„Život mezi Kremlem a děsy sovětského gulagu,

můj film by v Rusku neměl šanci, říká Nováková“ (S zprávy)

Abychom se strašili a děsili, chodíme nyní do Ruska. Vzpomínáme na jeho minulost, zavzpomínáme si  i na gulagy, v nichž byli věznění též čs. občané. Ano, jistě, bylo to děsné období. Zemřely v nich stovky našich lidí. Možná, že i více. Samozřejmě nebudeme do našich ztrát počítat  úmrtí tzv. Čechoslováků, kteří bojovali v německých jednotkách proti sovětské armádě v druhé světové válce.  Mnozí z nich se dostali do zajetí a zde někteří i zemřeli.

Válka byla krutá. Němci od svého vpádu do SSSR jí dali charakter vyhlazovací války. Podle Generálního plánu Ost většina Rusů, Bělorusů i Ukrajinců, stejně tak i Poláků, měla být likvidována. Zbytek měl sloužit německému panskému národu. Občanů Sovětského svazu v době války celkově zahynulo  až 27 milionů lidí, Poláků přes 6 milionů, Jugoslávců kolem 1,5 milionu. Naše ztráty ve válce byly též značné, 360 tisíc Čechoslováků položilo své životy, abychom mohli opět svobodně žít.

Vražedná mašinérie Němců v letech 1939 – 1945 semlela desítky milionů lidí. Nezapomeňme ani na 6 milionů Židů, kteří pro Německo a nacisty byli ještě větší nepřátelé, než slovanské obyvatelstvo. Židům nacistický režim nepřisoudil žádnou budoucnost. Měli být vybiti do posledního, aby Velkoněmecká říše mohla prohlásit, že je od Židů vyčištěná. O tomto cílu snil sám A. Hitler.

Když si uvědomíme výše uvedená fakta, tak si asi řekneme, že bychom snad měli nejdříve mluvit, psát o našich obětech německého barbarského vládnutí. Naši lidé z časti umírali v městech, kde jsme žili, dílem pak v německých „převýchovných táborech“, jímž se říkalo koncentrační. Zeptejte se našich dětí, vnuků, co o tom ví a zjistíte, že dohromady nic. Ve školách jim o této mučednické době českého národa téměř nic neříkají. Tak abychom obnovili paměť našeho národa, musíme přednostně mluvit o tom, co jsme my, starší generace, protrpěli v tzv. protektorátu.

Naši potomci by též měli vědět, že Němci plánovali, po vítězné válce, likvidaci našeho národa. Psal o ní K.H. Frank Hitlerovi, mluvil o tom zcela jasně R. Heydrich, zastupující říšský protektor. Část Čechů měla být po válce postavena ke zdi a zastřelena, další vyhnání daleko na sever a východ, zbytku Čechů mělo být poskytnuto dobrodiní germanizace. Ta měla proběhnout ve starém říšském území. Naše historické sídelní území mělo být osazeno Němci. Čech zde neměl co dělat.

Teprve poté, až všechny tyto a podobné informace  si předají jednotlivé generace za pomocí médií všeho druhu, měli bychom se zabývat Sovětským svazem a oběťmi jeho gulagů. Jiný postup svědčí jen a jen o propagandistickém tažení proti dnešnímu Rusku, v němž ještě žijí děti našich osvoboditelů.  A nechuti mluvit o tom, co je nám bližší. I to má své důvody, které snad nemusíme blíže rozebírat.

Tak začněme tím správným časovým postupem. Hned na začátku si připomeňme pana Jiřího Beneše, synovce pana prezidenta E. Beneše, který prožil v různých nacistických táborech nějaký rok svého života. Byl vězněn jen proto, že byl příbuzným pana prezidenta. Brzy po válce pan J. Beneš napsal knihu o tom, co v nacistických koncentrácích prožil. Je to velmi zajímavá kniha, která nám přiblíží nelidské utrpení vězňů.

Myslíte si, že tuto knihu by bylo možné u nás zfilmovat bez jakýchkoliv úprav? Já se domnívám, že nikoliv. Paní Nováková tedy měla štěstí. Film o gulazích natočila. Natočí nějaký český režisér  nový film o německých koncentračních táborech, třeba podle knihy pana J. Beneše?  Zřejmě nikoliv. Teď nemůžeme přece mluvit o německých zločinech, když musíme vidět hlavního nepřítele v Rusku. Možné, že Rusko je pro Němce dlouhodobým velkým nepřítelem v jeho Drang nach Osten, nově tak nějak podiobně jej chápou i Američané a další Zápaďáci. My však nemáme důvod vidět Rusech nepřátele. Jsou nám blízcí, nejen jazykově, ale i původem. Oni i my jsme Slované. Když svět nevidí nic špatného na dlouhodobé spolupráci Anglosasů, Angličanů a Američanů, měl by také bez dalšího přijímat slovanskou vzájemnost. Dočkáme se takové vstřícnosti?

A až budete mít čas, vážení přátelé, přečtěte si výňatky z uvedené knihy pana J. Beneše. Několik jich postupně uvedeme.

Dr. O. Tuleškov