Kdybych měl tu moc (a peníze) koupil bych do každé rodiny knihu Pavla Blažka Krach - Temné pozadí Kubiceho aféry, kterou vydalo koncem loňského roku (v roce 2009, pozn. red.) brněnské vydavatelství JOTA. Jde totiž o knihu, která odhaluje propojenost policejních, soudních orgánů a vedení některých stran s cílem pro svůj volební úspěch poškodit i méně čestnými postupy ty druhé. Proto se nedivím, že autor v závěrečné části své knihy dal podnět k ustavení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Za situace, která v Poslanecké sněmovně panuje díky pravicovým stranám, které - především ODS - z Kubiceho zprávy měly před minulými parlamentními volbami prospěch, to ovšem je neproveditelné.
Přibližme si alespoň touto cestou některé momenty z této knihy a z toho, co se kolem Kubiceho zprávy těsně před volbami a následně pak po volbách dělo:
Hlavní aktéři
Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), vedený plukovníkem Janem Kubicem, tehdejší předseda sněmovního výboru pro bezpečnost a obranu Jan Vidím (ODS), poslanec a později i ministr vnitra Ivan Langer (ODS), poslanec Pavel Severa (tehdy KDU-ČSL, dnes TOP 09), nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká a další státní zástupci a další policejní úředníci. Protistranou pak kdokoli na levicové straně politické scény. Diváky obyvatelé, tedy voliči, České republiky.
Záminka
Podle pana Kubiceho a jeho týmu ve třech tehdy mediálně velmi frekventovaných případech se mělo ukázat na prorůstání organizovaného zločinu do státní správy. Šlo a) o operaci Antropoid, jež měla dokázat korupční jednání, dokonce zahrnující zavraždění dvou ruských podnikatelů na Karlovarsku, propojené na úplatkářskou aféru přidělování státních licencí a uzavírání dodavatelsko-odběratelských smluv na výrobu tzv. biolihu, b) o operaci Loreta, jež měla upozornit na přípravu podvodu na státní společnosti Čepro, c) o operaci Pokr, jež měla odhalit spojitost se zločineckými strukturami a případem zastřeleného podnikatele Františka Mrázka.
Kubiceho lidé především počátkem roku 2006, kdy se měly konat volby, všechny tři kauzy začali nejen urychleně řešit, zatýkat podezřelé, z nichž několik bylo blízkých špičkám ČSSD…
O mediální pokrytí se postarala známá novinářka Sabina Slonková, a to již počátkem března, kdy na serveru Aktuálně.cz zveřejnila informaci o zatýkání tří členů ČSSD podezřelých z korupce a dalších aktérů kauzy. Později vždy s informacemi o akcích Útvaru přicházela většinou jako první. Napojení na Kubiceho tým bylo evidentní. Druhým kanálem, přes nějž docházelo k úniku informací či spíše jejich zneužití, byla tisková mluvčí útvaru Blanka Kosinová. I ona je jednoznačně směrovala. Zajímavé v této souvislosti je, že Slonková byla později pravicovým plzeňským vedením za svou činnost v této aféře, směřující k následné obhajobě pluk. Kubiceho, odměněna Cenou 1. června (odvozena od tzv. veřejného vystoupení Plzeňanů v roce 1953). Kosinová odešla s policejními výsluhami do služeb ministerstva dopravy. V květnu 2006 akce dospěla na svůj vrchol.
Načasování
Někdy kolem dvacátého května 2006, jak později vypověděl jeden z vysokých důstojníků Útvaru Hynek Vlas, se Kubice sešel na tajných jednáních s Vidímem. O nich není nic známo. Jiný nejmenovaný důstojník dokonce uvedl: Ještě před datem, které Vlas uvádí, řidič ÚOOZ vozil Kubiceho ve voze útvaru s tmavými skly na tajné schůzky s Vidímem mimo Prahu. To dosud nikdo nešetřil, a dodejme, nešetří ani dodnes. Že by se scházeli na partičku karet, lze jistě vyloučit. Navíc 26. května v pátek před polednem Kubice telefonicky kontaktoval Vidíma (podle Kubiceho pozdější výpovědi dokonce ve čtvrtek večer). Tady údajně byla dojednána schůzka výboru pro obranu a bezpečnost s cílem projednat zprávu Útvaru o politických tlacích při vyšetřování výše zmíněných závažných kauz. Kubice ještě tentýž den, tedy v pátek, kdy Vidím už stanovil termín schůzky výboru, zdůvodnil důvod svého požadavku novinářce Slonkové: Položím na stůl důkazy a dokážu, že ten případ je politicky manipulován a je zde evidentní snaha zahrát vyšetřování do autu. Svůj záměr vypovídat před poslanci jsem sdělil policejnímu prezidentovi. Mrzí mě, že je to před volbami, ale nemám jiné řešení. Zajímavé je, že ani jemu neprozradil, co je obsahem zmíněné zprávy, mimochodem připravené na poslední chvíli, a to dokonce zčásti až po svolání schůze výboru. Volby však byly v dohledu. Svolání výboru a mediální doprovod vyvolaly dojem, že však je ohrožena dokonce stabilita země.
Výbor
Předseda Vidím poslance, jak potvrdili místopředsedové výboru Václav Frank (KSČM) a Petr Ibl (ČSSD), informoval o záměru v pátek odpoledne s odůvodněním, že mu ředitel Kubice předal nějaké materiály a požádal o slyšení před výborem. Ministr vnitra Bublan a další pozvánku obdrželi dokonce až v pondělí po poledni. Většina členů Výboru takové svolávání označila jako neobvyklé, nezdálo se totiž, že by šlo o ohrožení bezpečnostní situace země. Vidím se s místopředsedy neradil ani o tom, které hosty na jednání přizve. Zprávu do rukou komunističtí a sociálnědemokratičtí poslanci nedostali, šest stran obsahových přepisů odposlechů, jež měly sloužit jako důkaz, však opět zveřejnil server Aktuálně.cz. Informaci o schůzce pak televize NOVA. I Mirek Topolánek zřejmě věděl, co se chystá, protože již v neděli 24. května jmenoval údajné hlavy pražského podsvětí, propojené na Jiřího Paroubka. Na pondělní odpolední schůzi byli pozváni jako hosté mj. poslanec Langer (ODS) a poslanec Hašek (ČSSD). Langer, nečlen výboru, výtisk tajné zprávy dostal, Hašek však nikoli. Předávání řídil Vidím. Přítomni dále byli nečleni výboru ministr Bublan, ředitel policie Husák, nejvyšší státní zástupkyně Vesecká. Ač místopředseda výboru Ibl namítl, že svoláním výboru nebyl dodržen jednací řád, program nebyl znám pět dnů dopředu, podklady nebyly zaslány včas, a tudíž většina jeho členů neměla možnost se s obsahem seznámit, že informace poslanci KSČM a ČSSD získávali z médií, nebyl vyslyšen. Poslanec Turek (ČSSD) hovořil dokonce o politické objednávce. Přítomní přizvaní přesto mlčeli. Zpráva tudíž byla projednávána.
Únik informací
Ještě v pondělí server iDnes.cz přinesl pasáže ze zprávy. Zdůraznil, že Důstojník dal rovnítko mezi zločin a vysoké státní úředníky. Odkud však plynuly informace? Pokud od někoho (!) nedostala některá média zprávu komplet, pak únik informací zajistil poslanec Langer (ODS), jenž na nejzajímavějších místech zprávy (denunciacích) nechal stránky otevřené a odešel jakoby náhodou mimo jednací místnost. Nebyl tudíž problém některá místa si ofotografovat. Později se ukázalo, že bylo opisováno i z materiálu poslance Severy. Pravicová část výboru schválila okamžitě své stanovisko podporující Kubiceho zprávu. To bylo v rozporu s názorem ostatních, což zvýšilo napětí. Zbývaly čtyři dny do voleb. Lidé se pravdu nemohli dozvědět.
Co bylo předloženo
Kromě zmíněných tří okruhů, z nichž první překvapivě se ani zmínkou nevěnoval zavražděným ruským podnikatelům, ač se na ně vlastně odvolával, Kubice se svým týmem sepsal rychle neověřitelná tvrzení. Byla i osobního charakteru... Smrt podnikatele Mrázka měla mít politické pozadí a měli za ní stát lidé z blízkosti předsedy ČSSD. Poslanec KSČM Alexander Černý měl být podle Kubiceho zprávy využíván k zajištění podpory generálního ředitele Lesů ČR, čímž měl být umožněn velký kšeft lobbisty Vybírala, podplácejícího kdekoho. Poslanec Antonín Sýkora (ČSSD) zase měl řídit jakési neupřesněné aktivity, kde bylo potřebné odvolání proti rozhodnutí. U advokátky Heleny Rejholcové, bývalé policistky, se měli setkat představitelé podsvětí a tahat z klobouku jména elitních policistů, kteří měli být zastřeleni. Z vražd, bez konkrétního obsahu, byl Kubiceho vyšetřovateli obviněn podnikatel Kočka, blízký ČSSD. Jiří Paroubek měl pravidelně na jachtě přítele Ďurička zneužívat jeho nezletilou dceru. V kauze Biolíh se mělo dokázat podplácení představiteli firmy, jež se o státní zakázku ucházela. Vyšetřování nevedlo nikam, naopak ukázalo se, že taková zakázka vůbec neexistovala a nebylo tudíž koho uplácet. Také v kauze Čepro a Mrázek se obvinění později, stejně jako ostatní obvinění, ukázala jako nesmyslná, a pokud někdo byl zadržen, musel být propuštěn...
Následky
Prvním bylo poškození levicových stran. Podle agentury STEM Kubiceho zpráva ovlivnila dvacet šest procent voličů, což rázem změnilo povolební matematiku. Několik procent to stálo ČSSD a minimálně dvě až tři procenta KSČM. Pravice tak, byť o malý krůček, vyhrála a později s pomocí přeběhlíků dokonce mohla vládnout. Druhým byly osobní a společenské problémy mnohého z obviněných, z nichž se někteří ani nevzpamatovali. Později, to už bylo po volbách, se ukázalo, že i způsob vyšetřování byl neortodoxní. Například obvinění v různých kauzách dostávali předvolání na jiné adresy, než byly uvedeny v protokolech a tak pod záminkou, že obviněný nepřebírá poštu vytvářeli vyšetřovatelé z ÚOOZ předpoklady pro opětovné uvalení vazby. Proč asi? Zřejmě nechybělo ani zastrašování těch, kteří do problému viděli. Pavel Blažek dokonce uvádí, že jedna pražská novinářka, která získala dokumenty o propojení vyšetřovatelů Kubiceho útvaru s podnikatelem Pitrem, koncem roku 2007 záhadně zmizela. Během dalších měsíců však veškerá obvinění byla stažena. Kubiceho zpráva se ukázala jako velký bluf. Zadržení byli postupně propouštěni. Ti, kdož chtěli se dobrat pravdy, především z inspekce ministra vnitra či dalších útvarů policie, byli však rychle odvoláváni z funkcí (Langerova noc dlouhých nožů), anebo umlčováni. Trestní oznámení na Kubiceho, podané více postiženými, se sice šetřilo, ale za ochranné ruky státních zastupitelství, včetně nejvyšší státní zástupkyně, skončilo bez trestu. Ani snaha poškozených dobrat se spisů, se nesetkala s úspěchem. Pouze advokátka Rejholcová trochu uspěla. Ani její případ není však ukončen.
Dozvuky
Když Jan Kubice byl zbaven státními zástupci hrozby trestního stíhání, neváhal svou vinu přehodit jinam: Bývá mi vyčítáno, že jsem dobu před volbami pro sepsání zprávy vybral já. Ale není to pravda, vybral ji ministr Bublan. (Lidové noviny, 20. 3. 2008). Ivan Langer šel ještě dál, když prohlásil pro ČTK, už v roli ministra vnitra, že snaha inspekce ministra vnitra (následně odvolal všechny její vedoucí funkcionáře a vyšetřovatele) zjistit pravdu vrací ČR hluboce do padesátých let, kdy se politická moc neštítila vůbec ničeho. Stíhání tedy bylo zastaveno pro nedostatek důkazů. Namísto toho, aby organizátoři blamáže a denunciací byli pohnáni k odpovědnosti, dostali generální pardon. Postižení dál jsou morálně postižení a nemohou se bránit. To je také důsledek podivné politické praxe Občanské demokratické strany, jež bez podrazů by zřejmě nedokázala ani vládnout.
Haló
noviny, 22. 3. 2010, str. 2, mutace: NAŠE PRAVDA, autor: Jaroslav
Kojzar, rubrika: SPOLEČNOST A MY, oblast:
Celostátní deníky,
http://www.jota.cz/popularne-naucna/krach/
>
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz