George E. Glos
Základ k odsunu tzv. sudetských Němců položil N.Chamberlain. Sužoval se myšlenkou, že Anglie se třeba neubrání Němcům v bitvě o Británii r.1940, protože sám zdržel zbrojení v rámci "míru za našeho života". Anglii chyběly zbraně všeho druhu jeho vinou. Jednal na základě léčky, kterou mu nastražili Němci pomocí exponentů německé menšiny v Československu, Henleina a jeho druhů, kteří jednali dle směrnic německé vlády, že chtějí mír a mírové řešení.
Anglie se zasloužila po první světové válce o odsun řecké menšiny z Turecka do Řecka na základě Lausanské smlouvy z r.1923. Chamberlain navrhl, aby po válce byly odsunuty do Německa německé menšiny z Československa a Polska, aby se vyřešil tento problém jednou provždy, tak jako se stalo mezi Řeckem a Tureckem. Anglická konservativní strana přijala tuto myšlenku a provedla ji. Britská vláda přesvědčila USA a SSSR o výhodách tohoto řešení a výsledkem byl Protokol Postupimské Konference z 2.8.1945. Odsun byl proveden na jeho základě. President Beneš by nebyl ničeho docílil, kdyby zde nebyla vůle britské vlády z vlastní iniciativy odsun přednést spojencům a dosáhnout jejich souhlasu. Jinými slovy, bez britské vlády by se byl president Beneš namáhal marně.
Je samozřejmé, že Československo nemohlo samo Němce vyhostit, poněvadž je museli přijmout spojenci, kteří vládli v Německu a Rakousku. Odsun připravila Mezispojenecká komise v Německu. Němci byli odsunuti do americké a ruské zóny podle přesného plánu v roce 1946. Československo odsun nezpůsobilo a nemá za něj odpovědnost. Odsun se konal pod dohledem mezinárodní spojenecké komise a Československu se dostalo uznání za jeho humánní provedení.
Jakékoli nároky ohledně odsunu by německá vláda měla předložit USA, Velké Británii a Rusku. Není ovšem tak naivní a tak periodicky vznáší nároky na Českou republiku, ale pouze prohlášením politiků, nikoli úřední cestou. Předpokládá zřejmě, že Češi si dají cokoli namluvit a budou jednat proti vlastním zájmům.
Německo a Němci nemají žádné nároky z vysídlení, protože Německo je vázáno smlouvou mezi ním a spojenci z 26.5.1952, doplněnou v Paříži 23.10.1954.
Podle kap.6, čl.3 Německo neuplatní námitky proti spojeneckým státům ani jednotlivcům vzhledem k použití německého majetku, který převzali spojenci či jednotlivci jako reparace nebo jako následek války. Podle kap.8, č.1 němečtí příslušníci neuplatní žádné nároky proti spojencům a jejich občanům a takové nároky nebudou projednávány německými soudy. Podle č.3 Německo nebo jeho příslušníci neuplatní žádné nároky proti spojencům a jejich příslušníkům, které vznikly z jejich činů nebo opomenutím mezi 5.6.1945 a nabytím platnosti této smlouvy 5.5.1955.
Jak patrno z uvedené smlouvy, veškerý majetek německé vlády a jednotlivých Němců na území Československa přešel do vlastnictví Československa a jeho občanů jako splátka na reparace za škody způsobené Němci, vysoko přesahující zmíněný německý majetek. Německo nikdy nezaplatilo Československu jakoukoli náhradu a je dlužníkem České republiky, nikoli naopak.
Prof.Dr.George E.Glos, J.S.D./Yale/působil jako expert mezinárodního práva u federální vlády ve Wahingtonu,DC.
Glosa převzata z Amerických listů, 5.10.2000
Připravila: prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Z publikace „Dohoda o německých reparacích“
Přeložil a poznámkami opatřil
Dr. Miroslav Rašín
Vydalo ministerstvo zahraničních věcí v Praze,
I. vydání v srpnu 1946
Československé prameny a doklady č.5
Orbis Praha 1946
„A. Každá signatární vláda zadrží způsobem podle své volby německé nepřátelské majetky nalézající se na území podrobeném její pravomoci nebo jím bude disponovati tak, aby se nemohly státi znovu německým majetkem nebo nemohly upadnouti znovu pod německou kontrolu a odečte tyto majetky od svého podílu na reparacích…“. (Uvedené dílo, str. 67)
„ D. Při provádění ustanovení výše uvedeného paragrafu A majetek, který byl vlastnictvím členské země Spojených národů anebo osob, které byly příslušníky této země a nikoli Německa v době anexe nebo okupace této země Německem či v době jejího vstupu do války, nebude započten na jeho účet reparací…“. (U.d., str. 68)
„E. … Každá signatární vláda musí, nestalo-li se tak ještě, vydati zákony a učiniti všechna jiná vhodná opatření, jimiž se ruší a činí neplatnými všechny převody provedené po okupaci její země nebo jejím vstupem do války s podvodným úmyslem kryti německé zájmy nepřátelské povahy a chrániti je před účinky kontroly nad německými zájmy nepřátelské povahy…“. (U.d., str. 68)
V souladu s výše citovanou části paragrafu D zastáváme stanovisko, že hodnota majetku odsunutých Němců z Československa je nezapočitatelná na náš reparační účet.
Pozn. red.
Webové stránky: www.ceskenarodnilisty.cz