Brněnské „smiřování“
Ve druhé polovině května (Právo, 20.5) profesor ústavního práva z Univerzity Karlovy v Praze v obsáhlém článku varoval, že se u nás historická paměť ztrácí a že je to velmi nebezpečný jev pro budoucnost. Zejména pak u mladé generace, kde výchova k hrdosti, nemluvě o vlastenectví, skomírá.
A vida - moravská metropole si pospíšila, aby vynesla pádný trumf, který tvrzení pana profesora potvrdil. Konšelé v Brně přijali Deklaraci o smíření. Něco, čemu se dá těžko hned uvěřit. V měsíci, kdy vzpomínáme výročí 70 let od porážky nacismu a osvobození od německé tyranie, v Brně se rozhodli – a to jaksi v rámci těchto oslav – k takovému činu.
Primátor města se pochválil, jak se jim to povedlo prosadit, budou v republice prvními.
Že to vyvolá velký odpor, bylo mu patrně jedno, on a město se zviditelnili. V tom měl pravdu, ihned přispěchala ochotná „nezávislá“ televize a v ní se předváděl mladý „lidovec“, David Macek. Upoutat nás chtěl svým zapálením a potom perlil. Poznal prý sudetské spoluobčany jako velmi přátelské a pracovité lidi, nemající k nám žádnou zášť, natož nějaké požadavky. Naopak, jejích vůdce B. Posselt přece veřejně vyhlásil, že sudetoněmecký landsmanšaft se zřekl náhrady za odškodnění, který dříve tak prosazoval. Naši bývalí krajané trpí jediným – nostalgií po domovu, po své bývalé vlasti.
Tento mladý komunální politik za křesťanské demokraty byl na srazu sudetů v Augsburku. Musím vyslovit podiv, jak rychle – v době několika dnů může takto zhodnotit tak důležitou otázku – vztahy nás a tzv. sudetských Němců. Je to tak přece průhledné - jsem-li hostem v zahraničí, záleží přece na tom, abych si odnesl co nejlepší dojmy a pro to se učiní vše. Jestliže tohle tvrdí člověk, mající už nějakou zkušenost v politice, je třeba se ptát, proč to? Spíše je to koupený další trojský kůň s náběhem ke kolaboraci, s náběhem na prosazování cizích zájmů. Ministři naší vlády – jaká to ostuda – D. Herman a paní Marksová už na sjezdy nejezdí. Pochopili, že to může škodit jejich stranám, tak se musí najít jiné vhodné figury, zejména mladé, toužící se proslavit. A tak se na jevišti objevil pan D. Macek. Podle něj se má brněnské výstaviště stát dějištěm příštího sjezdu landsmanšaftu. A naši ochotní kortéši, kteří tomu poklonkují, ušetří partajím na zahraničních dietách.
Když se podíváme na složení konšelů, co tuto provokaci schválili, nemůžeme se divit. Zastupitelé KDU-ČSL pouze plní příkazy centra. Tato strana se úzkými vazbami na landsmanšaft netají. A pan Bělobrádek přece sněmujícím sudetům poslal předtočený pozdrav. „Lidovečtí“ politici často navštěvují pražské sídlo „sudetoněmeckého velvyslanectví“ v Praze, maskované jako obchodní zastoupení. Je známým faktem, že když patronátní ministryně odsunutých Němců navštívila, spolu s B. Posseltem, ČR, byl to právě P. Bělobrádek s dalšími, kteří uspořádali společný oběd. Propojíme-li tato uvedená jednání se špičkami současného katolického kléru, zapadá to do sebe přímo těsně.
U Zelených se o spolupráci se sudety již dávno postaral pan Liška, který se tím přímo proslavil. Stejně tak je tomu s TOP 09, popisovat různá gesta pochrupujícího pána z Orlíka je zbytečné. Snad všichni jsme o nich slyšeli.
K této ostudné akci se čelem postavili mnozí, z kraje především hejtman Hašek. Poukázal na to, jak „cudně“ se nestydí tito lidé mlčet o těch všech násilnostech, které se v Brně a okolí za nacistů odehrávaly. Kolik vlastenců a poctivých lidí odtud zaplatilo bestiální řádění Němců buď životem, nebo otřeseným zdravím. Jaký byl osud zdejších Židů, Romů, nemluvě o popravách v Kounicových kolejích. Když tohle vše porovnáme, bylo mi při dívání se na obrazovku a sebevědomého pana Macka špatně. Kam až může klesnout nestoudnost, byť balená do frází a slovních obratů o smíření. Zbývá mi pan primátor, který se tím také chlubí. On je totiž v čele Brna za hnutí ANO. Nevím, jak se k tomu staví náš ministr financí. Měl by ale zamyslet, co mu tento člen hnutí způsobí, kolik lidí to přivede k zamyšlení se nad cíli a programem hnutí.
Henleinovci také zpočátku hned nebouřili, nevytloukali okna, nevraždili… Po Mnichovu a za války patřili k nejhorlivějším náckům, na gestapu a v lágrech k sadistům.
Je třeba si vzpomenout na pohádky z dětství. Třeba tu o kůzlátkách, aby jen pootevřela vrátka… Stejně tak na řecké dějiny o trojském koni. Celý ten proces, získat opět vliv, se odvíjel pozvolně. Začínala ho i paní Rakušanová, když jezdila v pohraničí po školách a napomáhala k utužování vztahů těch českých s německými. Napomáhala k tomu i katolická církev, která rychle zapomněla, co duchovní napáchali v pohraničí a po Mnichovu za zlé skutky.
Mohli bychom ještě dlouze pokračovat, kteří politici jsou k sudetům vstřícní, začalo by se třeba u P. Pitharta a skončilo u Nečase, Schwarzenberga, nově pak u Bělobrádka a germanofilní skupiny v ČSSD. I ti jsou vítání na sjezdech sudetů. Pan Sobotka i Zaorálek nás klamou již delší dobu. Silnou proněmeckou osobností v ČSSD je pan dr. V. Špidla.
Lehce se časem a příležitostí stane člověk kolaborantem, někdy i přímo zrádcem, pokud nemá charakter. Brno rádi soupeří s Prahou o prvenství. Kdysi bylo výkladní skříní našeho strojírenství. Ani já na BVV nikdy nescházel. Ale nechme minulost, podívejme se do současnosti na malý příklad – v čas, kdy brněnští se tak „proslavili“, bylo žádoucí vzpomenout výročí narození dr. Edvarda Beneše, bez kterého bychom samostatnost a republiku neměli. Zamysleme se na chvíli, kolik místa tomu bylo věnováno v médiích, kolik politiků na něj vzpomnělo. I těch komunálních – komunálních proto, že i v Plzni se to projevilo uboze. Jak asi v Brnu?
Josef Sedlák, Plzeň