Prof. PhDr. Jaroslav Valenta, DrSc.
Myslím, že vláda ČR nejen učinila rozumně, ale dokonce moudře, že na návrh ministra kultury Dostála rozhodla, vydat ve velkém nákladu (mluví se o 40 tisících) z pera historiků a právníků publikaci, nazvanou "Sudety - problém ještě dnes?", která by se měla dostat rychle např. do všech školních a obecních knihoven. Myslím si však, že by aspoň část nákladu knížky měla být ve volném prodeji, aby si ji mohl opatřit také pro svou osobní potřebu běžný občan a nemusel chodit jen do knihoven - kdo na to má čas, řekněte! Není až takovým překvapením, že na tuto byť pozdní iniciativu podrážděně zareagovali právě ti novináři, kteří usilovně hlásají údajnou českou vinu, nutnost jakéhosi "pokání" atd. Nevím, proč to má být záměr "pochybný"[55] . Za jednoznačně nefér úder pod pás považuji, jestliže se toto rozhodnutí označuje dokonce demagogicky za snahu vyrobit nové biľakovsko-jakešovské "Poučení z krizového vývoje" nebo za " vládní výklad historie". Spíše je to projev nevole, že má být narušen fakticky existující skoromonopol na reklamu jinak špatně prodejného artiklu z Mnichova. Nemá snad vláda právo, vydat publikaci, která bude obsahovat dostatečně jasně a argumentovaně vyloženou českou interpretaci těchto otázek? Chcete-li, třebas i českou oficiální interpretaci stanoviska, vyjadřujícího a obhajujícího český státní zájem v této otázce? Ten neurčuje žádná redakce novin, ale poněvadž státní zájem je kategorie povýtce politická, určuje jej vláda a parlament. Bude to jen jistý jednorázový krok k vyrovnání obrovské nevyváženosti, kterou vytvářejí media. Je holým faktem, že občan, který čte třebas dva pražské deníky s největším nákladem, mfDnes a Lidové noviny, si nemůže takový zřetelný obraz udělat. Bohužel jej nemůže získat ani z veřejnoprávní televize, také tam jsou z důvodů mně zcela nepochopitelných dlouhodobě a soustavně jednoznačně preferováni donekonečna sebemrskačští a Čechy jednostranně obviňující komentátoři (viz nejnověji třebas nedělní Katovnu 31.3.). Je sice pravdou, že právě v této věci lze díl viny přičíst i nevhodným výkladům některých učebnic, ale jak tomu odpomoci (i kdybychom honem vydali učebnice nové) u těch, kteří už do školy nechodí? Myslím, že trochu uklouzl ve svém komentáři i J. Hanák.[56] Nikdo od autorů té knížky neočekává, že její autoři náhle objeví něco nového. Za posledních 12 let už bylo v tom směru jak probádáno, tak napsáno hodně. To opravdu se dělo a vznikalo, jak Hanák chce, "svobodným bádáním historiků". Česká veřejnost však tyto výsledky nezná, myslím si, že má právo se s těmito výsledky v přehledné formě seznámit. Jen odborník-historik, nikoli běžný občan, přece bude chodit do knihoven a pátrat ve vědeckých časopisech a bibliografiích (ví-li vůbec, že něco takového existuje), co bylo o tom či onom v poslední době napsáno, aby si vůbec mohl nějaký obraz a úsudek o problému utvořit. J. Hanákovi jistě není tajno, že nakladatelé se dnes ptají především na to, jak se kniha bude prodávat, jak na ní vydělají, nikoli co nového nebo důležitého čtenáři řekne. Ono "písknutí vlády" je jen vítaný signál, že knížku nepochybně nutnou a potřebnou pro solidní orientaci české veřejnosti ve věci, která dnes "hýbe médii", nepíší do šuplíku, ale že ji také někdo urychleně vydá.
V těchto dnech také čteme, že rakouská ministyně zahraničí "radí k opatrnosti" s prosazováním restitucí či odškodnění (už jednou odškodněných, přitom to bylo odškodnění značně velkorysé) odsunutých; poukazujíc na to, že je to objektivně kontraproduktivní. Současně skládá naděje do toho, že "v Česku je na toto téma stále více liberálních komentářů".[57] Kdo je tím míněn, dal zřetelně na srozuměnou prof. P. Lendvai, šéfredaktor seriózní vídeňské revue Europäische Rundschau a častý komentátor rakouské televize. Na diskusním večeru, uspořádaném v těchto dnech Rakouským kulturním institutem dal najevo, že z českých publicistů zná jen jména p. Mandlera, Doležala atd. Ti jsou zcela zřejmě nadějí a pákou, na něž se spoléhá, že obrátí Čechy na jedině správnou a pravou sudetoněmeckou víru.
Jedna knížka samozřejmě neukončí diskusi o sudetoněmeckém problému, odsunu, česko-sudetoněmeckém soužití třebas v První republice atd. Dvanáct let práce česko-německé komise historiků (také je financována vládou, resp. MZV; kdo jiný by ji měl financovat, snad historikové sami ze svých platů?) nejen neukončilo česko-německé diskuse, ale rozšířilo významně jejich záběr do šíře i do hloubky a velmi platně k nim přispělo. Byť jen jednorázové vyvážení převažující informační jednosměrnosti většiny médií snad umožní, aby se náš občan v problému mohl opravdu orientovat, aby byl s to posoudit různé, lží i polopravd a pomluv plné texty v médiích nejen podle toho, jak obratně či vtipně jsou napsány, jak vytrvale a pilně opakují stále totéž, jací jsou to Češi zločinci, ale posoudit je především podle váhy argumentů, které uvádějí - ale také třebas těch, které zamlčují. Tím bude učiněno dost, v měřítku rozpočtu za koneckonců velmi skrovný peníz.
•••
Nejen z průběhu česko-české diskuse mezi únorem a dubnem 2002, jak jsme ji sledovali, ale i ze zkušenosti, nasbírané postupně za polistopadových dvanáct let, zřetelně vyplývá, oč tu běží. Nejstručněji řečeno, jde o to, aby česká veřejnost a její politická reprezentace učinily volky nevolky prý jen malé etické a humanitární gesto jako vstupenku do Evropy. Na soustavné dlouhodobé a v poslední době nervózně stupňované kampani se podílejí dva ústřední deníky s největšími náklady a bohužel dost početná skupina novinářů, jíž je k dispozici i veřejnoprávní televize. Česká veřejnost se pod záminkou zřeknutí se "vyčpělého nacionalismu" má totálně zříci české státní a národní tradice a v ní zakořeněné státní a národní identity. Namísto toho má převzít cele sudetoněmecké vidění a interpretaci dějin českých zemí[58] jako údajně jedině "evropské", prý jedině přijatelné v EU a slučitelné se "západními standardy".
První soustředěný útok je veden proti "dekretům". Jednostranně se akcentuje jejich neslučitelnost s dnešními standardy lidských a menšinových práv. Takto po vypreparování z reálného historického kontextu lze odsoudit a znehodnotit kdeco z dějin. Zcela se ignoruje, že i dnešní evropské menšinové kodexy vycházejí ze samozřejmého předpokladu loajality menšiny vůči státu. Zcela se zamlčuje a ignoruje právě evropský bezpečnostní aspekt, který byl základem rozhodnutí o odsunu německých menšin vůbec, nejen z ČSR. Zcela nepřípustně se manipuluje s pojmem kolektivní viny. Zde se vědomě zaměňuje pojem právní, který zajisté je eticky vadný, s pojmem politickým. V politické, stejně jako v morální a etické rovině má kategorie kolektivní viny a odpovědnosti své nezastupitelné místo; zcela zřetelně to formuloval a zdůvodnil po válce (západo)německý filozof K. Jaspers. Průlom v otázce "dekretů" znamená také logicky průlom restituční hranice ke dni 25.2.1948, což otevírá bránu dokořán realizaci dalších kroků, zejména onoho ani ne národně, ale doslova kmenově interpretovaného domnělého "práva na vlast". To není opravdu nic jiného, než velmi promyšlený a velkoryse založený, v plném slova smyslu dokonale orwellovský pokus podle okamžité potřeby přepisovat dějiny. Pokus jejich sice pluralitní obraz, respektující však stále věcnou a střízlivou interpretaci jejich skutečného průběhu, doslova znásilnit.
Je to současně také zřetelný pokus revidovat výsledky druhé světové války a důsledky porážky německého nacismu, zatím aspoň pokud se týká České republiky a Slovenské republiky. Neobstojí oblíbená námitka, že podoba mapy Evropy po vítězství v r. 1945 je už beztak překonána např. sjednocením Německa. Dva německé státy nebyly důsledkem bezpodmínečné kapitulace, území Německa bylo aspoň krátce spravováno třemi (pak čtyřmi) velmocemi antihitlerovské koalice jako celek. Rozdělení Německa ve dva státy bylo důsledkem teprve poválečného vývoje a vytvoření dvou bloků. Česko-slovenský rozvod a krvavý rozpad/rozbití Jugoslávie měly zcela odlišné kořeny i legitimity.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz