Zlehčovaná minulost

Čistá bezmyšlenkovitost nebo neohrabaný podvod: řeč je o rozsudku haagského soudu proti srbskému generálu Ratko Mladičovi, který v polovině devadesátých let nařídil masakr ve Srebrenici, v Bosně. Masakr ve Srebrenici byl v rádiu opět označen za  „největší válečný zločin v Evropě od roku 1945“. Formulace pochází od zpravodajských agentur a téměř žádný redaktor v německy mluvícím světě ji kriticky nezpochybnil. To není slavná stránka pro "kvalitu tisku". Bilance Srebrenice je: 8.000 mrtvých, mužů a dospívajících. Je to dost hrozné. Ale "největší zločin"? Čtenáři "Sudetenpost" v něm správně vidí desinterpretaci historie, která je nedostatečně popsána slovem zlehčování.

Toho, co americký senátor William Langer v roce 1950, při svém znechucení nad vyhnáním a týráním Němců ve východní a střední Evropě vyjádřil slovy: „15 až 20 milionů lidí bylo vyhnáno z míst svých předků, za utrpení živého pekla, staří a bezmocní, nevinní a vinní byli vystaveni zvěrstvům, které nikdo nikdy nepřekonal."  Konkrétně řečeno: Především nešlo o zločiny během bojových operací, ale o násilné činy po válce. Expert amerického mezinárodního práva, Alfred de Zayas, předložil několik dobře odůvodněných úvah. Už jste zapomněli nebo obětovali politickou korektnost? Profesor Rudolf Grulich píše v „Sudetendeutschen Zeitung“, a můžete podtrhnout každou větu: „Pokud jste obeznámeni s údaji o více než 200.000 usmrcených sudetských Němců a jste si vědomi toho, že více než dva miliony Němců bylo zabito na Východě do vyhnání, které mělo být humánním přesídlením, člověk si klade otázku, s jakou bezohledností, bezmyšlenkovitě nebo bez historického vědomí, lze označit za největší válečný zločin od roku 1945 Srebrenici. Protože počet sudetoněmeckých obětí po 8. květnu 1945 překonává všechny počty ve válce zabitých příslušníků jugoslávské „Lidové armády" a jejich spojeneckých srbských partyzánů od roku 1991. „Celkový počet tří milionů vyhnaných sudetských Němců převyšuje počet vnitřně vyhnaných lidí na území bývalé Jugoslávie.“ Vidí (Grulich) v tom pečlivě formulované specifické rysy české politiky, že oficiální Praha, v době, když schvaluje postihy srbských pachatelů, nevyvine ale žádné úsilí, aby se pokusila stíhat trestné činy spáchané Čechy na Němcích. A nejen to: Česká republika vstoupila do "společenství hodnot" Evropské unie s touto morální hypotékou. A nemyslí na to, aby změnila svůj postoj. To brání poctivému dialogu. 

Gernot Facius, Sudetenpost, 11.1.2018, str. 2

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf