Bernd Posselt na cestách

Během dvou dnů se Bernd Posselt zúčastnil v Praze  čtyř důležitých akcí, na nichž byly projednány sudetoněmecké otázky. Bylo dosaženo i většího  vzájemného porozumění.

Vzhledem k aktuálním a kontroverzním debatám, v Evropské unii stejně jako v české veřejnosti, o současných proudech uprchlíků, byl Pražský kongres, který uspořádala Akademie Schwarzenbergovy strany TOP 09, široce uznávanou politickou událostí. Kromě předsedy strany knížete Karla Schwarzenberga, bývalého ministra zahraničních věcí, předsedy výboru pro zahraniční věci Parlamentu ČR, byl hlavním řečníkem Bernd Posselt, jako dlouholetý poslanec Evropského parlamentu a mluvčí sudetoněmecké etnické skupiny.

Posselt upozornil na to, že kolektivní vyhnání a vyvlastnění sudetských Němců po druhé světové válce, má některé paralely s vyháněním dnes, ale také nemůže být tímtéž. Důkladně analyzoval vývoj arménské genocidy v Osmanské říši před 100 lety,  přes nucené přesídlování z meziválečného období na Balkáně, ke zločinům proti lidskosti Adolfa Hitlera a Josefa Stalina, po kterých následovalo po druhé světové válce vyhnání více než 14 milionů Němců, které následovaly miliony jiných Evropanů. Dnes jsou lidé ze svých domovů opět vyháněni, protože se liší od ostatních a příslušným vládcům se nelíbí.

Evropští politici CSU navrhli rozsáhlý balíček opatření, aby se vyrovnaly proudy z Afriky a Asie do Evropy a konečně, aby je bylo možné do značné míry zastavit. Ten zahrnuje asertivní uzavření hranic, společnou evropskou ochranu hranic přijímací střediska EU na evropských vnějších hranicích, zkrácené azylové řízení a zkrácený postup vracení těch, kdo azyl nezískali. Půjde o spravedlivé řízení dle individuálního přístupu. Živá debata proběhla se zástupci TOP-09 v Evropském a českém parlamentu v čele s europoslancem Jaromírem Štětinou, místopředsedy strany, Markem Ženíškem a Helenou Langšádlovou.

Na našem obrázku 1: vedení stranické akademie, Terezie Radoměřská, bývalý britský diplomat Colin Andrev Munro, bývalý předseda TOP 09  kníže Karel Schwarzenberg, europoslanec Jaromír Štětina, Bernd Posselt, Marek Ženíšek, místopředseda TOP 09, český poslanec, stejně jakož i Federico Reho z bruselského Wilfried-Martens-Center.

V krásném kostele Svaté Markéty v Břevnovském klášteru založeném Benediktiny celebroval biskup Václav Malý, bývalý mluvčí protikomunistického hnutí za občanská práva Charta 77, který koná každoroční bohoslužby společnosti Opus Bonum, za Václava Havla, za Anastaze Opaska a loni zemřelého pražského dopisovatele  sudetoněmeckých novin, Milana Kubeše. Bernd Posselt jako mluvčí sudetoněmecké etnické skupiny (obrázek 2). Při malém sympoziu byl následně oceněn M. Kubeš za zásluhy o sudetoněmectví a německo-české porozumění. (Obrázek 3, zpráva níže).

Více než 25 let po legalizaci české Panevropské unie, která do té doby pracovala jako skupina pro lidská práva v rámci Charty 77, ilegálně v podzemí, došlo k rozvoji   česko-moravsko-slezské sekce, která je součástí  nejstaršího sjednocovacího evropanského hnutí, založeného v roce 1922. I o tom se mluvilo v Praze (Obrázek 4). Na pódiu je český prezident Paneuropy profesor Rudolf Kučera (vpravo), zakladatel komunisty pronásledovaného podzemního časopisu „Mitteleuropa" (Střední Evropa) a německý prezident Paneuropy Bernd Posselt (s tlumočníky), který je i mluvčí sudetoněmecké etnické skupiny. Společně  přispěli  k pokrokům v sudetoněmecko-českých vztazích, které byly nakonec dosaženy v roce 2015, především v souvislosti s  tím, že sudetoněmecký landsmanšaft reformoval stanovy, a provedl analýzu krizových událostí po celé Evropě, způsobených především válkou Vladimíra Putina na Ukrajině a v Sýrii (obrázek 5).

