Eur Ing Dr. Bohumil Kobliha
Jak zapravit dluhy a ještě si při tom nějak na nesmyslnou politiku dále půjčovat? To je otázkou dne pro Ameriku.
Váha odpovědnosti za nadměrné půjčky USA spadla na hlavu znovuprezidenta Baracka Huseina Obamy koncem prosince 2012 jako balvan.
Je poměrně snadné prostrkat do čela států ambiciózní aktéry - mnohdy jen pozéry - když vládnete triliony liber či dolarů. Myslet si ale při tom, že ti prostrkaní vám pak poslušně splní každé vysněné přání, je odvážné, neřku-Ii zpozdilé. Bankéři světa naplánovali, ale ty konce...
Měli jsme očekávat, že příďová ozdoba, která dovedla Ameriku k debitu 16,4 trilionů dolarů a k US zákonem povolenému tzv. dlužnímu stropu, najednou udělá zázrak? Optimismem oslňující Obama při svém prvním zvolení slavnostním projevem (Yes we can!- ano, my můžeme) přece sliboval změnu a uchváceným voličům "modré z nebe"...
Řídit ale velmoc jako je USA se světovými ambicemi není tak jednoduché, zvláště když máte ještě plnit přání pana Netanyahu či Rothschildlandu.
Na jednání s Republikány ohledně toho jak se dostat z prekérního zadlužení a odvrátit finanční propad (fiscal cliff) chudák Barack Husein už nestačil. Proto nastoupil jeho schopný vicepresident Joe Biden.
Po úporném jednání v posledním týdnu před vypršením "splatnosti směnek" (což bylo dnem 31. prosince 2012), Biden dosáhl toho, že závažná část kroků jak řešit krizi - totiž snížením výdajů (spending cuts) - byla odložena o dva měsíce do 1.března 2013.
Někteří nazvali 31.prosinec 2012 jako první den Bidenova prezidentování ("the first day of Biden presidency").
Obama se v řešení nejzávažnějších záležitostí státu dostal do role našeho bývalého genia legrace Jana Wericha ve vlastní domácnosti. Werich také ty nejzávažnější otázky v jejich rodině, jako byla válka v Burundi, diskuse o objevení nové galaxie či suchu v Habeši, atp. zastával sám, zatímco ty podřadné jako shánění jídla, nákupy a obstarávání uhlí a placení daní, vodného atp. přenechával manželce. Tak nějak.
Nicméně bankéři bujaře zatleskali a v prvních dnech ledna "díky řešení" akcie na burzách vyletěly jak splašení holubi. Ve Velké Britanii se soudí, že přesáhnou předkolizní výši (to je u FTSE 100 indexu okolo 5 800 bodů) až o tisíc bodů. Tento ukazatel zároveň naznačuje, že se burzovní makléři poučili od starých Rothschildů, jejichž heslem pro finanční akce a transakce bylo: "Jít rychle do toho a jít rychle z toho". Mají na handlování dva měsíce.
Nikdo rozumný nemůže předpokládat, že dvouměsíční odklad vyřeší snížení vládních výdajů a zaplacení tak obrovských dluhů. Zatím Mr. Joe Biden a republikáni ve směru zapravování dluhů dosáhli toho, že se zvýší daně jen u těch občanů, kteří vydělávají více jak $ 450,000, než původně uvažovaných $ 259,000. Pozorovatelé soudí, že se bude šetřit na všem, mimo na válečných výdajích.
Mr. Lindsey Graham, vlivný a respektovaný republikánský senátor kvalifikoval ty dva měsíce jako soutěž o směr a vizi, jakou má Amerika dále jít. White House situaci nazval méně vznešeně: "Byli jsme nasměrováni do šedesáti dní nechutného handrkovánf' ("We are headed for 60 days od nastiness" viz The Sunday Times - Stelzer, 06/01/2013).
Dostavily se také očekávané změny ve vládní sféře USA (viz autorův článek "Ambice bankéřů světa" z 24.11.2012), že po Mrs.Clintonové a Gen. Petraeusovi i US ministr obrany Leon Panetta rezignoval či byl rezignován. Ovšem s vyhledáváním náhrad za všechny tyto tři nejdůležitější osoby v exekutivě státu (totiž min.obrany, šéfa CIA a státního sekretáře) jsou už potíže.
Žít na dluh není tak jednoduché, jak to ti, co půjčují prezentují či inzerují.
Zadlužení představuje/znamená závažnou skutečnost, že od společenského systému vyžaduji něco, co jsem dosud nevydělal, k čemu jsem nevytvořil odpovídající hodnoty, co jsem do něj zatím nevložil svojí prací. Nastává obchod penězi a peníze se stávají zbožím, což je v podstatě pošetilost, nezodpovědnost (když ne rovnou zločin), která narůstá velikostí/objemem půjček. To se děje zejména u jednotlivců, kteří ani nechtějí práci vložit (jako je u nezaměstnatelných), nebo u vlád států půjčujících si na agresivní zbrojení či nesmyslné projekty a kde návratnost je pochybná. A to pak začíná a je bída. Celá společnost jde dolů. Proto se dostávají do potíží i velmoci jako je USA. Řešení čehokoliv válkou je pro pomatené donkichoty a jak se říká v Anglii: "Když věci jdou špatně, není nic lepšího než dobrá válka".
Jenomže jak jsme byli humorně poučeni, všechno je a vše bude jinak!
Politická scéna i světové události se budou vbrzku dramaticky měnit! USA krach odložený do března není sám o sobě. Než se začne řešit, proběhnou volby v Izraeli. Premier Netanyahu s vysokou pravděpodobností dostane zelenou pro útok na Irán, s předehrou dějů v Sýrii. Z toho a USA bratrské pomoci se rozchřestí domino světové reakce. Už právě teď se chystá konfrontace okolo poslední ruské základny ve Středozemním moři v syrském přístavu Tartsu. Vyprovokuje-li se okolo toho válka, USA nebude muset splatit dluhy!!! Výborně promyšleno...
Ale o tom příště.
Občané by se měli zatím začít důrazně ptát, od koho a na co si vlády ty neodbytné stovky miliard - a v USA ty triliony - skutečně a jmenovitě půjčují, aby bylo jasno.
Je důvodem k zamyšlení, zda cesta, kterou se celá naše civilizace už drahnou dobou ubírá, není jen chybná, ale zcela nesmyslná...
Londýn, 4.1. 2013.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz