Balkánský thriller - Stane se republika Makedonie proruskou?
Asi před měsícem jsme psali, že Majdan na Ukrajině začal v době olympiády v Soči. V souladu s tím následující provokace začala v Den Vítězství (což může být další barevná revoluce v jiné zemi), aby se zmenšilo vítězství Ruska na informační frontě. Samozřejmě předvídat, že takové události proběhnou právě v Makedonii, bylo obtížné, ale možné. V březnu začal v Makedonii ruský „Strojtransgaz“ výstavbou plynovodu. V budoucnu tento plynovod umožní EU odebírat ruský plyn přicházející Tureckým proudem.
Jinými slovy republika Makedonie zahájila realizaci aktivní fáze projektu, ve kterém jsou potenciálně zainteresované Maďarsko, Řecko, Srbsko a Turecko.
Podívejme se na hluboké kořeny vztahů mezi Ruskem a Makedonií.
Rusko a Makedonie mají mnoho společného. Křesťanství bylo přijato poměrně pozdě: v Makedonii v roce 864 a na Rusi v roce 988. Důležitou roli v šíření pravoslaví i slovanské písemnosti nejen v Makedonii, ale na celém Balkánském poloostrově, sehráli známí osvícenci IX. – X. století, svatí Kliment a Naum, učedníci a následovníci Cyrila a Metoděje.
Rusko-makedonské vztahy mají přátelský charakter, spojují je společné jak politické, tak i náboženské zájmy. Ještě v sovětském období patriarcha Aleksej (1877 – 1970) se setkával s patriarchou makedonským Dosipheem (1906 – 1981) a sloužili spolu církevní obřady ve Skopje.
Mimochodem makedonský patriarcha Dosipheus měl dobré vztahy i se Stalinem. Stalin respektoval roli církve a její příspěvek k posílení mezinárodní pozice SSSR a směřoval na zaujetí vedoucí role ve světovém pravoslaví, získávání potřebných kontaktů a politické neutralizace antisovětských nálad ruské emigrace. Posuzovaly se perspektivy rozšíření sítě duchovních škol a vytvoření církevní vydavatelské a polygrafické základny.
Za Chruščova se měla církev hůř, ale kontakty přesto pokračovaly.
Rusko bylo jednou z prvních zemí, které uznaly nezávislost Makedonie – 4. srpna 1992 a pak byly navázány diplomatické styky. Nicméně pozdější zradou zájmů Makedonie ruskými politickými elitami v 90. letech došlo k ochlazení vztahů.
Před rozpadem Jugoslávie byl objem sovětsko-makedonského obchodu (velká část patřila do Ruské federace) 770,9 milionů dolarů a podíl zahraničního obchodu Sovětského svazu činil téměř polovinu – 47,5 %. Po roce 1991 toto číslo začíná průběžně klesat a do roku 1994 podíl Ruska dosáhl 121,9 milionů dolarů. (5,5 % zahraničního obchodu Moldavské republiky).
Rusko fakticky vzdalo svoji pozici na Balkáně a země přeorientovaly svůj zahraniční obchod do západního světa. Stalo se tak z jediné příčiny: Rusko nebylo připraveno ani právně, ani technicky a ani politicky spolupracovat. Pokud čekala prorusky naladěná makedonská elita vstřícné kroky, nedočkala se jich. A přitom Makedonci skutečně chtěli spolupracovat – jak ve vojenském, tak i v ekonomickém a kulturním směru.
Jevgenij Koloskov píše:
„Nehledě na prvotní úspěšně se rozvíjející vztahy země, které měly tradičně dobře rozvité kulturní i duchovní vazby, nemohly se stát opravdovými partnery. Navíc neochota politických elit obou zemí mluvit spolu na stejné úrovni a chápat vzájemné obtíže a cíle, přivedla ke vzniku svým způsobem „mýtické“ urážky, která obrostla spekulacemi, a tak nepřinesla nic dobrého pro rozvoj bilaterálních vztahů. Jsme nuceni konstatovat, že historie rusko-makedonských vztahů v periodě 1991 – 2001 je jen další stránkou v historii odchodu Ruska z Balkánu.“
S příchodem Putina se situace v rusko-makedonských vztazích začala pomalu lepšit. V době konfliktu v roce 2001 v Makedonii Rusko jednoznačně zaujalo pozici podpory makedonského vedení v boji s albánskými teroristy. Ruské vedení velmi pravděpodobně Makedonii v průběhu tohoto konfliktu poskytlo i vojenskou pomoc.
V té době Rusko a republika Makedonie spolu velmi těsně spolupracovaly. V březnu a srpnu 2001 se Vladimír Putin setkal s prezidentem Makedonie Trajkovským ve Stockholmu během summitu EU a v Kyjevě. V říjnu 2001 uskutečnil Trajkovský v Rusku pracovní návštěvu, na které se setkal s Vladimírem Putinem, ministrem zahraničí Igorem Ivanovem a ministrem obrany Sergejem Ivanovem. V červnu 2002 na pozvání Výboru pro zahraniční záležitosti Státní dumy RF Dmitrije Rogozina Rusko navštívil lídr Sociálně-demokratické unie Makedonie Branko Crvenkovský (pozdější prezident Makedonie v letech 2004 – 2009).
Objem obchodního obratu mezi oběma zeměmi v roce 2013 činil 203,2 milionů dolarů. Největší podíl (téměř 90 %) ruského exportu tvoří ceny pohonných hmot, v makedonském vývozu zabírají většinu léky, náhradní díly pro automobily, víno a tabák. Pro srovnání – odpovídající ukazatel v roce 2002 byl pouze 75,6 milionů dolarů.
Návrat Ruska na Balkán se Západu přirozeně nelíbí. Přitom ještě přátelštější vztahy vládnou mezi Ruskem a Srbskem s Řeckem, s obtížemi, ale přece se navazují vztahy s Tureckem.
Vše výše zmíněné je svázáno s perspektivou průlomu spolupráce Ruska s Evropou jako celkem – a to prostřednictvím Tureckého proudu.
Nejhorší možný důsledek pro Západ – je měděnou pánví pokrývající se ukrajinský tranzit. A to je Západem považováno za ekonomické vydírání Ukrajiny Ruskem, ve skutečnosti je to však selhání politiky Západu v postsovětském prostoru. Přičemž takové selhání hrozí tím, že podle principu domina selhání Západu se rozšíří na celou východní Evropu.
Mohlo by se zdát, že Makedonie je jen malá země, která má něco přes dva miliony obyvatel. Ale jak moc znamená!
V květnu Makedonie doslova nevychází z jednání. 9. května 2015 skupina albánských ozbrojenců napadla makedonské policisty ve městě Kumanovo. Podle různých informací to bylo 40 – 70 teroristů ozbrojených automatickými zbraněmi, granáty, ostřelovacími puškami a granátomety a předvedli tvrdý nápor. Výsledkem boje bylo 14 zabitých ozbrojenců a 30 se jich vzdalo. Strážci pořádku ztratili 8 lidí a měli 37 raněných. Zahynul i jeden civilista a několik jich bylo zraněno.
Jak již bylo uvedeno, konflikt byl vyprovokován Západem právě v té době s cílem poškodit zpravodajské pozadí vztahující se k oslavám Dne Vítězství v Rusku.
Ale na tom se Západ nezastavil. Rozhodl se uspořádat v Makedonii barevnou revoluci.
Protestní akce začaly už 5. května, kdy došlo k násilným střetům mezi aktivisty a policií. Zpočátku bylo téma požadavků iluzorní – vzpomněli tvrdých policejních zásahů v roce 2011. Ale už stihli začít pálit popelnice.
Brzy se „neznámo odkud“ objevily „tuny“ audionahrávek diskreditujících vládu. Nahrávky jakoby dokazovaly fakta nezákonného sledování, které organizoval premiér proti 20 tisícům opozičních aktivistů, soudců, novinářů a dalších osob. Požadovali odstoupení vlády.
Několik ministrů, včetně ministra vnitra, pak skutečně odstoupilo. Premiér Grujevskij však odejít odmítl.
Protesty pokračovaly. Největší počet demonstrantů se shromáždil v neděli 17. května ve Skopje. Tehdy jich bylo na 20 tisíc. Dalším symbolem barevné revoluce podle hollywoodského scénaře se tentokrát staly minitransparenty se slovy podobnými zvolání „Sláva hrdinům“.
