Zkušenost? Čistá hrůza

Narodil jsem se v Jablonci v září 1945 a na jaře 1946 jsem musel s mou matkou (nevědomě) trpět osudem všech vysídlených z vlasti. Teď už dlouho pracuji v landsmanšaftu a často používám výrazy "generace zkušenosti" a "generace přiznání". Článek G. Faciuse na podnět čtenáře mě trochu překvapil a byl také zdrojem přemýšlení. Pojem "zkušenost" neříká nic jako slovo, ani pozitivního ani negativního. Pouze okolnosti činí skutečnosti jasné. Pokud se pro někoho s tímto slovem spojují jen krásné a příjemné věci, je pro něj použitelné. Ale co pro toho, kdo nikdy neměl zvláštní zkušenost, smutnou, strašnou nebo krutou?

Lidi, kteří zažili ničivé války a pak mají zkušenost s vyvlastněním, vraždou blízkého příbuzného, znásilňováním a nelidským vyháněním, prostě patří do generace zkušenosti, protože všechno zažili. Ti, kdo vyrostli v následujícím období, se přiznávají ke svému původu a tragickému osudu našeho lidu. Bohužel se to už příliš neděje. V pojmu - generace zkušenosti - nevidím žádné zlehčování nebo trivializaci děje. Ze všeho nejméně s tím mohu spojit žertování. Také si myslím, že se nejedná o nedbalé zacházení s naším jazykem, ale je to důležité. Určitě existují jiné případy, kdy bychom měli být znepokojeni změnami našeho jazyka. Tak jej s čistým svědomím i nadále používejme.

Rainer Ruprecht, Wels

Zkušenost? Čistá hrůza

Jaké označení má dát člověk generaci, která musela zažít zbavení práv, vyvlastnění, povinnost nucených prácí, zabíjení členů rodiny a přátel, jakož i vyhnání, s příjezdem do vynuceného zbytku Německa, jehož utrpení ještě neskončilo, pokračovala čistá hrůza. Přestože nikdo z nich dobrovolně neopustil domov předků, místními byli hanlivě označováni jako „uprchlíci“, jako Cikáni, byli uráženi jako příchozí chudina a batůškoví Němci. Většinou byli násilně, až do roku 1950, nahnaní do táborů nebo v neochotně od místních Němců přenechaných kumbálech a skladovacích prostorech, ve špatných domech s průvanem z děr. Děti a dospívající.
Bavorský politik Jakob Fischbacher, spoluzakladatel bavorské strany, dokonce vystoupil v prosinci 1947 v Traunsteinu s požadavkem, že uprchlíci musí být vyhozeni a rolníci by při tom měli aktivně pomoci. Tehdejší zemský premiér Michael Horlacher z CSU se od Fischbachera distancoval, ale uvedl: v Bavorsku by měli hrát Bavoři první roli, „noví obyvatelé“ se budou muset přizpůsobit převládajícím zvyklostem.
Jaký to všechno mohlo mít vliv na cítění vyhnanců je snadné pochopit, aniž by bylo třeba velké empatie. Sebevražda mezi vyhnanými osobami byla - což je překvapení – jen něco málo nad průměrem populace. Ale dokonce i jako mrtvé se je snažili diskriminovat. Bavorská státní komise pro uprchlíky a vysídlené osoby cítila povinnost upozornit, že je zakázáno, aby byli vyhnanci pohřbíváni mimo hřbitovy.
Dr. Walter Kreul, Germering / D

Zkušenost? Čistá hrůza

Vážený pan Facius, zde jste konečně přivedl diskusi k rozhodujícímu bodu. Nejvhodnější termín je utrpení. I když pozdě, stále ještě není příliš pozdě. Jsme "generace utrpení". Gustav Stifter

Tribuna názorů, Sudetenpost, 7.9. 2017, str. 15

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf