A jak to bylo v Plzni?
Na rozdíl od většiny území tehdejšího Československa jen v západních Čechách měl konec války jinou podobu, než jak ji poznáváme z citovaných básní. V Plzni vypuklo lidové povstání proti okupantům podobně jako v Praze 5.května. Nerovný boj s německou armádou se podařilo povstalcům druhého dne ukončit, i dík pomoci americké armády, jejíž jednotky pronikly od západu. .Právem se v Plzni každoročně konají 6.května pietní akty u Památníku obětí a osvoboditelů a svoboda se slaví po celém městě a okolí. Život tu tehdy položilo 116 Američanů. Tyto místní oslavy by ovšem neměly zastínit oslavy konce války a osvobození od fašismu na celém území tehdejšího Československa , Den vítězství – 9.květen, hrdinství a oběti Rudoarmějců, kterých u nás padlo 144.000. Měly by být jejich součástí, projevem sounáležitosti, podobně jako sovětští a američtí vojáci byli tehdy spojenci v boji za veliké vítězství.
Současní euroameričtí představitelé vládnoucí moci před dvěma lety odmítli zúčastnit se vojenské přehlídky v Moskvě na počest 70. výročí Dne vítězství. Místo toho organizovali samostatné přehlídky své síly. U nás např. „Dragounský přejezd“ kolony amerických jednotek, aby se v Plzni spojil s oslavou amerických osvoboditelů. Nevíme ještě, jaké jsou představy o oslavách letos.
My vzpomínáme spolu s verši našich básníků v „Květnovém pásmu“. Vzpomínáme proto, že je to historický dokument, obraz tehdejšího dění a výraz toho, co jsme prožívali. Je to pádný důkaz proti všemu křivému přepisování dějin. A to své vzpomínání nemůžeme zakončit jinak, než verši Vladimíra Holana:
„Mám děkovat...A hlas se chvěje...
Chvěje se ale úžasem, / který, ač nebyl bez naděje, /přec jenom žasne: přišli sem!
Přišli sem všichni, všichni, v které /věřil náš jazyk v hloubi šeré, /přišel Alešův maladěc!
A touha věků, touha chtící /bratrství všesjednocující, /uskutečnila se přec.“
(Závěr básně „Dík Sovětskému svazu“. 16.-17.7.1945)
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.