Biskupům ČBK

Otázka restitucí

(otevřený dopis)

Byzantský katolický patriarchát navrhuje České biskupské konferenci, aby znovu, moudře, ale i z hlediska víry, přehodnotila celou záležitost restitucí. Je třeba vzít v úvahu i hledisko dobrého či špatného příkladu věřícím i hledisko pravdivé diagnózy morálních a duchovních tlaků na církev i potřebu pravdivé evangelizace a budování zdravých křesťanských rodin.

Vzpomínám několik pohoršení, které jsem slyšel z úst starých kněží.

Kněz z Kašavy mluvil o tom, jak šla prostá žena do lesa, který byl majetkem arcibiskupství, aby si nasbírala trochu roští. Když ho nesla v otýpce na zádech, arcibiskupský správce ji tvrdě napadl a nemilosrdně pokutoval. Rodina pak odpadla od katolické církve.

Arcibiskup Kohn, když chtěl církevní majetek využít k dobročinnosti a účelům církve, zaplatil za to tím, že se bohatí olomoučtí kanovníci obrátili na Řím a postarali se, aby byl přemístěn do bezvýznamného kláštera v Rakousku, kde v hořkosti zakončil svůj život.

Velké pohoršení v Olomouci dával hlavní správce církevního majetku, o kterém se vědělo, že se obohacoval ve velkém a prostí lidé tím byli velmi zraněni. Otázka církevního majetku byla také jedním z důvodů, že po 1. světové válce kněží i lid přestupovali do Československé husitské církve.

Arcibiskup Stojan, velký lidumil, měl i své malé nectnosti. Jeho zásluhou ale bylo, že osobně navštěvoval kněze, kteří byli na vážkách, zda zůstat v katolické církvi. Mnozí po jeho otcovských rozhovorech zůstali. On rovněž vnímal, podobně jako arcib. Kohn, negativní vlivy církevního bohatství. Učinil několik radikálních kroků, které mu do smrti, ale i po ní, církevní správcové nemohli odpustit. Po jeho smrti si od tohoto antimamonářského reformátora ulehčeně oddechli.

Arcibiskupu Prečanovi kněží i věřící vytýkali, že vynaložil mnoho financí na stavbu Hejčínského chrámu. Kněží tvrdili, že si ho vybudoval jako svůj pomník a že za ty peníze mohlo být postaveno více než 10 chrámů.

Otázka majetku je mnohdy spojena s marnou pompézností. Tento duch obzvlášť působil v Olomoucké arcidiecézi. Kněží z Brněnské diecéze tvrdili, že u nich vládl zcela jiný duch, zvláště v 1. polovině minulého století.

Tato svědectví nejsou žádnými dogmatickými argumenty, týkajícími se pravověrnosti víry. Jde jen o kritický pohled a svědectví kněží, z nichž většina je už na věčnosti. Po pádu komunismu vedení církve vynaložilo mimořádně velké síly a čas na to, aby bylo dosaženo navrácení církevního majetku. Kdyby tato energie byla vložena do pravdivé reevangelizace, nemusel by proces úpadku a odpadu postupovat tak rychle, jak postupoval. Samozřejmě, otázka majetku zde nehraje hlavní roli. Hlavní příčinou vnitřního odpadu jsou hereze, které jsou spojeny s lidskou pýchou. Ta se nechce sklonit před tajemstvími víry, ani vážně přijmout morální principy, vycházející z Božího slova a apoštolské tradice i tradice svatých. Zbožné fráze, které neukazují na krutou realitu hříchu v nás a kolem nás ani na utrpení Kristovo, které podstoupil za naši záchranu, suplují hlásání pravdy o smrti, soudu a věčnosti. Důsledkem toho je, že místo praktického křesťanského života je tu jakýsi akademický katolicismus. Ten dnes schvaluje nejhrubší hereze a činí z církve bezduchou a apostatickou strukturu, která na sebe svolává Boží anathemu – prokletí.

Být chudým neznamená být žebrákem či bezdomovcem. Ale jde o skromnost, o níž mluví apoštol v 1 Tim 6,8. Ježíš k otázce majetku říká: „Nemůžete sloužit dvěma pánům, Bohu a mamonu.“ (Mt 6,24) Apoštol Pavel říká: „Kořen všeho zla je láska k penězům.“ (1Tim 6,10) Dnes, kdy katolická církev prodělává nejtěžší morální i duchovní krizi, je totálním nesmyslem, aby se církev hmotně obohacovala, místo toho, aby konala pravdivou duchovní diagnózu a prognózu – pokání. Dnes je čas milosti, čas pokání. Pokud ho zanedbáme, riskujeme ztrátu věčného života – svého, ale i budoucí generace v našem národě. Začít pokání musí všichni, ne jen biskupové a kněží, ale i řeholníci, rodiny a jednotlivci. V rámci pokání je potřebná apologie, to je pravdivé reagování na negativní proudy, které ničí církev. Jde o otázku homosexualismu, zednářství, různých forem okultismu a pověr, otázku herezí....

K záchraně katolické církve v Česku nepomohou restituce, ale pomůže svatost, svatost kněží, řeholníků i prostých lidí, a to ve všech vrstvách společnosti, ať v politice, kultuře, zdravotnictví, školství... Bohužel, tento úkol vnitřní obrody dnes neplní ani fokolární hnutí, v jehož čele stojí několik biskupů ČBK, ani jiná hnutí, ba dokonce ho neplní ani charismatická obnova. To, že všechna tato hnutí začala pozitivně, je třeba přiznat. Je to ale podobné, jako když horlivě začínaly nové řehole. Postupně se ideál ztrácel a zákonitě přicházela krize či zánik. Dnes jsme všichni povinni vrátit se k samotnému základu, kterým je Kristus, na Něm je vybudována církev (1Kor 3,11). Jeho učení i život jsme povinni následovat, a ne místo toho přijímat historicko-kritickou metodu k heretickému vysvětlování Kristových slov a Písma.

K čemu dnes církev potřebuje bohatství? K obrodě řeholí? Ne. Majetek je neobrodí. K pravdivé misii? Ne. Ta se nekoná a kdo by ji chtěl konat, brzy bude zastaven. Církevní majetek má v dnešní době zřejmě sloužit jen k tomu, aby se vytvořila jakási církevní oligarchie několika boháčů. Ti ale nebudou prosazovat zájmy Krista, ale spíše zájmy antikrista, ne zájmy Kristovy církve, ale zájmy New Age.

Je tragedií, že biskup Hučko, bývalý představitel Fokoláre, ukradl klášter, který ze stodoly vlastníma rukama vybudovali baziliáni a navíc ukradl i malý domek a byt stařičké vdově. Nyní se ještě soudem domáhá, aby 90letá vdova už konečně byt vyklidila, aby ho mohl plně, proti její vůli, okupovat. Takový cynismus a fanatický materialismus nenajdeme ani u lidí, kteří jsou nepřáteli církve.

Byzantský katolický patriarchát navrhuje, aby biskupská konference znovu přehodnotila před Bohem, před církví i před celým národem otázku restitucí.

Drazí otcové biskupové, v Česku je jubilejní rok upálení Mistra Jana Husa a jistě je vám známo, že Byzantský katolický patriarchát vyhlásil tohoto mučedníka za svatého. Pokud máte proti vyhlášení nějaké námitky, můžete je veřejně předložit a my vám na ně odpovíme. Heslem tohoto českého kněze a mučedníka bylo: „Proto, věrný křesťane, hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí od hříchu a od ďábla, od smrti duše, a konečně, od smrti věčné!“ Toto heslo je mimořádně aktuální pro současnou dobu. Opakujeme, mimořádně aktuální pro církev i každého občana ČR. Mnohé z vás osobně známe a víme, že mezi vámi jsou i upřímní muži. O jedno vás prosíme: v tomto jubilejním roce začněte, neodkládejte. Nemáte zde na zemi co ztratit. Je jen jedno nebezpečí, abyste neztratili věčný život. Máme vás rádi a pokud jsme vůči vám použili ostrá slova, bylo to jen z lásky a věříme, že to bylo k vašemu duchovnímu užitku.

Na přímluvu všech českých svatých kéž vám Bůh dá milost k cestě pravdivého hrdinství.

V Kristu

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

Doněck

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři

http://vkpatriarhat.org.ua/cz/?page_id=27936