Blízké vztahy s Německem? Nechť rozhodne lid v referendu!
Ano, pan premiér snad s celou vládou a částí některých politických stran takové vztahy prosazuje. Již dnes jsou do určité míry výsledkem tzv. strategického dialogu mezi ČR a SRN. Jsme přesvědčeni, že tato orientace je pro nás škodlivá. Jsme přesvědčeni, že tak smýšlí většina českého národa.
Demokratickým způsobem lze tento rozpor vyřešit. Již dříve jsme navrhli vypsat referendum, v němž by občané republiky sami rozhodli o několika následujících otázkách. Jste pro strategický dialog mezi ČR a Německem – ano, či ne? Jste pro strategický dialog mezi ČR a Slovenskou republikou, ano, či ne?
Referendum by se mohlo konat současně s nadcházejícími parlamentními volbami. Vzhledem k tomu, že referendum by mělo imperativní charakter, byly by jeho výsledky závazné bez dalšího. A hned bychom věděli, jaký je názor většiny našeho lidu. V demokracii vládne většina a tak vůlí většiny by se měla naše další politika řídit.
Všichni ti sobotkovci, bělobrádkovci, anoisté a topisté by konečně museli se podřídit většině. Samozřejmě by měli právo usilovat o to, aby v budoucnosti se jejich názor mohl stát většinovým a tedy i určujícím. I to je jeden z principů demokracie.
Aby se takovéto referendum mohlo konat, musel by nejdříve parlament potřebný ústavní zákon přijmout, což ústava plně umožňuje. V Ústavě ČR jsou zakotvena následující ustanovení: „Lid je zdrojem veškeré státní moci, vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.“ (Čl 2, odstavec (1) a (2))
Za 25 let se páni poslanci a senátoři k takovémuto zákonu neprokousali. Neměli čas, jindy zase vůli a někdy si zřejmě dokonce uvědomili, že by lid, který mají zastupovat a jeho jménem vládnout, by mohl rozhodnout jinak, než by sami chtěli. A tak ústavní zákon tolik potřebný pro konání referenda se odkládá z jednoho volebního období na druhé a tak dále. A právě nyní tolik moc chybí. Mnozí páni poslanci a senátoři se odtrhávají od svých voličů, selhávají celé politické strany, které se řídí svými vlastními zájmy, nejednou ovlivněné zahraničními interesy. Propast mezi lidem který podle ústavy je zdrojem veškeré státní moci, a jejich „reprezentanty“ se dále zvětšuje a je jí nutné demokratickými způsoby odstranit. V současné situaci vyřešit tento problém nemohou ani volby. Strany většinou zklamaly, neplní své funkce, stejně tak jako přemnozí poslanci a senátoři. A tak referendum je jediným zbývajícím demokratickým prostředkem, který může zajistit, aby přímo lid mohl rozhodnout o nejdůležitějších společenských otázkách. Jedině tak můžeme obnovit naší demokracii.
Je v zájmu lidu, a tím i celé republiky, aby jednoznačným demokratickým způsobem byla rozhodnuta i otázka našeho členství v EU a NATO, problém zbrojení, migrace. Nechme přímo lid rozhodnout o těchto diskutovaných a rozporných složitostech, které rozdělují národ. Referendem lze většinu jednoznačně určit. Proto referendum požadujeme.
Demokracie se rozvíjí v čase. Tomáš G. Masaryk, zakladatel Československé republiky, její vývoj nastínil. Demokracii, řekl, budeme muset rozšířit z oblasti politické i na oblast hospodářskou a sociální. A k takové demokracii, k níž se hlásil i prezident E. Beneš, nám mohou dopomoci právě celostátní imperativní referenda. Dnešní „zástupci lidu“ nám právě v současnosti ukazují, jak podle nich by se republika měla vyvíjet. Nikoliv však někam dopředu, ale dozadu, proti proudu času. Jsou i tací, kteří by nás chtěli dostat nejen k roku 1945, ale ještě dále, někam do Rakouska-Uherska. Existují však i takoví výtečníci, kteří se shlédli v době pobělohorské. Další si nás představují jako 17. zemi Spolkové republiky Německo, či její protektorát. My však chceme republiku sociální, demokratickou a svrchovanou. Evropu vidíme jako společenství rovnoprávných národních států, které budou samy rozhodovat o formách a rozsahu mírové spolupráce. Své nedáme, cizí nechceme!
J. Skalský