

Letos se půjde opačnou cestou - z Pohořelic do Brna a pochod bude nazván "Pochod smíření." Rada města Brna sice vybrala pro tento rok název "Rok smířeni", není mi však jasné, proč si tento název přivlastnili němečtí spoluobčané pro svůj pochod. Chtějí se snad konečně smířit s "Benešovými dekrety", proti kterým stále bojují? Pochopili již, že tímto svým postojem narušují naše dobré sousedské vztahy se Spolkovou německou republikou? Anebo se my máme smířit se vším, co bylo nacisty napácháno? Zapomenout na bouřlivé ovace brněnských Němců při vítání německého vojska dne 15.3.1945, obsazujícího celý náš stát? Ještě bouřlivější byly ovace těchto německých občanů při projevu samotného Vůdce - A. Hitlera z balkonu brněnské radnice. Máme vymazat z paměti popravy našich občanů na takzvaném "Písečku" v Kounicových kolejích, na které se podle informací chodily dívat německé ženy?

Co měli cítít brněnští Češi, když nesměli podat ani krajíček chleba vysíleným a zbídačeným vězňům, které gestapo násilně hnalo do dobytčích vagónů, kde bud' během cesty nebo na jejím konci je čekala smrt? Toto byly opravdové "pochody smrti". Němci v panickém strachu před blížící se Rudou armádou odstraňovali oběti své zvůle z místa činu. Z Brna vyjely 4 transporty politických vězňů z Kounicových kolejí do Flossenburgu, Mauthausenu a Mirošova. Dalo by se psát ještě mnoho a mnoho. Rány v srdcích se uzdravují velmi těžce.

Přesto však, či snad právě proto, že jsme si vědomi, kolik zla a utrpení může způsobit válka, je naší povinností bránit mír - mír pro všechny lidi dobré vůle na celém světě. Ing. arch. Nina Žečeva, Brno

Brněnské přepisování dějin

Odsuzujeme omluvu brněnských radních Němcům za odsun jako jednostranný deformační akt, hrubě zkreslující naprosto nepřijatelným způsobem dějinné období v r. 1945.

Není to doba naší hanby, ale nesmírného vzepětí českých vlasteneckých sil, které se i se zbraní postavily německým okupantům. Naši hrdinové umírali v té době po stovkách a tisících. Jen v Květnovém povstání českého lidu v r. 1945, tedy během několika dní, padlo nebo bylo Němci zavražděno přes 8.000 našich lidí. Ještě v noci na 11.5. v boji s Němci umírali naši lidé.

Vzpomeňme i na 50 mladých Čechů zavražděných v první květnové dny v Terezíně na rozkaz K.H. Franka, sudetského Němce a masového vraha českého lidu.

Jsme přesvědčeni, že je nemožné se smiřovat s dědici henleinovských tradic. S Němci - antifašisty jsme se bez valného zájmu "českých médií" smířili již před dávnými lety. Mnozí z nás mají v Německu své dobré přátele. Nepotřebovali jsme k tomu vyhlašovat rok smíření, ani konat poutě či sloužit mše svaté.

Ve FAZ nedávno se objevil článek "Vražděte je, zabíjejte je, ať žádný nezůstane na živu", který lživě vylíčil dobu Pražského povstání. Takových a podobných článků je zvláště v sudetoněmeckém tisku přehršle. V této souvislosti vzniká otázka, jak ti, co takto hrubě protičesky píší ve svých médiích, mohou vztahovat ruku ke skutečnému smíření?

Vzkazujeme jim: Změňte svůj program, pokračujte ve změnách svých stanov, zbavte se své hnědé minulosti! Konečně uznejte Postupimskou dohodu a Pařížskou reparační smlouvu a v souladu s jejich ustanoveními také jednejte! Teprve poté bude možné mluvit o smíření.

Váš lživý obraz dějinných událostí si nenecháme vnutit!

České národní listy

Brněnské „smiřování“

Ve druhé polovině května (Právo, 20.5) profesor ústavního práva z Univerzity Karlovy v Praze v obsáhlém článku varoval, že se u nás historická paměť ztrácí a že je to velmi nebezpečný jev pro budoucnost. Zejména pak u mladé generace, kde výchova k hrdosti, nemluvě o vlastenectví, skomírá.

