Stanislav Hrzina
Letadla NATO startovala k 38 000 náletům. Žel, Česko stálo na straně agresora. Je příznačné, že světové dějiny konce minulého století a začátku století nového jsou poznamenány hanbou ze soustavného porušování mezinárodního práva, etiky a humanity. Řada lokálních konfliktů, agresí a válek je charakteristická vedoucí úlohou světového četníka (USA) a jeho nástrojů, tedy Severoatlantické aliance a dnes také i Evropské unie. Zejména Organizace spojených národů a jeho vrcholný orgán Valné shromáždění je nerespektováno a mnohdy odsouváno do role pouhého glosátora či pozorovatele. Nejinak tomu bylo před patnácti lety na Balkáně.
Račak – falešné indicie
Dnes je stále více zřejmé, že záminku pro rozpoutání války a zahájení bombardování Jugoslávie bylo potřeba vytvořit. Co jiného může být údernější než dělostřelecká příprava ve formě široké mediální akce s masakrovanými civilisty v kosovské vesnici Račaku. Co jiného je údernější než dlouhodobé dělení na zlo a dobro a k tomu potřebná „tvorba“ informací, které se dostávají občanovi čtené, mluvené i obrazové? A bodu zlomu bylo dosaženo. Veřejné mínění připraveno. Opona se zvedá.
Útok připraven, agrese začíná
24. března 1999 v 19.00 hodin zahájilo NATO (Severoatlantická aliance) „bombardovací kampaň“. Nasadilo letecké i námořní síly s cílem bombami udusit Jugoslávii. Během desetitýdenní agrese startovala letadla Aliance k 38 000 akcí. Zprvu k likvidaci jugoslávské protiletecké obrany a dalších vojenských cílů. Později byly akce vedeny proti pozemním vojskům, bez ohledu na možné ohrožení civilního obyvatelstva. K uchlácholení veřejnosti, když vlastní svědomí bylo hluché, duchovní aktéři této války nadále balamutili veřejnost stále se opakující rétorikou.
Francouzský deník Le Monde 28. dubna 1999 napsal: „Domnívám se, že existuje za intervencí NATO element, který nikdo nemůže popřít: Nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární.“ Autor citátu o humanitárních bombách byl Václav Havel.
A bomby byly skutečně vybíravé. Pokud padaly na konvoje uprchlíků, zabíjely jen ty „zlé“ Srby či Albánce. Rovněž v bombardovaném Bělehradě ničily výhradně vojenské cíle. Mrtví obyvatelé byli rovněž ti, kteří stáli na špatné straně, včetně pracovníků čínské ambasády. O zničených kulturních a historických památkách ani nemluvě.
Válečné ztráty a následky
Během 78 dní trvajícího bombardování byla těžce poškozena infrastruktura, mosty, průmyslové objekty, elektrárny a telekomunikační zařízení. V troskách zůstala srbská televize včetně vysílače a zázemí. V některých případech došlo k již vzpomenutým útokům proti ryze nevojenským cílům – kolonám uprchlíků, osobním vlakům, soukromým objektům či nemocnici v Bělehradě atd. Několik řízených střel dopadlo i do Bulharska.
Čísla o civilních a vojenských ztrátách se rozcházejí. Statistika však není podstatná. Rozhodující výsledek byl dosažen. Jugoslávie byla do základů rozvrácena. Došlo k nevyčíslitelným hmotným škodám, ale především k ponížení sebevědomí celého národa. A to nejen jako následek války, ale i jako zrady okolního světa. A zrada to byla skutečná. Dokonce i Česko stálo na straně agresora jako člen NATO, a tak se zařadilo mezi hlavní iniciátory útoku. Jmenovitě americký prezident Clinton, jeho pravá ruka Albrightová, britský premiér Blair a všichni další, kteří útok vedli, schvalovali či se proti němu nepostavili. Na straně druhé se našly a ozvaly hlasy více či méně protestující. Představitel Ruské federace konstatoval, že přepadení suverénního státu v Evropě je koncem řádu nastoleného po druhé světové válce.
Kořeny jugoslávské tragédie jsou nicméně mnohem hlubší. Jejich příčina není v odtržení Slovinska, Chorvatska, Bosny-Hercegoviny či Černé Hory a v rozporu s mezinárodním právem osamostatnění Kosova. Stačí přihlédnout k pracím profesora Rajka Dolečka, publikovaných i na těchto stránkách, a dalším rozborům příčin situace na Balkáně. Lživá rétorika o jugoslávských konfliktech pod praporem „ďábelského“ prezidenta Miloševiče byla vybudována na základě snahy o ovládnutí a rozbití Balkánu na drobné útvary snáze ovladatelné a zneužitelné. A Srbové byli nezvládnutelnou překážkou. Atak se vše podařilo a cílů bylo dosaženo, jen ti Srbové jaksi netáhli v tom správném postroji. Nyní tedy nastupuje další součást agrese – po patnácti letech to již nejsou bomby, ale Evropská unie.
Závěr a poučení
Bombardování a válka proti Jugoslávii a následné události na Balkáně vrcholící odtržením Kosova byly a jsou popřením mezinárodního práva. Popřením mezinárodního práva jako celku a následně uzavíraných dohod celosvětového či lokálního významu. Hanbou je, že u těchto akcí a porušení asistovala OSN a její Rada bezpečnosti. Nejhanebnější pak je nedodržení Rezoluce č. 1244 Rady bezpečnosti OSN z června 1999, která zaručovala pro Jugoslávii (tj. Srbsko a Černá Hora) i po bombardování NATO její svrchovanost nad provincií Kosovo. Kromě toho rezoluce předpokládala i návrat určitého kontingentu srbského vojska do Kosova, návrat uprchlíků a vyhnaných (cca 250 tisíc lidí) Srbů, Romů i projugoslávských Albánců a navrácení uloupeného majetku. Rovněž také odzbrojení teroristů UČK. Mělo být nastoleno dodržování lidských práv pro všechny.
I když Rezoluce 1244 platí i dnes, nic z jejího obsahu se nestalo! Mírové síly KFOR přišly do Kosova v červnu 1999 s cílem garantovat mír a bezpečnost všem obyvatelům provincie a zajistit dodržování vzpomenuté rezoluce. Výsledek však známe a sám by stál za samostatný příspěvek. Celkově je činnost mezinárodních sil poplatná příčinám a cílům rozpoutaného konfliktu. I další mocenský nástroj skrývající se za mezinárodní právo jde stejnou jednobarevnou cestou. Je jím Mezinárodní tribunál v Haagu (ICTY).
Naše paměť musí být nezastupitelná. Trvale musíme mít v paměti jména všech těch, kteří ohýbají mezinárodní právo podle svých potřeb, zájmů a cílů. Trvale připomínat nejen jména, ale i zločiny, jichž se dopustili. Pamatovat a znát, abychom mohli vznést obžalobu!
Útočná válka, které se dopustily státy NATO proti Jugoslávii, byla a je zločin proti mezinárodnímu míru a zakládá odpovědnost podle mezinárodního práva u všech osob, které se jí dopustily.
Agresi nemůže ospravedlnit žádná politická, hospodářská či vojenská nebo jiná kalkulace. Žádná výhoda nebo zisk, které byly získány agresí, nesmějí být uznány za zákonné.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz