Eur Ing Dr Bohumil Kobliha
„Tak jsem koupila nejlacinější máslo…“ žena otevírá nákupní tašku a ukazuje mi dvě bílé cihličky. „Tesco“ 250 g za jednu libru padesát pencí.
Je 17. září 2011. Loni touto dobou byla stejná kvalita másla za devadesát pencí. Ceny letí jak splašené nahoru a kvalita výrobků namnoze klesá.
Na jaře jsem musel vyměnit prasklou pancéřovanou hadici u koupelenské sprchy. Před týdnem se u té hadice rozlomila matice spoje ke sprchové hlavici při lehkém náraze, když choti vyklouzla rukojeť z ruky.
„To není možné! Prosím tě, cos to dělala“, pravím hlasem materiálů znalého inženýra a prohlížím lom. Nechce se mi věřit a potěžkávám odlomenou půlku, která od spoje odpadla – laciný plastik! Matice je chromově pokovený plastik a dokonce i v části závitu. Ten prostému oku vyhlíží zase jako mosaz – leč lom jasně dokládá, že jde jen a jen o šedivou umělou hmotu. Výborní šizuňkové!
Za novou hadici jsem zaplatil šest liber padesát pencí plus „přídavná hodnota“ (V.A.T. – Value Added Tax 20%, což činí jednu libru třicet pencí).
Nikdo na světě mne nepřesvědčí, že přídavná hodnota na výrobku, kdy prodávající sáhne na polici a podá mi ho, má být „přídavná hodnota“ ve výši dvacet procent na ceně produktu, kde výrobce ji zaplatil už třikrát. Jednou na materiálu, po druhé na energiích, které k výrobě atd. spotřeboval, a po třetí za dopravu.
A to prý žijeme v království – čeho ? Blázinec…
Souhlasím s vylehčováním konstrukcí a s úspornými metodami, ale jen tam kde náhrada není na úkor dobré funkčnosti, kvality a trvanlivosti výrobku. Prodávat nablýskané šmejdy je zločin na inženýrském řemesle, na výrobě/technologii, na plýtvání energiemi a nakonec na spotřebiteli a celé lidské společnosti.
Před drahnými lety jsem navštívil v indickém Tatanagaru (stát Bihar) jejich výzkumný ústav materiálu a technologie. Tam mi profesor Rao (pamatuji-li si správně jméno) ukazoval jejich patent, totiž úspěšné pokovení plastických hmot. Jásal jsem a gratuloval jsem. Výborné, ale…
Dnes bohužel továrny řídí mnohdy „šetrní“ účetní a ekonomové, absolventi kursů MBA, kteří mají zájem jen na profitu. O inženýrství a výrobě nevědí většinou (až na čestné výjimky) ani zbla, a teď zažíváme jejich expertizy…
Šetřit ,škudlit, šidit, š š š – toť meta vytoužená a heslo doby.
Od října nám zvednou ceny plynu o osmnáct procent. Poněvadž nás už s tím straší dlouho – a v předtuše toho – jsme v teplém květnu t.r. odstavili kotel ústředního topení a dosud nezapli. V krbu vždy můžeme zavlažit šiškami.
V televizi nám radí abychom na zahrádkách, i květináčích na balóncích, pěstovali brambory. Zatím jsem zahradu používal pro potěchu oka a lehké cvičení těla, tedy letos ještě do zásoby koupím dva pytle „rohlíčků“ u farmáře. To pro „strýčka Příhodu“ a abych čelil stoupajícím cenám. Příští rok se asi přerytí těch pár desítek čtverečních metrů nevyhnu a sázet budu jak radí agronomové.
Koncem října tu mají jít do stávek odbory. Co to pomůže?
Stávkovat, milánkové, můžete, demonstrovat si můžete, ale nic víc. Nic se nestane tak ani tak. Už si na vás premiér Cameron povolal jako poradce bývalého šéfa policie z New Yorku, kdyby nespokojenost přerostla v bouře…
Londýnské náčelníky strážců pořádku vyměnili, to aby se snad ti staří zkušení neohražovali proti americkým metodám.
Nezaměstnanost v Britanii stoupla na dva a půl milionů lidí bez práce a na státní podpoře. Jak s touto situací jelimani ve vládě chtějí vybřednou z padající ekonomie a zadlužení, které loňského roku dosáhlo 77% národního důchodu (viz také esej „Nebezpečné počty“ z 25.listopadu 2010). Jak se situace „zlepšila“, dosud nevíme.
Nuž vzhůru psanci této země! Ale raději ne! Totiž a poněvadž kdyby na vás geniové vlády Jejího Veličenstva nemohli stačit, povolají si další experty ze země zázraků a možnosti („Yes we can“ pravil skvělý Obama).
A poněvadž jejich pan prezident je předvídavý, opatřuje se novými a novými bankovkami, za které si mohou koupit všechno a kde koho. Točte se pardálové a rotačky penězokazů.
Loňského roku touto dobou (opět viz hořejší esej „Nebezpečné počty“) dosáhl americký národní dluh 12,5 trilionů dolarů, což údajně bylo 93% hrubého národního důchodu (GDP – Gross Domestic Product).
Za rok k dnešnímu dni „ten co může“ dosáhl zadluženosti USA 14,6 trilionů dolarů. Sekera dva triliony dolarů dluhů za rok je asi světový rekord všech dob. Poněvadž ale, jak víme, myslí dopředu (a chtěl by vládnout ještě za rok 2012), požádal o pohled do skleněné koule ekonomických jasnovidců. Jeho úřad pro státní rozpočet totiž CBO (Congressional Budget Office) spočítal, že kumulativní deficit v příští dekádě bude dalších 8,5 trilionů dolarů. To samozřejmě přibude k tomu břemínku 14,6 trilionků. Vnukové dnešních rodičů se prohnou, až budou splácet těch celkem 23,1 trilionů dolarů! Nebo pro ně vládcové zvolí cestu MAD-Mutual assured destruction (viz varovný pamflet vynálezce atomové pumy Oppenheimera), jak už se obává US ekonom Irwin Stelzer?
Nezaměstnanost v zemi bubliny na dluh je 9,1 % a těch co hledají práci (dočasně prý ji nemají) je 16,2%. Jak je s touhle „zaměstnaností“ chtějí vládcové dostat z dluhů a k zářným zítřkům, těžko odhadnout. Bude to tam asi nejspíše jako v SSSR za Jelcina: dohnat ale ne předehnat v závodě s Čínou a dalšími.
Mají chudáci jinou možnost a naději než někde nakrást co potřeba? Nafta z Iráku ty dluhy sama neutáhne, a strýčci z Rothschildů jsou už netrpěliví.
Ergo: zatím si kupte na zimu pro rodinu alespoň ten metrák brambor. Vaši prarodičové vědí, jak to bylo za války. To pro případ kdyby došlo k nejhoršímu.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz