Petr Staňek, Jiří Krutina
Ašský domovský spolek- Heimatverband des Kreises Asch e.V. Předseda spolku- Horst Adler. Sídlo spolku- Tirschenreuth ( Bavorsko ).
Výpis ze stanov domovského spolku z páté verze ze dne 19.2.1991.
Název a pojem: Domovský spolek okresu Aš je nepolitická organizace obyvatel vyhnaných z vlasti ze sudetoněmeckého okresu Aš ( zemský okres Aš ), dále německých obyvatel, kteří zůstali ve vlasti, domovině a jejich potomstvu a přátel. Společenství také ctí tradiční zavázání Aše k bavorským tzv. " farním vesnicím " Schönlind, Neuhausen, Reichenbach, Lauterbach, Wildenau a Mühlbach. Obyvatelé těchto obcí jsou v HV Aš jako členové velmi vítáni.
Úkoly spolku: hlavním úkolem je zachování kulturních hodnot a péče o zachování domoviny, které vychází z tradice okresu Aš.
Dílčí úkoly spolku jsou mimo jiné tyto:
a) Založení fondu za účelem podpory strádajících krajanů v okrese Aš.
b) Financování nadace Ascher Kulturbesitz/ Ašský kulturní majetek a vlastivědné národopisné sbírky pro okres Aš.
c) Spolupracovat a podporovat pořádání Vlasteneckých setkání pro bývalé obyvatele okresu Aš a jejich potomky.
d) Spolupracovat s organizací Sudetendeutsche Landsmannschaft/ Sudetoněmecký landsmanšaft..
e) Podporovat vydávání národní vlastenecké literatury, včetně vlasteneckých novin " Ascher Rundbrief "/ Ašský oběžník.
Tolik ke stanovám Ašského domovského spolku. Předseda tohoto spolku se účastnil instalace a odhalení busty F. L. Jahna v Aši v roce 2013.
K napsání tohoto článku mě vedlo jedno důležité zjištění, které se týká osoby Benno Tinse, ke kterému se Ašský domovský spolek ve svých materiálech hlásí a ze kterého čerpá a vychází. Jistě ne náhodou je sídelním místem spolku městečko Tirschenreuth na bavorské straně hranice. Právě v tomto městečku žil a působil po druhé světové válce B. Tins.
Kdo to byl B. Tins? Především byl jedním z hlavních společníků a spolupracovníků K. Henleina. Byl to právě B. Tins, který se v roce 1925 ve Švýcarsku setkal s Henleinem a nabídl mu v Aši místo placeného cvičitele tělocviku v místním turnerském spolku. Ašský turnerský spolek byl prestižním a nejstarším turnerským cvičitelským spolkem na území bývalé monarchie, byl založen v roce 1849.
B. Tins byl zběhlým propagandistickým novinářem a šéfredaktorem deníku Ašské noviny (Ascher Zeitung) a týdeníku tzv. " bojových listů " Rundschau (Obzor). První číslo týdeníku Rundschau vyšlo 1.1.1934. Náklad činil 29.000 kusů a záhy se tento týdeník stal největším týdeníkem sudetských Němců, výší nákladu pak jedním z největších sudetoněmeckých listů vůbec. Nejvyššího nákladu dosáhl v roce 1938, a to přes 100.000 kusů. Rundschau byl prohlášen za centrální bojový tisk. Bojové listy byly jednoduché a agresivní jak svým obsahem, tak i vnějším vzhledem. Byly zcela podřízeny demagogickému politickému boji SdP. Všeobecným sudetoněmeckým listem předválečných let byl deník Die Zeit (Čas), který vycházel v Praze. V roce 1938 dosáhl nákladu téměř 100.000 kusů. Dnes na něj navazuje Sudetendeutsche Zeitung.
Dále se o B. Tinsovi dovídáme toto: Byl členem župního vedení DTV (Německého tělocvičného svazu), DNSAP (Německé nacionálně socialistické strany dělnické) a KB (Svazu kamarádů). Byl zakládajícím členem SHF (Sudetoněmecké vlastenecké fronty) a tiskovým poradcem Henleina. V roce 1938 členem hlavního štábu FS (Dobrovolné ochranné služby). Za protektorátu zastával místo okresního šéfa NSDAP v Aši a od roku 1943 byl povýšen do funkce Obersturmbannführera SA. V roce 1944 se účastnil tajné porady v Karlově Studánce, kde K. H. Frank přednesl plán na likvidaci českého národa. Po válce byl zatčen americkými vojenskými orgány v Selbu a v roce 1948 propuštěn z internačního tábora v Řezně. V tomto roce vychází z ilegality a v bavorském Tirschenreuthu, prý údajně po falešným příjmením, vydává první číslo jednoho z prvních tzv. " domovských listů " Ascher Rundbrief (Ašský oběžník). Tento měsíčník navazuje na předválečný deník Ašské noviny, jehož šéfredaktorem byl. Deník Ašské noviny byl jedním z hlavních hlásných trub henleinovců. Tak např. titulní stranu tohoto deníku 3.10.1938 tvořily tyto věty, které byly vyvedeny náležitě velkým písmem: " Náš nejkrásnější den nastal! Dnes vtáhne A. Hitler do Chebska. Naše město (Aš) mu smí jako první předat oslavný pozdrav osvobozených Sudet. To, o čem nebylo možné snít, stane se dnes nádhernou, nevyslovitelně krásnou skutečností: Vůdce v naší vlasti!
Benno Tins byl též přítomen 25.1.1950 na setkání sudetoněmeckých předáků v Detmoldu, kde se tohoto dne Sudetoněmecký landsmanšaft etabloval jako celostátní organizace. Byl zde přijat druhý zásadní programový dokument SL, který je dosud platný. Obsah tohoto dokumentu je především dílem frakce SL Witikobundu. Připomeňme si, že u zrodu SL stáli bývalí nacisté. Byli to zejména aktivní příslušníci SdP, NSDAP a členové represivních složek nacistického aparátu (jednotek SS a gestapa). Nebýt těchto jejich aktivit, nevznikl by pravděpodobně ani SL. SL byl doslova a do písmene prošpikován těmito vysoce postavenými členy nacistických organizací.
A co dodat závěrem, tak asi toto: I když Ašský domovský spolek vystupuje jako nepolitická organizace, přesto úzce spolupracuje s SL, který otevřeně a nezakrytě napadá vše české. Spolek též navazuje na odkaz B. Tinse, který byl marně po skončení války stíhán jako válečný nacistický zločinec. Zemřel v roce 1990. A v neposlední řadě podporuje vydávání domovského listu Ascher Rundbrief. Domovské listy mají nezastupitelnou úlohu v obecné revanšistické politice přesídleneckých svazů a plní i koordinační funkci v tom, aby byl udržen v chodu individuální a společenský život lidí jako " vyhnanců ". Sebedefinování " vyhnance " tak má být stále nanovo stabilizováno v praktickém sociálním životě. Dodejme, že označení pojmu " vyhnanec " bylo po skončení války ve vztahu k odsunutým Němcům zcela neznámé.
Tak tolik k aktivitám Ašského domovského spolku, který se pozvolna na Ašsku začíná angažovat.
Komentář Jiří Krutina:
Poslední dobou jsme svědky nebývalého rozmachu a můžeme konstatovat doslova frontálního útoku „sudetoněmců“ v podobě různých organizací a spolků mající jedno společné, jde o různě propojení a do sebe začleněné spolky tzv. „krajanských“ organizací a tzv. „vyhnanců“, jak se sami definují, byť dnes takřka sedmdesát let po válce již mnoho těch, kteří byli odsunuti na základě výsledků války spojenců ani nežijí, přesto jejich revanšismus a původní duch nacismu a hitlerismu, který byl u založení prvních sudetoněmeckých organizací jistě byl vzhledem k množství aktivních bývalých nacistů a členů všech možných německých nacistických složek dnes ožívá.
Vše začalo, jak víme restitucemi Havla a Schwarzenberga a jejich nákloností a omluvami, ke kterým nedostali ani mandát od českého národa za „nespravedlivý odsun“, čímž otevřeně sami zradili svou zemi, národní zájmy úctu ke všem padlým za osvobození od fašistického barbarství minulé války. Nejen to, oni doslova otevřeli další cestu k působení tohoto věčného sudetoněmeckého revanšismu spojeného s klasickým „tahem na východ“. Dodejme, že se to samozřejmě netýká všech Němců jako celku, nebo dnešního demokratického Německa, ale pouze malé, ale velmi politicky aktivní skupiny, která je ale tiše podporována nejvyššími státními představiteli Německa a to je skutečnost.
Dnes jsme v situaci, kdy Schwarzenber otevřen v TV hovoří o prezidentu osvoboditeli E. Benešovi jako o válečném, zločinci. O Benešových dekretech jako „neplatných“ – byť podle nich i dnes rozhodují soudy během vydávání majetku církvím. Ve vládě jako ministr kultury nám sedí bývalý tajemník katolické biskupské konference a předseda Sdružení Ackermann-Gemeinde, velmi úzce propojené s mnichovskou Ackermann-Gemeinde, jednou z odnoží asudetoněmeckého landsmanšaftu, který stále ve svých stanovách má protistátní téze. A zřejmě tímto hnědým sudetismem načichli už další členové současné vlády jako ministryně Válková, která v médiích prohlašuje, že protektorát byl vlastně takový docela „ráj“ a že se zde nic tak strašného nedělo. Pro českou ministryni spravedlnosti je 360 000 obětí jejích spoluobčanů a mnoho vypálených vesnic s povražděným obyvatelstvem a srovnaných se zemí prostě taková normální situace. Její jméno svědčí za vše: Válková, od slova „válka“. Ptám se kam, až tohle půjde dále? Co všechno umožníme? Abychom se jednou nedivili, když ve vlastní zemi nebudeme moci říkat historickou pravdu s obavou o „politickou korektnost“, když se dnes i naši oficiální představitelé vyjadřují slovníkem sudetoněmeckých revanšistů, kteří rozpoutali rozbití ČSR a přinesli svým jednáním nesčetné utrpení nejen českým lidem.
Se znepokojením také můžeme vidět paralelní jevy ve východní části Evropy, kdy v pobaltských zemích dnes vzývají bývalé členy jednotek SS, které na východě společně s jednotkami německých SS vraždili Židy a Rusy za národní hrdiny, dokonce tolerují jejich slavnostní pochody, apod. Další znepokojující kapitolou je vlna nacionalistických organizací a bojůvek v čele s tzv. Pravým sektorem na Ukrajině, který se otevřeně hlásí k odkazu banderovců – mimo jiné povraždili na desítky tisíc Poláků, Rusů, ale i třeba Volyňských Čechů.
Nenechme se mýlit, že se nemůže jednou opět podobný barbarský jev, jako byla druhá světová válka opakovat, z pohledu statistiky je to spíše pravděpodobnější než nepravděpodobné.
Snaha několikrát zničit Rusko na východě z Evropy už vzešla. To je historická skutečnost. Poprvé to byl Napoleon, který po svém vítězném evropském tažení vytáhl do Ruska v roce 1812. Byl poražen u Borodina ruským generálem Kutuzovem, aby později byla jeho porážka dokonána. Dnes se dozvídáme, že tato socha ruského vojevůdce byla na Ukrajině stržena. Proč? To historické skutečnosti neplatí? Po druhé to bylo v roce 1941 Hitlerem a jeho evropskými satelity. Mimo jiné propaganda v Evropě hlásala, že bojují spojené evropské národy proti východnímu barbarství a bolševismu, že jejich mise je zachránit Evropu před rudým nebezpečím z východu. Jak to dopadlo, víme, dodejme naštěstí. Rusové, obyčejní lidé, si uvědomil, že zde nejde o politiku, ani o bolševismus ale o holou existenci vlastního národa v tváří v tvář nejhoršímu barbarství, které kdy lidstvo vyprodukovalo, proto válku proti německému i jinému fašismu chápali a do dnes chápou jako velkou vlasteneckou válku. Žádný jiný národ nepřinesl takové lidské a materiální oběti jako Rusové, padlo jich 25 miliónů. Stalinismus a bolševická totalitu nelze ztotožňovat s Rusy a Ruskem jako takovým, bylo to samotnou národní tragédií Rusů a Ruska, stálo je to další milióny mrtvých. Fašistické barbarství pocházelo s naší Evropy, nikoliv z Ruska. Pamatujme na to.
Vytvářet nové umělé hranice a oddělenosti Ruska od Evropy, podpora separatistických tendencí ať už z jakékoliv strany, vměšování do legitimních vlád států, jejich svržení různými nedemokratickým i prostředky a nacionalistické vášnění do válek, je to poslední co může lidskému společenství přinést nějaké dobro. Izolace vždy po čase vede ke konfrontaci.Nechtějme další studenou válku.
Zde v Čechách a na Slovensku jsme jako děti v podstatě vyrůstali na potenciálním bojišti střetu dvou vojensko-politických jaderných bloků. V plánech jak SSSR, tak USA jsme v podstatě byli v případné konfrontaci obětování. Sovětští vojenští plánovači se tím ani netajili. Naši otcové na vojenských cvičení pravidelně trénovali překonávání velkých toků tankovými vojsky. O který mělo jít? Šlo o Rýn. I na našem území byli jaderné střely a zbraně schopné je nést. Každá další podoba války ať „studená“ nebo „horká“ nepřinese žádné řešení, nutné je poučení z historie a návrat k hledání jiných životních strategií života, než sobeckého hledání zisku na úkor druhých v jakékoliv podobě a to jak v politické, tak ekonomické, tak sociální oblasti a zejména v oblasti mezilidských vztahů obecně. To bez změny smýšlení a cítění většiny lidí jako celku není možné. Podstatná změna v charakteru, hodnotách a myšlení lidí je možná jedině na podkladě návratu k původním duchovním tradicím a lidské univerzální spiritualitě. Tedy plně se obrátit do nitra, hledat podstatu našeho vlastního utrpení, nesvobody a nevědomosti a objevit v sobě plnost a štěstí, které marně jako celek hledáme na úkor druhých – to je začarovaný kruh z kterého není úniku – ale pouze stále zrychlující se karmická spirála přinášející jenom utrpení do nekonečna
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz