Mezi prvními, kdo se nacistům postavil na odpor, byli češti učitelé. Němci moc dobře tušili, že u českých kantorů jim pšenice nepokvete a moc spojenců nezískají. Proto je hned zpočátku mělo gestapo ve hledáčku a pozorně jejich jednání sledovalo. Nemohlo tomu být jinak ani na Chodsku, ba právě zde odpor vůči nacistům byl ještě silnější. Umocněny i tím, že došlo k uloupeni a připojení k Říši části, byt zcela českých obci na Chodsku.
Učitelka Anna Jindřichová se jak ve škole, tak ve veřejná činnosti vždy snažila seč mohla o dobrý poměr našich lidi s Němci. Ale u sudeťáků v Hostouni se její snaha naprosto míjela s účinkem. A v době před Mnichovem se tu ještě více poměry zhoršily. Městečko bylo zahrnuto do záboru, musela ve spěchu odejit do Bukové nedaleko Přeštic a Merklína.
V pamětní knize obce o tom najdeme záznam, tedy o jejím dalším osudu a je opravdu úděsný. Rozhodla se zajet si pro nábytek a osobní věci. Ale již před cílem, na silnici nedaleko hřbitova v Hostouni bylo auto násilně zastaveno a učitelka z něj odvlečena. Uvrhli jí do místní věznice, kde byla surově bita a mučena. Je velmi smutným vysvědčením pro "nordickou rasu“, že se týrání na ní dopouštěly i německá ženy. Ve vězení po třech dnech zemřela. V říjnu 1938 německé úřady se z toho vyvlékly pustou lží - prý se oběsila… Tím se mělo zakrýt vše, co na ní bylo spácháno.
***
Za první republiky si učitelé svého povoláni velmi vážili. A naopak si jich vážila celá společnost. Ne nadarmo platilo na vesnici, že kantor, strážmistr, starosta a poštmistr, respektive pokud byl i farář - patřili mezi místní elitu. Za protektorátu ale mnohé z výuky zmizelo, zeměpis a dějepis byly patřičně upraveny, prioritou pak, i co do počtu hodin, byla němčina.
Učitel Jan Čáp v Postřekově u zdejších Němců nebyl oblíben, ba naopak. V této těžké době stačilo málo a život byl ohrožen, udáním se přikládala velká váha. Navíc, šlo-li o příslušníka inteligence, tedy o potencionálního nepřítele Říše. Nacisté přece ve svých dlouhodobých plánech počítali s její úplnou likvidací. Po atentátu na R. Heydricha zcela postačilo udání, že dotyčný tento akt schvaluje… Učitel Čáp byl původem Jihočech ze Soběslavi. Po ukončení studia sám požádal v Praze, aby mohl učit v pohraničí. Přišel tedy do Starého Postřekova. Místní Němci, když poznali jeho smýšlení, tlačili na něj, ať dá výpověď. Což on rezolutně odmítl. Hodlal vytrvat. Byl zatčen na základě udání v září 1944. Německý četník (s českým jménem Valenta) jej eskortoval do Klenčí. Učitel měl spoutané ruce, četník byl bdělý, ale tlačil kolo před sebou a tak tu a tam polevil. Čáp využil vhodné chvilky, srazil ramenem četníka a chtěl přes dvůr jednoho stavení uprchnout. Četník se vzchopil a začala honička. Když učitel přeskakoval nízkou zídku, zasáhla jej střela do hlavy. Nezemřel hned, až druhý den v domažlické nemocnici.
Jeho pohřeb 14. září 1944 na domažlickém hřbitově byl malou demonstrací, občané z Postřekova se dostavili v chodských krojích.
***
Už bylo zmíněno, že čeští kantoři to za okupace měli těžké. Byli nuceni vykládat a učit i to, co byla lež a výmysl, to se jim nutně protivilo. Na druhou stranu bojkotovat učivo znamenalo nejen ztrátu zaměstnáni, ale i kriminál... Vždyť v čele ministerstva stál největší kolaborant té doby - Emanuel Moravec. Sám mohu potvrdit, že výuka češtiny oproti německému jazyku byla v poměru 1 : 3, zeměpis byl vyhrazen zcela jen Velkoněmecku.
Učitelé se cítili být omezeni i na veřejnosti, platil přece zákaz vést rozhovory o politických tématech. Vše se neúměrně zhoršilo po atentátu na R. Heydricha. Vynášení rozsudků nad českými vlastenci bylo jak na běžícím pásu. Považovalo by se za zázrak, kdyby učitelé vše tohle nepocítili a mnozí z nich na to nedoplatili.
Někdo udal učitele Václava Šebestu z Puklic, na smrt byl poslán učitel Ladislav Ropp, stejně jako Josef Veselák ze Staňkova. Na Kdyňsku si gestapo přišlo pro ředitele měšťanské školy Maxmiliána Karase. Další oběti byl též ředitel školy z Pocínovic, Bedřich Kalvoda. U těchto obou postačilo obvinění, že údajně schvalovali atentát. Gestapáci z Klatov (tato služebna patřila snad mezi nejhorší u nás) je bez soudu sváželi s ostatními na popraviště v Lubech u Klatova. A tím jsem jejich počet z Chodska - nositelů vzdělání - zdaleka nevyčerpal.
Nezapomínejme na oběti těchto i dalších českých vlastenců, kteří v boji s Němci položili své životy!
Z archivních materiálů připravil Josef Sedlák
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz