Žitava - kdysi prosperující obchodní centrum je dnes i městem duchů

Dávné kroniky se zmiňují o kněžně slovanského původu jménem Sitte počátkem sedmého století. S houfcem lidí se ubírala hledat útočiště před Avary, kteří vypálili jejich osadu a pozabíjeli většinu mužů.

Sitte dovedla po dlouhém putování zbytek obyvatel slovanského sídla až k řece, když uslyšeli křik jejich pronásledovatelů. Podařilo se jí řeku přebrodit, krátce předtím než se za nimi na rychlých koních přiblížili nepřátelé. Sitte nařídila vyhledat úkryt za řekou ve skalách.

Mezitím se zvedla obrovská vichřice a z nebe začal padat hustý déšť. Voda přetékala a zaplavovala bahnitou krajinu. Nepřátelští jezdci nestačili řeku přebrodit, část z nich odnášel prudký proud vody, část tonula v bahně. Nepodařilo se jim překročit řeku, ani když přestalo pršet. Ukončili beznadějné pronásledování a odtáhli. Lidem kněžny Sitte se krajina zalíbila, a tak se ze skal vrátili k řece, kde začali budovat nový domov.

O slovanské území, nazývané Lužicí, projevovali zájem vládci koruny české od dob Sámovy říše. Celé území v okolí řeky Lužické Nisy a Mandavy, Budyšínsko a Zhořelecko připadlo do majetku Přemyslovců a jeho správci byli šlechtici rodu Ronovců.

Když Přemysl Otakar II. potřeboval upevnit území, zajel v roce 1255 do Žitavy a malá slovanská osada se stala českým královským městem. Po staletí v ní přebývali čeští obyvatelé, kteří přinášeli výrazný pokrok i vynikající umění. Dnešní německá Žitava byla místem, kde ještě donedávna žili a kde na každém kroku jsou svědectvím o jejich díle.

Od roku 1300 začínají přicházet ze západu kolonizátoři a ti postupně vytlačují původní Slovany a později i Čechy. Ti po sobě zanechali mnoho významných stop. Zakládají muzeum, tvoří vynikající hudbu, staví nádherné domy a kostely. Žitavská knihovna vlastní mnoho českých knih, v roce 1472 vzniklo obří postní plátno, jehož původ je neznám. Významný historik Karel Morávek, potomek emigrantů, napsal řadu knih o Žitavsku.

Žitava pro Čechy ze severu není neznámým místem, v Euroregionu Nisa spolupracují kulturní instituce, ekonomická sdružení, občanské spolky, školy a sportovci. Nedaleké Žitavské hory jsou častým cílem výletů turistů. Lákavá je úzkokolejka na Ojbín a Jonsdorf. V létě je snadno k dosažení O-See, jezero, ať pěšky z Hrádku nad Nisou nebo po silnici, či vlakem. Přes Žitavu jezdí i pravidelné vlaky do Drážďan.

Současná Žitava, i přes snahu rozvíjet nabídku pro turisty, rozšiřovat kulturní a spolkový život, je městem duchů. Po sjednocení odešlo na dvacet tisíc obyvatel na západ, město bylo nuceno bourat panelové domy, kde dříve bydleli horníci z dolu Zdař Bůh. Strašákem jsou také prázdná mandavská kasárna, která sloužila vysídleným Němcům ze sudet po druhé světové válce. Mnoho krásných vil město nabízí k odprodeji za cenu našich třípokojových bytů.

Milan Turek novinky.cz 27.10.2016

Publikováno: 21.11.2016

www.luzice.cz