Pak se objevily tištěné samolepky s přeškrtnutým portrétem premiéra Grujevského, na centrálním náměstí je vysypali výrostci v kuklách: Jak jedovaté houby po dešti vyrostly stany majdanujících, pro mítinkující bylo postaveno jeviště se zvukovou aparaturou, organizace byla viditelně propracovaná dávno předtím. Rozhodně však ne těmi, kdo sami sebe vylíčili jako „spontánně pobouřenou veřejnost“.
V politice i kriminalistice fungují stejné zákony: složený „podpis“ trestného činu vydá sériového zločince, a zde zaoceánští zabijáci zanechali své charakteristické stopy – tytéž proslavené „sušenky“: vyslanec USA v Makedonii Jesse Bailey pospíchal, aby vyjádřil své znepokojení a podporu „mírným demonstrantům“. Speciálně pro západní televize se objevily poznávací značky všech „majdanovců“ – duhové vlajky „utiskovaných ve svých právech sexuálních menšin“.
Vypukla informační válka proti vládě Makedonie v západních médiích. V rámci toho dokonce i antiteroristická operace 9. května proti albánským teroristům byla západními novináři nazvána policejní razií, a zabití teroristé – „čtrnácti zavražděnými etnickými Albánci„.
Jenže – albánský terorismus byl vždycky dítětem USA!
Dokonce i požadavek a la „chceme honem do EU“ je k dispozici.
„Rozhovory o členství v Evropské unii Makedonie vede od roku 2005, ale současná vláda je v tomto ohledu velmi neaktivní, přestože deklarativně říká, že je to její nejvyšší priorita. Namísto konvergence a hledání dialogu se svými sousedy makedonské úřady přijaly opačnou politiku a na začátku dubna podepsaly prohlášení o energetické spolupráci s Ruskem – spolu s Maďarskem, Řeckem, Srbskem a Tureckem -, jehož podstatou je účast v projektu „Turecký proud“ – stavby nahrazující „Jižní poto k“, od kterého Evropská unie odstoupila po ruské intervenci v událostech na Ukrajině. Fakt, že Makedonie se konečně otočila zády k EU, samozřejmě také vedl k současným protestům“- uvádí svoboda.org.
„Nedokážu to posoudit s konečnou platností, ale objektivně se prostě ukazuje, že události v Makedonii se jeví na pozadí odmítnutí vlády této země připojit se k politice sankcí proti Rusku, a aktivní podpory, kterou Skopje projevila ve vztahu k plánům výstavby plynovodu Turecký proud, proti kterému vystupují mnozí v Bruselu i za oceánem. Nemohu se zbavit pocitu, že mezi těmito událostmi lze vysledovat jakési spojení.“ (Sergej Lavrov)
Objevil se i antimajdan. 18. května se ve Skopje uskutečnilo shromáždění na podporu současné vlády, jehož se zúčastnilo 30 – 90 tisíc lidí. Na mítinku vystoupil sám premiér Grujevskij. Ve své řeči vyzval národ Makedonie k jednotě před hrozbou terorizmu a tlaku Západu.
„Já neodstoupím, pokud to nebude vůle lidu. Tento mítink je odpověď Zaevovi,“ – řekl Grujevskij, který tak obvinil svého protivníka ze spojení se zahraničními zpravodajskými službami. „Makedonie nepotřebuje takového ministra, kterého přivedou k moci po takovém destruktivním scénáři,“ - řekl.
V současné době je těžké předpovědět, čím skončí nejnovější thriller. Avšak věříme, že vítězství bude naše. Protože v pravdě je síla.
Zdroj: http://politrussia.com/world/balkanskiy-triller-stanet-415/
(pozn. překl.: „Vládní letoun s makedonským premiérem Nikolou Grujevskim na palubě dnes musel kvůli dekompresi nouzově přistát v Curychu při návratu ze Štrasburku. Mluvčí makedonské vlády Aleksandar Gjorgjev agentuře AP řekl, že nikdo na palubě stroje typu Learjet 60 nebyl zraněn a příčina technické závady se vyšetřuje (http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/letoun-s-makedonskym-premierem-musel-nouzove-pristat/r~b8b99f32fffd11e4ae1b002590604f2e)