Neexistuje důvod, proč by město Brno nemělo zřídit pamětní desku generálu Ludvíku Svobodovi, spoluosvoboditeli Jihomoravského kraje. Brno mělo tuto pamětní desku zřídit už dávno. Proč se tak doposud nestalo?
Generál Ludvík Svoboda vstoupil v roce 1945 na půdu jižní Moravy jako velitel I.československého armádního sboru při Rudé armádě SSSR. Jeho podíl na osvobozování jihomoravských měst a obcí netřeba nějak zvláště rozebírat, stačí připomenout těžké boje o Kroměříž, Přerov, Hodonín, Podivín a Brno. Jsou mezi námi pamětníci návštěvy generála Svobody v Podivíně, jako je plk. Němeček, činovník ČSOL a ČSBS.
Přitom všem byl generál Svoboda současně ministrem národní obrany Košické vlády, a to již od 4.dubna 1945. A v této funkci také vstoupil po osvobození na půdu města Brna a na brněnské Nové radnici měl též projev, jak si to dodnes pamatují další pamětníci. Za všechny jmenujme jen jednu,ale významnou - paní Evu Langerovou, členku ČSOL Brno, zástupkyni Společnosti Edvarda Beneše v
Brně. Generál Svoboda se před ruinami bývalého "Německého domu" poklonil památce padlých rudoarmejců,kteří tam byli pohřbeni po osvobození. Známe i fotografie těchto hrobů z knihy R.Hrdličky, Rudá armáda osvobozuje Brno, Brno 1948. Dále Ludvík Svoboda navštívil Kounicovy koleje,kde byli za okupace vězněni jeho příbuzní. Již jen tato fakta jsou dostatečným důvodem pro zřízení pamětní desky tak vynikajícímu občanu republiky,který bojoval o Československo ve dvou světových válkách a byl aktivním osvobozovatelem jižní Moravy,jejíž metropolí je město Brno.
Neobstojí tedy neustálé námitky odpůrců Ludvíka Svobody v Brně, že prý "nemel k Brnu žádný vztah". Tyto námitky mají povahu účelových blábolů - mají jen za každou cenu znemožnit instalaci pietního místa jimi nenáviděnému prezidentu a generálovi.
V Brně doposud zahnívají tendence proti všemu, co připomíná osvobození města Rudou armádou a československým vojskem. Stačí připomenout ne tak dávný skandál s hanobením symbolů na památníku rudoarmejců v Brně-Králově Poli, kde se jako novodobý Herostrates vyznamenal jistý potomek nacisty. (Jeho předek byl jako nacista ověřen podle listiny v Národním archivu). Zatímco město posmrtně vyznamenalo prorakouského a prohabsburského aktivistu pana Grušu, pamětní desku osvoboditeli generálu Svobodovi prozatím odmítá. Navíc připomeňme dlouholetý zápas o instalaci sochy prezidenta Budovatele dr.Edvarda Beneše, kterou se po několikaletém usilovném boji o místo zdařilo umístit před právnickou fakultou - a která vzápětí vyvolala zuřivé reakce brněnských Němců, reprezentovaných jejich předsedkyní Frau Gerdou Skalnik.
Přitom míst, kde by taková pamětní deska mohla být, je v Brně několik. Například na Nové radnici nebo v Kounicových kolejích. Návrhy na pamětní desku Ludvíka Svobody podává Společnost L.Svobody v Brně zatím bez úspěchu. Snad se v roce 70.výročí osvobození republiky od fašismu zamyslí příslušní kompetenti nad významem osobnosti Ludvíka Svobody a umožní pietní místo i v moravské metropoli. Můžeme doufat v osvícení úředníků a politiků?
PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I
Naši vojáci u Sokolova
8. března si připomínáme nejen Mezinárodní den žen , vyhlášený na památku stávky švadlen v New Yorku usilujících o důstojné životní podmínky ale i jinou, neméně významnou událost.
Právě 8. 3. roku 1943 svedli svůj první boj proti německým okupantům na východní frontě vojáci Československého polního praporu v SSSR pod velením plk. Ludvíka Svobody.
Připomínám, že Čechoslováci tehdy zaujali obranné postavení v prostoru obce Sokolovo nedaleko ukrajinského Charkova u řeky Mža a statečně tam odolávali útoku a přesile nacistických tanků. Boj to byl mimořádně těžký, protože naši vojáci byli odkázáni v podstatě jen na pěchotní výzbroj, posílenou dvěma protitankovými děly a na podporu sovětského dělostřelectva . Přesto svůj úkol čestně splnili a útok nepřítele zastavili. Jejich statečné bojové vystoupení i dnes vzbuzuje obdiv. Padl velitel roty npor. Otakar Jaroš a dalších 85 našich vojáků. Vedle ztrát na životech a řady raněných, ale nechyběly ani příklady mimořádné statečnosti, jako byl například odvážný čin voj. Černého, který sám zlikvidoval granátem nepřátelský obrněný transportér.
Dnešní noví vykladači dějin chtějí dát zapomenout. Bitva u Sokolova rozhodně nebyla zbytečná a ani nebyla marný. Měla svůj význam, jak z hlediska vojenské taktiky při obraně charkovského prostoru, tak zejména měla nedozírný význam morální pro všechny odbojové složky i pro budoucí obnovu republiky. Je nutné si také uvědomit i tragickou dohru této události, kdy se nacisté opět zmocnili Charkova a bestiálním způsobem povraždili raněné v Charkovské nemocnici, mezi nimi i skupinu raněných československých vojáků. Před vražděním raněných se jen několika z nich podařilo uniknout oknem nemocnice, mezi nimi i A. Sochorovi, jehož oddíl samopalníků se později stal pověstným jako „ Sochorovi rváči“
Československá vojenská jednotka na východní frontě dále rostla a nabývala na síle. Brzy se stala brigádou a nakonec armádním sborem, který se podílel na osvobození Kyjeva, následně se probojoval 6.října 1944 na území republiky a podílel se na jejím osvobození. I tyto boje byly kruté a stály mnoho životů. Například V Dukelském průsmyku v Karpatech, nebo u Liptovského Mikuláše.
Stávku amerických švadlen i boj Čechoslováků u Sokolova má právě i dnes hluboký smysl si je připomínat. Vždyť denně jsme svědky toho, jak jsou opět lidé, živící se svou prací, stavěni do nedůstojné pozice vůči zaměstnavatelům a různým institucím a také toho, jak jsou zpochybňovány základy naší státnosti a poválečného uspořádání. Jak je v řadě médií snižováno naše národní vědomí a národní hrdost. Jak je urážen a zpochybňován prezident Dr. Edvard Beneš a jeho odkaz. Je příznačné, že za obojím nacházíme stejná jména vlivných a významných osob a dokonce představitelů státu.
Jiří Pondělíček
České národní sdružení
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz