Život statečné Máši na hraniční linii v těžce zkoušeném Zajcevu
Viděl jsem mnoho fotografií a videí ze Zajceva na severním okraji Gorlovky v Doněcké lidové republice (DLR). Zaujala mě psaná reportáž:
a videa o malé Máše Ryžkovové:
https://vk.com/videos356911605?z=video-80977898_456241269%2Fpl_356911605_-2
https://vk.com/videos356911605?z=video-5158073_456240509%2Fpl_356911605_-2.
Rozhodl jsem se statečnou Mášu a její rodinu v Zajcevu navštívit. Zajcevo, ležící na hranici mezi DLR a Ukrajinou, je ostřelováno Ukrajinci každý den již více než tři roky, takže mi bylo jasné, že to nebude jednoduchá cesta.
Zajcevo mělo před válkou v r.2014 kolem 3300 obyvatel a válkou bylo rozděleno na dvě části. Severní část patří Ukrajině, jižní část DLR. Původně vznikla na základě tzv. Minských dohod z února 2015 kolem tzv. linie příměří mezi vojsky Ukrajiny a DLR tzv. šedá zóna beze zbraní, tu ale Ukrajinci postupně v rozporu s Minskými dohodami na své straně zabrali. Z tzv. linie příměří každý den Ukrajinci ostřelují území DLR, včetně obytných domů, školy, lidí. V důsledku tohoto ostřelování bylo zničeno nebo poškozeno mnoho domů, zabito nebo zraněno mnoho lidí včetně dětí, žen a starých lidí.
Z Gorlovky jsem jel maršrutkou do severní čtvrti Nikitovky a dále jsem šel tři km pěšky do Zajceva. Na konci Nikitovky byla cedule „Pozor, miny! Neopouštějte silnici, její okolí je zaminováno!“ Ne moc příjemné počtení. Pokračoval jsem silnicí mezi poli a loukami. Na jedné louce u silnice se pásla kráva…
Přišel jsem na okraj Zajceva. Tak jsem se ocitl v té těžce zkoušené zničené čtvrti Gorlovky na linii tzv. příměří, která se objevuje každý den ve vojenských svodkách. V Zajcevu nebylo živáčka. Šel jsem hlavní ulicí, ulicí Maršála Rybalka. Někde v této ulici bydlí Ryžkovovi. O této ulici vím, že domy až do čísla 230 jsou v DLR a domy od č. 231 na Ukrajině. Dům č.231 byl původně v šedé zóně. Po obsazení šedé zóny Ukrajinci začali být obyvatelé tohoto domu napadáni ukrajinskými vojáky, kteří často do domu chodili a nakonec si z něj udělali pozorovatelnu. Obyvatelé domu se nakonec rozhodli uprchnout do jižní části Zajceva, kde se usadili v neobývaném domě. Za pomoci místní obyvatelky jsem dům Ryžkovových brzy našel. Dům naproti přes ulici byl zcela zničen.
Ryžkovovi mě pozvali dál. Mášo, máš návštěvu, zavolali, když zjistili, co mě sem přivedlo. Sedmiletá Máša přiběhla. Po prázdninách půjde do druhé třídy. Je přesně taková, jako na těch videích. Usměvavá, nebojácná, rozpustilá, výřečná, rozhodná. Je na novináře zvyklá. Chvíli dováděla se psem. Když Ryžkovovi zjistili, že chci ještě tentýž den odejít, nabídli mi nocleh. V rodině žijí čtyři generace žen: prababička Jevgenija-88 let, babička Světlana, máma Táňa a její dcerka Máša. Život zde na hranici, na přední linii, je hrozný. Přesto zde nyní žije 194 dětí, jejichž rodiče nemají kam jít. Rodiny jsou neustále v ohrožení života. Denodenní ostřelování již po tři roky, noci beze spánku. Mnoho mrtvých a raněných, i mezi civilisty. Téměř všichni muži slouží ve vojsku a brání své domovy. Mnoho sousedů a známých rodiny Ryžkovových zahynulo. Nedávno, 14.5., byly zničeny dva nedaleké domy. Před několika dny dopadla střela do dvora jednoho domu, kde žili staří manželé, jeden zahynul a druhý byl těžce raněn. Na jiném místě zahynula žena jedoucí na kole. 9.5. byla slavnost osvobození a Ukrajinci začali střílet. Lidé shromáždění na návsi se museli schovat. Jindy Ukrajinci ostřelovali děti čekající ráno na školní autobus. V Zajcevu je obchod, zajíždí sem s pomocí humanitární organizace a Červený kříž. Do Zajceva zajíždí každou hodinu z Gorlovky maršrutka. Dříve jezdila až ke škole, ale jednou dostala zásah do předního skla, tak nyní jezdí jen ke kostelu. Málo je zde vidět vozy OBSE. Tyto vozy je prý častěji vidět ve městě před restauracemi a kavárnami. Kolikrát OBSE ani nezaznamená ostřelování ze strany Ukrajinců. Do roku 2016 fungovala v Zajcevu škola, je poničená, byla několikrát terčem ostřelování z ukrajinské strany. Od 1.9.2016 jezdí děti školním autobusem do školy do Nikitovky. Autobus zajíždí pro děti i do ukrajinské severní části Zajceva a do ukrajnské Žovanky, ležící západně od Zajceva. Muži pracují na zahradě a na poli v přestrojení za ženy, protože po ženách tolik nestřílejí.
