Na stránkách Práva můžeme již roky číst jeho protiruské články. Někdy svým obsahem až odpuzují, jindy se prostě ani nedají číst. Nedává nám ani tolik informací, abychom si mohli utvořit vlastní názor, ostatně přetěžko se získávají i v jiných médiích, ale spíše nám podsouvá svá stanoviska. A to „Sáša“ v „nezávislém“ deníku přesto, možná, že je lépe říci proto, zůstává a přísně dodržuje protiruskou linii. Bezesporu patří k jejím předním hlasatelům. Má tedy „zásluhy“, které nejde jen tak přehlédnout.
Ale nezůstal jen u nich. Zmnožuje je i v dalším směru. Bil Zemana ještě jako kandidáta na funkci prezidenta republiky, bije ho dále i jako prezidenta, byť zvoleného v přímých svobodných a demokratických volbách viditelnou většinou. Proto jeho mandát je zcela mimořádně silný. Ostatní současní politici si o něm mohou nechat pouze zdát. Jejich zoufalá snaha následně vše změnit je pouhým vytím na měsíc. Není však zcela neškodná. Vnáší do naší společnosti neklid. To ale panu redaktoru zřejmě nevadí, ba naopak. Zásada v běžných demokratických státech zcela obvyklá, že ti, kteří ve volbách prohráli, uznají svou porážku a popřejí zvolenému hodně zdaru, je pro něj zřejmě cizí. Z jeho článků, jak jsem přesvědčen, vyzařuje jakási snaha po revanši. Volby by se měly opakovat a při jejich reparátu by měl být zvolen předzvěděný kandidát z vyšších kruhů, samozřejmě havlovec a natista, nikoliv plebejec jako je Zeman. Žádné průzkumy veřejného mínění, z nichž se dovídáme o vysokých preferencí prezidenta, pana redaktora nezviklají. A tak přidává další a další protizemanovské texty. Ten či onen demonstrant proti Zemanovi řekl to, jiný jej trumfnul. A tak nehledí na zástupy lidí, kteří prezidenta republiky vítají ve svých městech, ale na protestující, jichž je jako šafránu a ovlivňují politickou atmosféru asi tak jako loňské sněhy. Je proto jim zapotřebí podat ruku, vyzdvihovat jejich zásluhy, trochu pomoci při organizování protestů, ale hlavně při jejich zdůvodňování.
A tak pan redaktor píše a píše. A stále ve stejném duchu. Jistě za svou osvědčenou vytrvalost a zásadovost si zaslouží uznání. A toho se mu již dostává. Ne od většiny čtenářů, ale od těch, kteří si myslí, že na nějakém „lidu“ nezáleží, zvláště když nechápe „vyšší“ cíle elity. K dobru se lid vlastní silou nedokáže propracovat. Proto povolané elity musí jej vést třeba i proti jeho vůli. A k tomu se, jak víme, žádný plebejec, kterému dokonce někdy čouhá ještě sláma z bot, nehodí.
Demokracie pláče, tradičně dobré naše vztahy k ruskému lidu jsou šlapány a prezident Zeman zatracován. A. Mitrofanov se dere na světlo, ke „slávě“, o penězích raději pomlčíme. Myslím si, že by se měl přesto na chvíli zastavit a položit si otázku, zda činí dobře nebo škodí. A zamyslet se! Je toho vůbec ještě schopný? Za čas uvidíme.
Nejen na Balkáně se říká, že poturčenec je horší Turka. Platí to i na A. Mitrofanova, nebo jde jen, pokud bychom tuto moudrost chtěli spojit s jeho jménem, o pouhou pomluvu a urážku? Sledujte alespoň občas pana redaktora, bude nás svými moudry někdy oblažovat i na Novinkách.cz, a pak si vznesenou otázku můžete zodpovědět již sami. V každém případě bychom však měli volat, že polarizace politických sil republice škodí. Jejich sjednocování kolem demokraticky určených cílů naopak prospívá. Uslyší nás pan redaktor?
Nebo je v očekávání nějaké trafiky, která jej činí slepým a hluchým? J. Skalský
Mitrofanov pláče nad premiérem Sobotkou
Svými výroky, říká pan novinář i někteří „čeští význační politici“, Sobotka znejistil naše západní spojence. A to se samozřejmě nedělá. Může to mít vliv na jeho politický osud.
Zvláště panu Mitrofanovi vadí, že předseda vlády občas zavyje společně se sociálně demokratickými vlky, kteří, ovlivněni svými voliči, drží palec Rusku a Putinovi. A výt s takovou smečkou je podle starostlivého redaktora politicky zcela nepřípustné.
Ale ono je to vlastně asi všechno jinak. Není Sobotka mezi vlky, ale pan Mitrofanov mezi celou smečkou. Jeho vytí zní dokonce jaksi podvůcovsky a navádí ke stejnému i další. Pokud bude takto pan redaktor pokračovat, a myslím si, že tomu tak bude, zvláště když si občas rýpne nebo dokonce kopne do prezidenta republiky, odměna ho jistě, možná již v brzké době, nemine.
Ale přes vytí vlků, si nějak maně vzpomínám na to, co několikrát německým i jiným médiím vyprávěl německý novinář o svých službách, a i dalších novinářů, pro americké klienty. Z jejich rukou se sypaly nejen cenné materiální pozornosti, ale i texty článků, jež opatřoval svým jménem a publikoval. Dělal to léta, se studem se doznal. Nebyl sám a dokonce nebyl sám ani ve službách německé zpravodajské služby. Úkolem všech takto zainteresovaných novinářů bylo podporovat politiku USA a nasazovat oslí hlavu „nepřátelům Západu“.
A tak jsem si znovu přečetl článek „Sobotka vyje s vlky“. Zamyslel jsem se nad složitostmi současného světa, ale přesto se mi vnucovala myšlenka, zda, samozřejmě zcela náhodou, nepatří i pan Mitrofanov mezi zainteresované redaktory.
Jsem na rozpacích. Svědomí mi brání jej obvinit z uvedené spolupráce, ale na druhé straně se zmíněné myšlenky, snad již i nutkavé, vtíravé, nemohu zbavit. Když však ale panu redaktorovi napadne, že kdyby byl premiérem Bělobrádek, podobné „spojenecké“ problémy by nenastaly, poněvadž lidovci jsou pevně prozápadní, může zase mne napadnout, dokonce v tom nejvlastnějším slova smyslu, a mohu o tom i mluvit. že vztahy pana Mitrofanova k USA jsou zřejmě více než přátelské. Ano, to je asi ta správná formulace, s níž se i dostáváme z prostředí smečky, vytí vlků, zpět do člověčího světa.
J. Skalský
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz