Braňme Beneše proti  žvanění a lži

Nevím, za koho mluví různí politikové. Já vím, za koho mluvím. Mluvím jako pozůstalý po čtyřech obětech nacismu a za naše odbojáře a legionáře z Boskovic. Snad se mnou budou souhlasit i pozůstalí a odbojáři z našeho kraje.

 

Od převratu 1989 slyšíme kolem sebe pyramidy žvástů i vyslovených lží o presidentu doktoru Edvardu Benešovi. O presidentu, kterému  národ roku 1945 dal přídomek President Budovatel, nástupce presidenta Osvoboditele. Po převratu se náhle objevil prostor pro různé postprotektorátní veličiny a dokonce i pro protektorátní kreatury. Vydatně je podporuje zahraničí, zejména spolky odsunutých landsmannschaftů. A řvou ve všech médií. V zahraničních i v takzvaných našich. A ty lži opakuje i náš politik, exministr zahraničí. Že byl Beneš zločinec, patřící před válečný soud. Že byl němcožrout.  Že byl vyvrhel, lhář a podvodník, který neochránil nebohého Háchu před bídným koncem. Takový hnus se na nás line i z televize zvané Česká. Že byl odpovědný za jakési nelidské vyhnání československých Němců, kterým se říká vymyšleně sudetští. Jako pozůstalý po těch benešovcích, kteří se postavili hitlerismu a dali za to hlavy – dva v Osvětimi, třetí pod sekyrou pankrácké gilotiny a čtvrtý utýraný gestapem k smrti, tu hovořím. Je symbolické, že tu stojíme právě před budovou tehdejší centrály gestapa, kde gestapáci – řada z nich brněnští a sudetští Němci -  tu chlastali, hodovali a pak týrali české vlastence, i ženy a dívky, až k smrti. A kousek odtud, Pod Kaštany, je ničili v koncentráku, a ještě dál, v Kounicových kolejích, je věšeli a stříleli, za smíchu německých Frau, které si na to kupovaly vstupenky. Včetně nejmladšího z našeho kraje, desetiletého Miloška Prudila. Ani toho neušetřili. A byli mezi těmi katany i brněnští Němci a sudeti.

Kdyby nebylo Edvarda Beneše, a zahraničního odboje a domácího odboje, kdyby nebylo osvobození Rudou armádou a spojenci, nikdo z nás by tu nebyl. Proháněli by se tu hitlerjugendi v koženkách a vykračovaly pyšné Němky, - právě ty, které ještě roku 1945 hrozily Čechům: „My se vrátíme, a vašimi lebkami vydláždíme ulice. Ve jménu těch našich zavražděných, utýraných, zahrabaných do neznámých hrobů, zpopelněných v krematoriích koncentráků, ve jménu našich rodin, které přišly o své nejbližší a blízké, někdy i ještě v květnu 45, říkám –  braňme presidenta Beneše, postavme se  nehorázným lžím, výmyslům a čtvrtpravdám, které poskvrňují jeho odkaz. Našim zavražděným  Čechoslovákům, Židům, Romům se nikdo neomluvil. Našim vyhnaným a otrocky nasazeným se nikdo neomluvil. Zatím se někteří omluvili – jen a jen za Lidice. Jak strašně málo to je! 360 tisíc zavražděných Čechů, 250.000 vyhnaných Čechů z pohraničí, 100.000 vyhnaných Čechů z vnitrozemí, 170.000 Čechů otrocky nasazených v rajchu. Ta čísla nikdo nevymaže z paměti národa. Jen brněnští a sudetští Němci se neomluvili. Ti naopak  benešovce hrubě urážejí. Jediný politik, který o tom řekl pravdu, je náš krajský hejtman. Poděkujme mu za tuto statečnost. Bojkotujme noviny, které lžou o presidentu Benešovi. Takové noviny se nehodí ani k toaletě, natož ke čtení. Bojkotujme televizní pořady, které neustále nadržují sudeťákům a lživě obviňují Beneše ze všemožných křivd a zločinů. Kdyby někdo Francouzům hanobil válečného de Gaulla, roztrhali by ho na kusy. Proč my si necháváme špinit presidenta Budovatele? To je tu tolik kolaborantů? Pišme do TV a novin když to zaprodanci nevezmou, tak  na internet, a kritizujme ty, kteří národu neustále podsouvají tyto lži. Nechme postavit pomník generálu Ečerovi, Brňanu, který žalobou na Norimberském soudu odhalil zločiny sudetských Němců, kolaboraci Háchy a Tisa a postavil nejhoršího sudeta, zločince K.H.Franka, před vojenský soud.

A zejména braňme odkaz presidenta Beneše a oprávněnost odsunu. To potvrdil i Norimberský soud a to se umlčuje. To není úkol jen pro nás, starší odcházející generaci. To je úkol pro všechny poctivé občany republiky a  nejvíce pro ty mladší. Jestliže nechceme, aby se opakoval nový protektorát, musíme to udělat.

Jiří Jaroš N., předseda ČSBS Boskovice