Ryžkovovi mi ukázali poničenou střechu svého domu. Není opravena, jen zalátaná. Vyprávěli mi, jak mina dopadla u domu a zničila jim vrata, plot a všechny dřevěné stavby na dvoře. Máša si málokdy může hrát s dětmi venku. Mnohé noci a někdy i dny strávené ve sklepě. Jednou tam byli nepřetržitě dva dny a dvě noci. Máša mě zavedla do sklepa. Prostor asi třikrát dva metry. Teplota nyní v parném létě 11 st. C. Připravené matrace a deky, svíčky, voda a potraviny. Máša mi ukazovala, jak sedí ve sklepě, když jim létají střely nad hlavami. Ryžkovovi mají u domu velkou zahradu. Mají však ještě dvě obrovské zahrady za silnicí, byli jsme se tam podívat. Zde je ale nebezpečno, občas sem přiletí dáreček. Pěstují všechno ve velkém množství.
V půl šesté zatemnili okna. Seděli jsme večer společně na zahradě, krásné ticho, zde neobvyklé. Je „žňové příměří“, aby se mohla sklidit úroda z polí. S Mášou jsme se hned skamarádili. Hráli jsme si s míčem. Máša mi na písku „uvařila oběd“, pohoupala se na houpačce, vylezla na strom. Donesla mi zahradní jahody a třešně. Řekl jsem: to je krása jak u nás na chalupě, kéž by to tak zůstalo navždy. A dvě minuty nato, krátce po osmé hodině, začali Ukrajinci střílet. Samopaly, kulomety, granáty a miny. Pěkný rachot. Řekli mi, že Ukrajinci jsou vzdálení 600-700 m od nás a právě ostřelují vojenská stanoviště DLR. Naštěstí dnes nelétaly střely na obytné domy. Naši neodpovídají, řekli mi. Šli jsme do domu. Každý den je toto už bůhvíkolikáté příměří za poslední dva roky Ukrajinci porušováno.
V domě mi Máša ukázala, jak umí točit s obručí kolem těla. Pochlubila se svým jízdním kolem. No, a prozradím na ni, že když jsme v pokoji byli sami, skákala po křeslech a po divanu. Přinesla mi ukázat školní výkresy. Miluje kreslení. Máše jsem předal od Společnosti přátel LLR a DLR drobné dárky-lentilky, náušnice a pohledy, rodině finanční dar. Máša i rodina měli z dárků velkou radost. Natočil jsem s Mášou krátké video. Na otázky reagovala rychle a bez rozmyslu. Jen nad otázkou, jak se jí líbí ve škole, přemýšlela a zatvářila se zkroušeně. Povídali jsme si všichni o válce, míru a naději. Všichni zde věří, že válka jednou skončí a zavládne tolik očekávaný mír. O návratu na Ukrajinu však zde v Zajcevu nechtějí ani slyšet. Až do půlnoci, kdy jsem šel spát, Ukrajinci pořád s přestávkami stříleli. Ráno mi řekli, že Ukrajinci stříleli skoro celou noc. V pondělí ráno jsem odjel maršrutkou do Nikitovky a Gorlovky.
Nikdo z nás si nedovede představit, co je to za život na hraniční linii, když jsou lidé a jejich domy pod střelbou Ukrajinců ve dne v noci. Nikdo neví, jestli přežije další den. Tito lidé potřebují naši pomoc, nejen finanční, materiální a morální.
Vyzýváme naši vládu a parlament, aby odsoudila zabíjení lidí a ničení jejich domů ze strany Ukrajiny, aby přerušila finanční pomoc banderovskému režimu na Ukrajině, aby našla odvahu a jako Polsko řekla Ukrajině: „Do EU se s glorifikací válečných zločinců Bandery a Šucheviče nedostanete!“ Přejeme lidem ze Zajceva a všem lidem brzký mír.
Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Zajcevo, DLR