Dmitrij Sedov
Tisková konference Lavrova a Tillersona po jejich jednání v Moskvě a setkání Tillersona s prezidentem Putinem ukázaly, že započalo opatrné hledání možností „rozmrazit situaci“. Dojednali, že určí zástupce úřadů pro spolupráci ve věci „nahromaděných podnětů“. Ovšem hlavní americká média to nezaznamenala a psala po svém – hluboké zamrznutí, fiasko. Znamená to, že snahy o samostatnou iniciativu prezidenta v zahraniční politice budou nadále sabotovány. Donald Trump musel v poslední době make up své masky měnit, podobně jako se mění v divadle kabuki.
Nejprve se odehrálo divadlo s raketovým útokem na letiště v Sýrii a druhým číslem bylo vyhřeznutí emocí hlavního velitele leteckých sil USA. Výsledkem byla směska žánrů a stylů. Vše bylo falešné – boj i emoce.
S maskou rozhořčení a zlosti se Trump obrátil na prezidenta Asada a nato si pro Evropany nasadil masku se sladkým úsměvem. Všechny výtky, které dříve adresoval Evropě, naráz zmizely. Na společné tiskové konferenci s generálním tajemníkem NATO prohlásil, na rozdíl od toho, co říkal dříve, že aliance není „zastaralou organizací“. Naopak – NATO je oporou míru a bezpečnosti a ještě ke všemu hraje klíčovou roli v boji proti terorismu. Evropané nechtěli věřit svým uším a dokonce nebyly povšimnuty ani připomínky vyšších plateb na společnou obranu.
V dalším rozhovoru Trumpa pro The Wall Street Journal nedošlo na obvinění Číny ohledně manipulace s jüanem s následkem porušení americké finanční stability. A další maska: Pekingu jsou nabízeny mnohem výhodnější podmínky obchodu v případě,. že bude vyvíjet nátlak na Severní Koreu.
Závěrečné představení: Trumpovo proklínání prezidenta Sýrie dalo možnost americkým žurnalistům několik dní ukazovat svaly. Rusku pak předložil možnost volby – buď bude s Amerikou, nebo s Asadem.
V tom, jak se prapodivně měnila jednotlivá jednání hry, je zřetelná zručnost muže šoubyznysu. Jenže globální politika není jeviště k momentální scéně a ještě s výměnami masek. Zde platí jiné zákony. Právě proto bylo slyšet u Putina: „Nuda, děvčata!“
Po jednání Tillersona v Moskvě napsal Trump do Twitteru potěšující věc, že v akcích s Ruskem bude všem dobře. Asi naznačuje, že je americká politika pevně v jeho rukách. Jenže taková politika stále více připomíná jízdu na americké horské dráze. Prudce se řítí dolů a vyvolává děs. Nato stoupá vzhůru, ale u pasažérů trvá pocit nebezpečí, že kabiny nedojedou nahoru a začnou se kácet nazpět.
I dnes, po sotva lokalizovaném syrském incidentu, hrozí Trump útokem na Severní Koreu v případě jejích dalších zkoušek s jadernými zbraněmi. Nikdo neví, zda je to obvyklá výměna masky, nebo jej ti, kteří vládnou Amerikou, skutečně postavili před povinnost jít do toho.
V Moskvě se s Tillersonem jednalo za zavřenými dveřmi, ale chtělo by se věřit, že mu bylo dáno najevo, že důvěra jemu i jeho šéfovi může skončit, pokud neukončí jízdu na americké horské dráze.
Některou výměnu masky je možno přičíst domácím potížím amerického prezidenta. Jenže raketový útok na syrské letiště není způsob, jakým se překonávají těžkosti v domácí politice. Lze se předvést jako strůjce osudu Blízkého východu, ale bez pochopení toho, co přijde dále, to nepřinese úspěch. Znaky pochopení zde nejsou.
S ohledem na jednání Tillersona v Moskvě po jeho výrocích v Lucce je ještě možné, že bude mít Moskva v osobě Trumpa a vedoucích figur jeho administrativy zodpovědné partnery. Jenže je známo, že američtí gentlemani bývají různí. Někteří dají slovo a dodrží jej, jiní dané slovo berou zpět a další nejsou gentlemani. Který z těchto typů převládá v týmu Trumpa, je ještě nejasné. V každém případě nejsou v divadle kabuki se stále vyměňovanými maskami džentlmeni nalezeni. Pokud tato japonská zábava nalezne uplatnění v administrativě prezidenta USA, změní se toto divadlo kabuki v nebezpečnou atrakci s americkou horskou dráhou pro celý svět.
Takže, co dál?
Převzato z Fondsk.ru
15. dubna 2017
Outsidermedia.cz