Zpochybnění státu

   Nekonečný seriál krvavých atentátů představil svůj další díl. Za den či dva pozornost veřejnosti, politiků i médií ochabne. Tak tomu bude až do dalšího pokračování, které na sebe zajisté nenechá dlouho čekat.   

   Je docela zbytečné obviňovat Brusel či obdivovat země stavějící na svých hranicích ploty. Británie, ve které se zločin odehrál, je na cestě pryč z Evropské unie a je od ostatních zemí docela komfortně oddělena mořem. Vrah a sebevrah v jedné osobě se v této zemi narodil a až donedávna se zdál být integrován právě tak dobře jako všichni ostatní fanoušci fotbalového klubu Manchester United.

   Přímo před našima očima ve skutečnosti dochází k něčemu, co je neméně kruté než tragédie lidí, kteří se v nesprávný čas ocitli na nesprávném místě. Dochází ke zpochybnění samotných základů moderní společnosti a jednoho z jejích hlavních pilířů – moderního státu.

   Podstatným rysem formování moderní společnosti byl právě vznik státu, který ve svých rukou soustředil monopol na výkon násilí. Výhradní právo na použití síly si vymínil proto, aby ochránil obyvatelstvo žijící na jeho území. Ochrana občanů před násilím je základním závazkem státní moci. Dnes jsme svědky toho, že stát přestává být schopen tento svůj závazek plnit. Tím pozbývá ovšem valný smysl i politické soupeření, jehož cílem je po vymezený čas monopolem na výkon moci disponovat.   

   Klasické politické strany tím přiznávají svoji bezmocnost a takzvaní populisté získávají přízeň veřejnosti jen díky lžím o tom, že oni by přivedli věci opět pod kontrolu.

   Evropská unie bohužel není připravena na to, aby stát v jeho základní funkci v nových podmínkách nahradila. Její odmítání pevných a pečlivě strážených hranic to neumožňuje ani teoreticky.

   Volání po ozbrojování občanů je v této situaci vcelku logické, ale má tu nevýhodu, že nás zavede do poměrů, jež u nás naposledy panovaly před vládou Marie Terezie, která šlechtu i měšťany z dobrých důvodů odzbrojila. 

   Politici, kteří nad poměry periodicky vyjadřují soustrast, jsou jakési smutné pomníčky modernity na naší cestě zpět do dob, kdy s výjimkou sousedů a příbuzných byli všichni nepřáteli. Poněkud zvláštní vyústění modernizace.

Prof. J. Keller

Přišlo e-mailem