Zlato pro naši ministryni II

Müllerová byla poctami „hluboce dojata“, zejména proto, že Hornofalčtí a Jihotyrolští jsou mentalitou opravdu střízliví. Za ocenění jsem naplněna vděčností a velkou radostí, řekla. Také za připomenutí společné práce s Posseltem v Evropském parlamentu (EP), která se zabývala sudetskými Němci, menšinami a expanzí EU na východ, jako klíčovými tématy. Zejména byla nadšena udělením medaile ve svém Hornofalckém domově, také vzhledem k zeměpisné blízkosti vlasti sudetských Němců.

Byla také hluboce zaujata vůlí a nasazením sudetských Němců o postavení něčeho a integraci. „Byl to důležitý příspěvek k budování Bavorska.“ Za oživení vlasti  a péči o kulturu a tradice vlasti – stručně řečeno, musí každý sudetské Němce obdivovat. Kompliment, že je dobrým vzorem pro Evropu, oplatila Posseltovi. Tím, že jednají společně, dosáhli toho, že budují mosty, kultivují dialog a kompromisy. Hodnotová orientace byla vždy důležitým základem, obzvláště v době, kdy se šíří xenofobie, populismus a nacionalismus.

Všem sudetským Němcům Müllerová řekla: „Podporujete Evropu, mír a svobodu, udržujete dialog a stavíte mosty. Jste opravdoví Evropané! Toto ocenění je pro mě velkou ctí a závazkem. Ráda jsem se věnovala této práci a jsem stále s vámi s plným nasazením!"

Proslovem k tomuto obřadu za katolické faráře diecéze Regensburg byl pověřen biskup Rudolf Voderholzer. O Emilii Müllerové řekl „je opravdu správným kandidátem na toto ocenění“. Úvodem nastínil vztahy města a diecéze Regensburg s Českou republikou: „Řezno je od roku 1951 patronátním městem sudetských Němců, diecéze Regensburg udržuje od roku 1993 přátelské vztahy a má 200 kilometrů společné hranice s plzeňskou diecézí. "Biskup také hovořil o oddělení diecéze plzeňské od diecéze v Praze a na skutečnost, že Svatý Wolfgang v roce 973 oddělil diecézi v Praze od Regensburgské a udělil jí nezávislost. Voderholzer se opět zmínil o svém sudetoněmeckém původu - jeho matka přišla z Kladrub. „Cítím se sudetským Němcem,“ řekl, a popsal zážitky své matky a prarodičů po vyhnání na hornobavorské farmě. Tam našli pohostinnost, přestože existovaly příklady méně dobrého přijeti. Ale vyhnanci značně pomohli obnovit poškozenou zemi. Důležitým základem této spolupráce byla společná řeč, kultura a víra. „Vyhnanci obou denominací nadprůměrně přispěli komunitám, obohatili naši zemi zkušenostmi a vírou. Jejich potomci, jsou dobře zastoupeni ve veřejném životě.“ Voderholzer také zmínil své první kaplanství ve městě vyhnanců Traunreutu. Sudetští Němci potvrdili možnost tolerantního přístupu k různým kulturám a jejich zkušenosti jsou důležité pro utváření budoucnosti.

S ohledem na současné integrační úkoly řekl, že jsou „především výzvou pro naši vlastní kulturní identitu. Mnoho prvků naší západní kultury je uplatňováno, ale Západ není jen součtem různých kultur. Jako pozitivní příklad také uvedl iniciativy k přejmenování Svatomartinského svátku na svátek solidarity a lásky k bližnímu. Jasně odkazuje na křesťanský charakter země a prokazuje jej příkladem z křesťanského kalendáře. Zdůraznil společenský význam neděle pro události a podniky zaměřené na vytváření identity. "Neděle je evropským kulturním statkem nejvyššího řádu," zdůraznil a žádal, aby byl den Páně posvěcen. Kritizoval rozšiřované otvírání obchodů v neděli, a žádal, aby zejména v neděli byla chráněna základní práva. Ať uprchlíci přibyvší k nám na nakládání s nedělí uvidí, „že naše kultura pro nás něco znamená, že je pro nás posvátná.“ A také se tím ukáže veřejnosti, že „naše chrámy nejsou obchodní domy a Banky, ale kostely."  „Nemám nic proti prosperující ekonomice - ale musí to být v neděli?" 

Nakonec se vrátil k oceněné Zlatou medailí, Emilii Müllerové. „Mluvila k biskupům, pokud jde o hodnoty kompasu a identitě křesťanské západní země,“ informoval z Freisingerské biskupské konference. „Bůh vám žehnej za přihlášení ke křesťanskému světu, za které se zasluhuje sudetoněmecká etnická skupina v křesťanské Evropě."

Christian Knauer, spolkový místopředseda a zemský předseda Svazu vyhnaných (SV), poděkoval Müllerové jménem  asociací SV. „Jsme u Vás v dobrých rukou, a mnohé jiné asociace nám to mohou závidět.“ Knauer jmenoval některé projekty zahájené s podporou Müllerové ve spolupráci s městem Řeznem a zemskou asociací SV. Projekty jako výstavba Sudetoněmeckého muzea v Mnichově, Slezská výstava ve Straubingu, ustavení Dne památky obětí útěku, vyhnání a deportací na spolkové úrovni, obsazení klíčového místa na ministerstvu zahraničí radním Wolfgangem Freytagem a ve vedení Domu německého východu v Mnichově profesorem Andreasem Otto Weberem, který rovněž podpořil tuto událost.

„Všechno nejlepší, zůstaňte nám sudetským Němcům nakloněna. Budete vždy vítána“, pozval také Knauer ministryni na budoucí události vyhnanců. Obzvlášť poděkoval jejímu manželovi Erichovi za rodinnou podporu.

Hudební doprovod zajistil smyčcový kvartet Eszter David z Řezna díly Wenzela Heinricha Veita, Bedřicha Smetany, Franze Schuberta a Antonína Dvořáka. Sváteční událost skončila bavorskou a Německou hymnou.

Markus Bauer, Sudetendeutsche Zeitung, 17.11.2017, str. 1, 3

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf