Zpráva o vraždě 247 karpatských Němců od Spiše v Přerově

Sudetoněmecká tisková služba (SdP):

Zpráva o vraždě 247 karpatských Němců od Spiše v Přerově v noci 18. až 19. června 1945 byla sestavena profesorem Dr. Johannem Liptakem  na podkladě prohlášení některých přeživších. Publikována byla  ve Východoněmeckých domovských listech, r. IV, část 2, Mnichov 1955, strana 87 a v Karpatské Ročence, Stuttgart 1965, str. 85-97 dotisk.

Nejen internační tábory pro Němce, ale také vražda v Přerově potvrzují, že v dobách války platily různé zákony, na které potomstvo vzpomíná znechuceně. Poprava v Přerově však byla provedena po válce.

Přerov je známý železniční uzel na Moravě. Tam bylo v noci z 18. na 19. červen 1945 - šest týdnů po skončení války - 247 karpatských Němců brutálně zavražděno.

Pro pochopení tohoto hrozného proces musí být nejprve poznamenat, že velká část karpatského německého obyvatelstva byla v důsledku přiblížení válečné fronty brzy v roce 1945 ze Slovenska evakuována do Čech, Moravy a Slezska. Ubytováni tam byli po skončení války ve sběrných táborech, ale vězni se snažili spíše vrátit do svého bývalého bydliště.

Dostali povolení českého tábora na cestu domů na Slovensko  se zbývajícími zavazadly  a pod přísnou kontrolou uzavřenou železniční dopravou. Přerovský incident ze strany českých orgánů byl zdůvodněn tvrzením, že navrátilci měli zbraně a vojenské uniformy. Počet mladých mužů byl malý, zdatné nebo politicky exponované osoby tam mezi nimi nebyly.

Co se tam odehrálo, mohou popsat důvěryhodní očití svědci: Justine Lindak z Dobschau , které se podařilo ukrýt na nádraží za přepravky a tím si i zachránit život, zatímco její manžel byl ten den zabit, Margarete Schmidt z Mühlenbach v Zipy, Margit Lichy  a porodní bába Gal , dále Josef Rozlozsnik a žena z Dobschau. Svědci události jsou také železničáři ze stanice Přerov, vojáci z popravčí čety - mezi nimiž byli asi čtyři nebo pět Dobšinských - a nakonec zemědělci z okolních vesnic.

Když se pozůstalí obětí dozvěděli o masakru v Přerově, bylo zavedeno vyšetřování se snahou získat veškeré příslušné údaje a informace. Výsledky šetření a prohlášení k  těmto skutečnostem jsou zřejmé:

V přerovské stanici byly dne 18. června 1945 vlaky, mezi nimiž byl vlak  s 247 karpatskými Němci z velké části z Käsmark, Mühlebach a Dobschau, kteří se chtěli vrátit do své vlasti. Zdálo se, že nemají ponětí, co by mohlo nastat, když českoslovenští vojáci (Revoluční gardy?) náhle nastoupili do vlaku, aby všechny navrátilce ihned vyhnali ven. Pak  vojáci vlak vydrancovali. Oběti doprovozeny na  "Švédské šance" (jižně od Přerova), kde došlo k trýznivým scénám. Na Švédských šancích bylo nevinným nařízeno, aby si sami vykopali hromadný hrob, zatímco vojáci se připravovali k provedení exekuce.  Poté se měli navrátilci - muži, ženy a děti - se svléknout do spodního prádla. Šperky a zbývající cennosti jim byly vzaty,  jejich dokumenty spáleny. Pak byli postupně zastřeleni a jejich těla hozena do hrobu. Celé rodiny byly vyhlazeny.  

Josefu Lindnerovi z Dobschau se podařilo uniknout na poslední chvíli. Nicméně, i on byl dopaden a okamžitě zastřelen. Vojáci provádějící exekuci, kteří ho dobře znali z Dobschau ho nazývali – podle místních zemědělců – jeho pravým jménem.

Jsou známa jména obětí . Ale vrazi nebyli potrestáni, protože byl  v Československu  vydán zákon, podle kterého násilí, které bylo spácháno během  " doby národního osvobození" - od 1.5. do 30.11. 1945, nebylo předmětem trestního stíhání. Žádná pečeť vítězství a žádné nadšení z vítězství v čase šest týdnů po skončení války – nemůže být záminkou, nebo dokonce vysvětlit tyto těžké bestiální zločiny.

Ze zřejmých důvodů byla snaha nejprve utajit vraždu. Když se  noviny odvážily o tom psát, tak také československé ministerstvo ráčilo vysvětlit tuto událost v Přerově, jako akci spáchanou "ozbrojenými dobrodruhy" (!), ve které Češi neměli žádnou roli. Ale slovenský denník Čas z 10.07.1947 informoval, že mezi oběťmi byli také někteří Slováci. Proto bylo konečně zahájeno oficiální vyšetřování, jehož zpráva se však spokojila s následujícím prohlášením:

Dne 18. června 1945 v Lověšicích u Přerova na tzv. Švédských šancích někteří vojáci pod velením Karola Ctibora Pazura ze 17. pěšího pluku z Bratislavy zastřelili asi 250 lidí. Soud se nekonal. Exekuce trvala od 10 hodin večer do 2 hodin ráno. (Podle zápisu četnické stanice na nádraží v Přerově.)

Volný překlad P. Rejf