V přeplněném sále kulturního domu Novodvorská uspořádalo Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, pod předsednictvím Martina Dzingela  program, který zajistily oblíbené Němci pěvecké a taneční skupiny. Moderátor Richard Sulko přerušil představení, jakmile se objevil mluvčí etnické skupiny Bernd Posselt. Jako nejdůležitějšího  hosta vyzval jej  k projevu.

Posselt popsal s odkazem na osud své vlastní rodiny bezpráví  a oslabení naší etnické skupiny, ke kterému před 70 lety došlo: Vnitřní vyhnání a nucené práce v rámci české země, zákaz udržovat vlastní identitu v sovětské okupační zóně Německa, a svízele a deprivace s obnovou na Západě. Již 25 let mají všechny tři části etnické skupiny svobodu a nejsou rozděleny hranicemi. Mluvčí poděkoval Němcům v České republice za úlohu  stavění mostů, kterou obrazně řečeno uplatnili jako tlumočníci mezi Čechy a Němci, stejně jako za příkladné zachovávání a rozvoj společného kulturního dědictví (Obrázek 6).

Uznání byla udělena, mnohá přátelství byla navázána. V diskusním dokumentu nakonec požadovala Jiřina Šiklová důležitý krok: V českých učebnicích by měla být zahrnuta historie českého exilu, také vzhledem k tomu, že svědci jsou již staří a jejich svědectví již brzy nebude možné slyšet.

I když tohoto dopoledne všichni účastníci byli čestní hosté, je třeba uvést přítomnost pražského světícího biskupa Václava Malého, svého času aktivisty Charty 77. Zvláštní uznání zaslouží za to, že sloužil mši . V odpoledních hodinách se Jakub S. Trojan, Martin T. Zikmund  a  Jaroslav Šebek  zabývali 600. výročím upálení Jana Husa na koncilu v Kostnici. Teoretickou a historickou analýzu přineseme v samostatném pojednání.

Jaroslav Šonka, Sudetendeutsche Zeitung, 9.10.2015, str. 1

Volný překlad pro České národní listy:  P. Rejf

K pobytu B. Posselta v Praze

Při nejrůznějších návštěvách v současnosti i v dřívějších dobách nebylo vždy nejdůležitější to, o čem se oficiálně mluvilo a psalo. Za oponou probíhala často jednání, která měla daleko větší význam, než ta viditelná. Tak tomu bylo zřejmě i průběhu  návštěvy B. Posselta v Praze.

Přesto je však důležité si uvědomit některé skutečnosti, které jsou zachyceny médii a dál jimi sdělovány. Které to jsou? Podle našeho názoru si musíme nejdříve uvědomit, které naše vnitřní síly jsou více či méně spojeny se sudetoněmeckým landsmanšaftem a jeho cíli, jež sleduje. Mezi příznivce „sudetoněmecké věci“ můžeme, i podle tiskových zpráv, řadit především  velkou většinu německé menšiny v ČR. To je pochopitelné. Její část již počátkem 90. let minulého století se prohlásila za součást sudetoněmeckého kmene. Tedy  tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL) a oni jedno jsou. Sudeti se tak vnitřně dělí na „zůstavší ve vlasti“ a na „vyhnané. Německá menšina a její organizace zaujímají v naší republice privilegované postavení.

Dlouhodobě mezi germanofilní a sudetomilné síly patří i TOP 09. I to není nic nového. Dosavadní předseda této strany, K. Schwarzenberg, jak se v nepříliš dávné době vyjádřil, se necítí být Čechem ale bémákem. A tak kníže má k sudetům blíže. Podle něj pak i někteří funkcionáři TOPky jako Jaromír Štětina, místopředseda strany, Marek Ženíšek, Helena Langšádlová a zřejmě i Terezie Radoměřská.

I když v článku o cestě B. Posselta do Prahy se mluví výslovně jen o biskupu V. Malém, je třeba uvést, že někteří představitelé katolické církve, např. kardinál D. Duka, jsou členy Sdružení Ackermann-Gemeinde (SAG), formálně právně samostatného spolku v republice registrovaného, v jehož čele stojí,  „páter vyklouz“ Daniel Herman. Fakticky jde o složku mnichovské Ackermann-Gemeinde (AG), s ní má SAG společné tzv. říšské nebo celoněmecké sjezdy a společné orgány. A právě AG je jednou ze základních složek SL. Katolické církvi je „sudetoněmecká věc“ blízká a má její podporu. Velmi aktivní v tomto směru je plzeňský biskup F. Radkovský, přestože již ze svého úřadu odchází. Uvedené skutečnosti jsou zvlášť důležité i proto, že zřejmě, aniž by to obyčejným občanům bylo řečeno, došlo k dohodě mezi „trůnem a oltářem“ o vzájemné podpoře a spoluvládě. Její začátek je třeba hledat v době, kdy došlo k dohodě o tzv. církevních restitucích.

O tom, že mnozí chartisté mají dávný vřelý vztah k SL a k jeho cílům, je obecně známo. Sám V. Havel byl a je pro ně v tom směru příkladem

Je zajímavé, že v článku J. Šonky o cestě B. Posselta do Prahy není nic řečeno o dalších germanofilních a sudetomilných  silách v ČR.  Nevíme, zda došlo ke kontaktu s KDU-ČSL, Zelenými, německou skupinou  v ČSSD  v hnutí ANO.  Pravděpodobné je, že k  jednání s některými představiteli uvedených subjektů došlo. Co bylo předmětem jejich pozornosti, však nevíme. Co je šeptem, to je čertem, říkali již naši předkové. A co se utajuje, zpravidla bývá ještě horší. Co všechno bychom měli očekávat?

Posselt opět jako vždy mluvil o kolektivním vyhnání, o jeho bezprávnosti, a vyvlastnění sudetských Němců po druhé světové válce. Kolikrát jsme nejen my, uváděli na pravou míru taková tvrzení. Historickou pravdou je, že k vyhnání Němců z Československa nedošlo. Byli přesídleni, odsunuti, transferování, to jsou termíny Postupimské konference, jíž pan Posselt  a jeho věrní zřejmě neberou ani v úvahu. A pokud jde o tvrzení SL, že  tzv. vyhánění Němců z Československa bylo kolektivní, jde opět o pokus o přepisování dějin. Jaká je skutečnost? Při posledních volbách v Československu získali henleinovci asi 90% německých hlasů, tedy jen něco kolem 200 tisíc Němců je nevolilo. Po odsunu Němců z ČSR německá menšina v republice čítala asi 250 tisíc duší. Nesmíme však zapomenout, že němečtí antifašisté, kteří zůstali republice věrní i v těžkých dobách,  v počtu přibližně 90 tisíc, dobrovolně do Německa přesídlili, a to za zcela zvláštních, pro ně váhodných podmínek. Neplatili pro ně předpisy pro odsun německého obyvatelstva. Odjížděli zvláštními transporty. Existovala i výzva, která je podnítila k přesídlení. Měli se v Německu zúčastnit při výstavbě nových správních orgánů. Němečtí antifašisté odjížděli zejména do sovětské a americké okupační zóny.

To všechno pan Posselt ví, ale nehodí se mu to do krámu. A tak historická fakta přehlíží a dějiny přepisuje. Bohužel nic nevíme o tom, že by někdo z přítomných na sešlostech v Praze, kde Posselt řečňoval,  na  překrucování dějin upozornil nebo dokonce protestoval. Platí obecně uznávaná zásada, že kdo mlčí, souhlasí. Při složení posluchačů bájení náčelníka SL nás to ani nemůže překvapit.  

          Vlastenecká česká veřejnost by si už konečně měla uvědomit, že ze strany sudetů a určitých německých kruhů nám, republice i našemu lidu, hrozí nebezpečí, jež postupem doby stále roste. V první etapě bychom všichni měli alespoň věnovat zvýšenou pozornost  skutečným požadavkům landsmanšaftu, které se snaží v ČR prosazovat, a důrazně na ně nikoliv jednotlivě, ale společně odpovídat. Musíme si však uvědomit, že jakýkoliv složený vlastenecký subjekt byl vždy napadán a rozkládán. Totéž potkalo, jak se domníváme,  i Vlastenecké fórum, které spí jako šípková Růženka a jen ojediněle se vždy za delší čas vzbudí k jednotlivým štěkům.  Podle mého názoru již delší dobu svou funkci neplní. Je otázkou, zda jej můžeme vzkřísit do potřebné aktivity. Je dále otázkou, zda skutečně všechny subjekty v něm si takovéto probuzení přejí. Pokud zmrtvýchvstání Vlasteneckého fóra se nebude konat, stane se naléhavým požadavkem vytvoření nového složeného vlasteneckého subjektu, a to v době co nejkratší. Nejde o to vytvářet hned centralizované struktury, spíše o výměnu informací, o průběžnou spolupráci jednotlivých subjektů, a případně i o zaujímání společných stanovisek v důležitých otázkách. V této fázi se nacházíme.  

Dr. O. Tuleškov