A vida - moravská metropole si pospíšila, aby vynesla pádný trumf, který tvrzení pana profesora potvrdil. Konšelé v Brně přijali Deklaraci o smíření. Něco, čemu se dá těžko hned uvěřit. V měsíci, kdy vzpomínáme výročí 70 let od porážky nacismu a osvobození od německé tyranie, v Brně se rozhodli – a to jaksi v rámci těchto oslav – k takovému činu.

Primátor města se pochválil, jak se jim to povedlo prosadit, budou v republice prvními. Že to vyvolá velký odpor, bylo mu patrně jedno, on a město se zviditelnili. V tom měl pravdu, ihned přispěchala ochotná „nezávislá“ televize a v ní se předváděl mladý „lidovec“, David Macek. Upoutat nás chtěl svým zapálením a potom perlil. Poznal prý sudetské spoluobčany jako velmi přátelské a pracovité lidi, nemající k nám žádnou zášť, natož nějaké požadavky. Naopak, jejích vůdce B. Posselt přece veřejně vyhlásil, že sudetoněmecký landsmanšaft se zřekl náhrady na odškodnění, který dříve tak prosazoval. Naši bývalí krajané trpí jediným – nostalgií po domovu, po své bývalé vlasti.

Tento mladý komunální politik za křesťanské demokraty byl na srazu sudetů v Augsburku. Musím vyslovit podiv, jak rychle – v době několika dnů může takto zhodnotit tak důležitou otázku – vztahy nás a tzv. sudetských Němců. Je to tak přece průhledné - jsem-li hostem v zahraničí, záleží přece na tom, abych si odnesl co nejlepší dojmy a pro to se učiní vše. Jestliže tohle tvrdí člověk, mající už nějakou zkušenost v politice, je třeba se ptát, proč to? Spíše je to koupený další trojský kůň s náběhem ke kolaboraci, s náběhem na prosazování cizích zájmů. Ministři naší vlády – jaká to ostuda – D. Herman a paní Marková, i za ní však byl na tom 66. sjezdu její manžel, Posseltem tak oslavovaný, už na sjezdy nejezdí. Pochopili, že to může škodit jejich stranám, tak se musí najít jiné vhodné figury, zejména mladé, toužící se proslavit. A tak se na jevišti objevil pan D. Macek. Podle něj se má brněnské výstaviště stát dějištěm příštího sjezdu landsmanšaftu. A naši ochotní kortéši, kteří tomu poklonkují, ušetří partajím na zahraničních dietách.

Když se podíváme na složení konšelů, co tuto provokaci schválili, nemůžeme se divit. Zastupitelé KDU-ČSL pouze plní příkazy centra. Tato strana se úzkými vazbami na landsmanšaft netají. A pan Bělobrádek přece sněmujícím sudetům poslal předtočený pozdrav. „Lidovečtí“ politici často navštěvují pražské sídlo „sudetoněmeckého velvyslanectví“ v Praze, maskované jako obchodní zastoupení. Je známým faktem, že když patronátní ministryně odsunutých Němců navštívila, spolu s B. Posseltem, ČR, byl to právě P. Bělobrádek s dalšími, kteří uspořádali společný oběd. Propojíme-li tato uvedená jednání se špičkami současného katolického kléru, zapadá to do sebe přímo těsně.

U Zelených se o spolupráci se sudety již dávno postaral pan Liška, který se tím přímo proslavil. Stejně tak je tomu s TOP 09, popisovat různá gesta pochrupujícího pána z Orlíka je zbytečné. Snad všichni jsme o nich slyšeli.

K této ostudné akci se čelem postavili mnozí, z kraje především hejtman Hašek. Poukázal na to, jak „cudně“ se nestydí tito lidé mlčet o těch všech násilnostech, které se v Brně a okolí za nacistů odehrávaly. Kolik vlastenců a poctivých lidí odtud zaplatilo bestiální řádění Němců buď životem, nebo otřeseným zdravím. Jaký byl osud zdejších Židů, Romů, nemluvě o popravách v Kounicových kolejích. Když tohle vše porovnáme, bylo mi při dívání se na obrazovku a sebevědomého pana Macka špatně. Kam až může klesnout nestoudnost, byť balená do frází a slovních obratů o smíření. Zbývá mi pan primátor, který se tím také chlubí. On je totiž v čele Brna za hnutí ANO. Nevím, jak se k tomu staví náš ministr financí. Měl by ale zamyslet, co mu tento člen hnutí způsobí, kolik lidí to přivede k zamyšlení se nad cíli a programem hnutí.

