Americká vojenská strategie jako nástroj světové dominance je orientována nyní pouze proti Ruské federaci a ČLR

1.7.2015 vydalo americké ministerstvo obrany „Národní vojenskou strategii 2015“ (2015 National Military Strategy). Dokument na 14 stránkách vysvětluje perspektivy budoucích válečných operací Pentagonu.

Při čtení dokumentu naskakuje husí kůže.

V úvodu deklaruje předseda sboru náčelníků štábu generál Martin Dempsey: „Budoucí konflikty  budou nastupovat mnohem rychleji, budou dlouhé a mnohem náročnější na technické vybavení sil  na válčišti. Zvýší se i jejich vliv na americké území.“

Jako potenciální cíle pro americké vojenské akce jsou ve zprávě označeny čtyři státy: Rusko, ČLR, KLDR a  Írán, z nichž první tři vlastní jaderné zbraně. Při tom ruský jaderný potenciál je stejný, ne – li efektivnější než americký.

Hlavním bodem pentagonského herního návodu je nukleární konflikt. Kapitola III, bod A uvádí: „V případě útoku na USA americké síly zasadí zničující odvetný úder takového rozsahu, aby přinutil nepřítele ke kapitulaci, anebo ho učinil neschopným pokračovat v agresi. Válka proti největšímu nepříteli bude vyžadovat využití všech možností síly národa…“

Poslední fráze naznačuje  obnovu povinné vojenské základní služby, zrušené v roce 1975 po porážce ve Vietnamu. Její obnovu považuje zřejmě pro válku s Ruskem a ČLR Pentagon za pravděpodobnou.

V úvodu dělí dokument státy světa do dvou kategorií:

„Většina současných států, v jejichž čele stojí USA, jejich spojenci a partneři podporují fungování stávajících institucí a procesů, které prosazují prevenci konfliktů a respektování státní suverenity a lidských práv. Bohužel některé státy se pokoušejí revidovat klíčové aspekty mezinárodního řádu a jednají takovým způsobem, který ohrožuje naší národní bezpečnost.

Takové dělení států (režimů) je komické.

Při prosazování svých zájmů Washington rutinně bagatelizuje autoritu mezinárodních institucí a narušuje mezinárodní právo, včetně Ženevských konvencí. 

Na jeho  politiku „prevencí konfliktů, respektování suverenity a obhajobu lidských práv“ je potřeba se ptát masakrovaného lidu Jugoslávie, Iráku, Afghánistánu, Libye, Sýrie, Jemenu, Donbasu a Latinské Ameriky na důsledky amerických invazí, bombardování, útoků bezpilotními letouny, destruktivních akcí CIA, válek vedených pod cizí vlajkou a občanských válek, vyvolaných a podporovaných Spojenými státy. 

Pentagon dělí svět na dva tábory, na ten, který se plazí před Amerikou a na druhý, který si dovolí protestovat.

Podle dokumentu „Rusko nerespektuje suverenitu sousedních států a je ochotno použít k dosažení svých cílů vojenskou moc. Írán usiluje o ovládnutí nukleárních zbraní a technologií balistických řízených střel, při tom sponzoruje terorismus.  KLDR ohrožuje své sousedy balistickými raketami s nukleárními hlavicemi. ČLR vyvolává napětí v Asijsko – Pacifickém regionu.

Americké pokrytectví každým duševně zdravým člověkem musí otřást. Žádná ze čtyř označených zemí se přímo ani nepřímo nepodílí na žádném válečném konfliktu ve světě. Při tom USA vedou nepřetržitě tradiční koloniální války, za pomoci svých lokajů z NATO, včetně Česka v Afghánistánu, vedou válku cizíma rukama (proxy wars) v Iráku, Sýrii, Jemenu, na Ukrajině proti Rusům, připravují se na intervenci do Libye a mají své vojenské síly dislokovány na sedmi stech základnách ve stovce států světa.

Dokument Pentagonu připouští: „Zatím se o žádném z těchto států nedá předpokládat, že by vyhledával přímou vojenskou konfrontaci s USA nebo jejich spojenci. Nicméně všechny představují vážnou hrozbu…“

Dokument však nepřímo poukazuje na obsah těchto hrozeb a deklaruje: „USA jsou nejmocnějším národem na světě, mají unikátní předstih v technologii, energetice, aliancích, partnerství a demografii. Tyto přednosti jsou však ohrožovány.“

Pentagonský dokument dále porovnává mír, demokracii, lidská práva atd. s tím, co nazývá „na právu založený mezinárodní řád, v jehož čele stojí Spojené státy.

Jde o eufemismus pro imperialistickou hegemonii USA nad celou planetou, jejíž zákony stanoví Washington a ostatní se jim podřizují.

Americká vládnoucí třída si je nyní ovšem vědoma, že její mocenská pozice ve světě je ohrožená jinými mocnostmi, zejména ČLR a to nejen v ekonomice a ve vojenské sféře, ale i růstem vnitřních třídních rozporů, které činí pro imperialistický režim stále složitějším získat podporu svého lidu  pro zámořské intervence.

Dokument rovněž sděluje: „Podporujeme čínský růst  a snažíme se dosáhnout toho, aby se Čína stala naším partnerem pro zajištění větší mezinárodní bezpečnosti.“

Při tom tentýž dokument zdůrazňuje americkou strategii obklíčení ČLR jak vojensky, tak i ekonomicky a přímo hlásí: „Budeme pokračovat v úsilí o dosažení rovnovážného stavu v Asijsko - Pacifickém regionu tak, že budeme dislokovat naše nejmodernější kapacity v tomto životním prostoru. Upevníme naše svazky s Austrálií, Japonskem, Koreou, Filipínami  a Thajskem. Prohloubíme rovněž naše bezpečnostní vztahy s Indií, partnerství s Novým Zélandem, Singapurem Indonésií, Malajsií, Vietnamem a Bangladéšem. 

Americké vojenské operace byly v posledním desetiletí zaměřené na válku proti terorismu, kterou dokument o nové strategii překřtil na operace proti „ Násilným extrémistickým sítím – ve zkratce VEO (violent extremist networks).“ Tímto termínem jsou označována všechna teroristická uskupení – Islámský stát, Al – Kajdá a její odnože jako An Nusra v Sýrii, Talibán  a další islámské skupiny na Středním Východě a v Severní Africe.

Dokument dále pokračuje: „ Dnes a v nejbližší budoucnosti musíme věnovat větší pozornost hrozbám od států… Budoucí konflikty se mohou ukázat jako nepředvídatelné, nákladné a stěží zvládnutelné.“

Zpráva v závěru sumarizuje: „V současnosti je pravděpodobnost zatažení USA do války s většími mocnostmi nízká, ale zvyšuje se. Pokud by k něčemu podobnému došlo, důsledky by byly nesmírné.“

Zřejmě jde o deklaraci, kterou je potřeba chápat tak, že perspektivy americké války s Ruskem nebo ČLR stále existují a to i přesto, že následky takové války budou devastační a to jak pro přímé účastníky konfliktu, tak i pro celé lidstvo, které čeká nukleární holocaust.  

Budoucnost narýsována v dokumentu o americké strategii by mohla být posuzována jako výplod šílence, pokud by nešlo o oficiální dokument imperialistické velmoci, která nezná žádné jiné východisko z globální krize a ani ho nechce hledat. Poněvadž politicko – ekonomická cesta, k prosazení a udržení globální nadvlády skončila ve slepé uličce, hledá imperialismus východisko v hrozbách rozpoutání všeobecné jaderně války.

K.K.