Henleinovci také zpočátku hned nebouřili, nevytloukali okna, nevraždili… Po Mnichovu a za války patřili k nejhorlivějším náckům, na gestapu a v lágrech k sadistům. Je třeba si vzpomenout na pohádky z dětství. Třeba tu o kůzlátkách, aby jen pootevřela vrátka… Stejně tak na řecké dějiny o trojském koni. Celý ten proces, získat opět vliv, se odvíjel pozvolně. Začínala ho i paní Rakušanová, když jezdila v pohraničí po školách a napomáhala k utužování vztahů těch českých s německými. Napomáhala k tomu i katolická církev, která rychle zapomněla, co duchovní napáchali v pohraničí a po Mnichovu za zlé skutky.

Mohli bychom ještě dlouze pokračovat, kteří politici jsou k sudetům vstřícní, začalo by se třeba u P. Pitharta a skončilo u Nečase, Schwarzenberga, nově pak u Bělobrádka a germanofilní skupiny v ČSSD. I ti jsou vítání na sjezdech sudetů. Pan Sobotka i Zaorálek nás klamou již delší dobu. Silnou proněmeckou osobností v ČSSD je pan dr. V. Špidla.

Lehce se časem a příležitostí stane člověk kolaborantem, někdy i přímo zrádcem, pokud nemá charakter. Brno rádo soupeří s Prahou o prvenství. Kdysi bylo výkladní skříní našeho strojírenství. Ani já na BVV nikdy nescházel. Ale nechme minulost, podívejme se do současnosti na malý příklad – v čas, kdy brněnští se tak „proslavili“, bylo žádoucí vzpomenout výročí narození dr. Edvarda Beneše, bez kterého bychom samostatnost a republiku neměli. Zamysleme se na chvíli, kolik místa tomu bylo věnováno v médiích, kolik politiků na něj vzpomnělo. I těch komunálních – komunálních proto, že i v Plzni se to projevilo uboze. Jak asi v Brnu?

Josef Sedlák, Plzeň

Nejen katolické smiřování s odsunutými brněnskými Němci

Ohlasy na tzv. Deklaraci o smíření á vyplňovaly po několik dní stránky našeho tisku i naši mysl. Vesměs se toto servilní gesto setkalo kritikou a odsouzením. Chci upozornit na jeden fakt, který jaksi ušel pozornosti. Sice jsem to od počátku tušil, ale naplno to zveřejnil Katolický týdeník ( v č. 23). V obsáhlém článku „Brno vzpomínalo na odsun“ i s velkým barevným snímkem se plně dokazuje, že katolický klérus v tomto nechutném divadélku sehrává důležitou úlohu, včetně organizačního zajištění.

V článku se uvádí, že brněnští Němci byli brutálně vyhnáni z města. Proto se letos pochod konal – již to bylo poosmé – tentokrát v obráceném směru. Účastníci nevyprovázeli mrtvé ven, nýbrž je přiváděli symbolicky zpět i s jejich blízkými do Brna. Tak to uvedl kněz Hanák, farář v Bohdalicích, který celou akci moderoval.

Vzpomínková slavnost začala – cituji – „modlitbou přímo u „masového hrobu“ v Pohořelicích a pak se průvod vydal na cestu do moravské metropole. Do jeho čela se postavil římskokatolický biskup Cikrle, který měl též hlavní projev. Pamětní deska „vyhnaným Němcům“ se nachází v zahradě augustiánského kláštera. Zase další trik prelátů po domluvě s odsunutými – deska je na soukromém pozemku, který je veřejnosti nepřístupný, takže město nemůže, a ani nemohlo mít nějaké připomínky. Tam také byli přivítáni zástupci z Německa, Rakouska, zvláště z Vídně. Tito hosté nemohli ani tušit, že jsou obětí katolického podvodu – na tom místě totiž žádné soustředění odsunutých Němců z Brna nebylo. Je to pustá lež.

Nedosti na tom. Páter-moderátor se dopustil další lži, když tvrdil, že většina lidí onu Deklaraci schvaluje. A nejen to! Lidé i litují toho, co se stalo. Nevím, zda tento duchovní byl, či je členem dominikánského nebo jezuitského řádu, jejichž příslušníci se podvody a lžemi u nás smutně proslavili.

Poslední květnový den byla v Brně odsloužena pontifikální mše pod vedením biskupa Cikrleho. Do Pohořelic zase zavítal Msgre. Anton Otte, významný církevní hodnostář, kanovník vyšehradské kapituly. Připomeňme si, že tento pán, když v 90. letech minulého století zavítal do Prahy, pomohl při založení Společnosti Ackermann-Gemeinde, která byla a je, přestože je zřejmě registrována jako samostatný subjekt, odbočkou mnichovské Ackermann-Gemeinde. A. Otte, původem z německé rodiny z Opavska, léta působil v kanceláři této „české bohulibé“ organizace. Není divu, je jedním z věrných soukmenovců.

V Pohořelicích tento pán prohlásil, že je nutné vrátit obětem čest a prosit za odpuštění. Jemu by bylo dobré připomenout, jak je to s historií jeho rodiny za války a zeptat se ho bez obalu – a co mše za oběti nacistického řádění u nás? Kde je ta křesťanská láska ke všem bližním bez rozdílu? Jenže on jako „duchovní pastýř“ musí ovečky vést nalinkovaným směrem, jenž s učením Krista nemá nic společného. A vůči českému národu je odedávna nepřátelský.

V článku je i vzpomínka jedné Němky, tehdy jí bylo šest let. Samozřejmě vše je v tom útrpném tónu, ale přesto uvedla , že jí a její matce, která byla těhotná, umožnili jet ve voze, jichž bylo několik.Onen článek jasně dokazuje, že katolická církev, zejména nyní po „loupeži století“ – církevních restitucích, přechází plně do útoku proti národním zájmům. Finančně mocná se znovu pokusí ukázat, kam až může jít ve snaze diktovat svoje zájmy. A její spolupráce s odsunutými Němci je již dávno známou věcí. Nejen Brno, ale i v západních Čechách máme zkušenosti. Zdejší dosluhující biskup po celou dlouhou dobu utužoval se sudety vzájemné vztahy. A jak dal vědět, i na „penzi“ v tom hodlá pokračovat. Kudy chodil, tudy se sudetům, dokonce i jménem národa, omlouval. Za aktivity v česko-„sudetoněmeckém“ sbratřování dostal i nějakou medaili. Když nahlédneme do doby kolem mnichovských událostí – mnozí němečtí duchovní v pohraničí sloužili zájmům Henleina. A když wehrmacht urvané území obsazoval, kráčeli v čele vítacích průvodů. Slávu záboru našeho území Němci zvětšovaly i zvony svým hlaholem. Načež se sloužili děkovné mše.

A po válce pak tito čistí „bratři v Kristu“ pomáhali lidem před odsunem při pašování věcí, ba i při útěcích těch, kteří se báli odplaty za své činy. Z kronik víme, že někteří z nich s cennými věcmi z kostelů a důležitými písemnostmi uprchli za hranice. Zmizely i matriky… O tom se pochopitelně dnes nechce nic vědět. Stále jen nám předhazují, jak moc oni, sudeti, museli naší vinnou tolik moc trpět.

Kdepak jsou ty časy, kdy jsme právě v Katolickém týdeníku čítali úvahy na téma „Kaj se, církvi…“ To bylo za kardinála Tomáška, blahé paměti. Potom přišel muž s příznačným jménem – urvi, co se dá a nerozpakoval se vyhrožovat žalobou u mezinárodního soudu. A jeho nástupce – duchovna pomalu, spíše ekonomika a porady, jak za pomoci advokátů co nejvíc ožebračit stát. Já stále věřím, že tihle ziskuchtiví preláti, hrubí Holubové a další se dočkají zúčtování. A vůbec text nezakončím oním jejich „K tomu mi dopomáhej Bůh.“ Josef Sedák, Plzeň

Redakce: Ing. Pavel Rejf, CSc.

Připravil: Dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 509. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, 23. srpna 2015.

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz e-mail: vydavatel@seznam.cz