Zestátnění strategických odvětví národního hospodářství a přírodního bohatství je nejschůdnější možnost záchrany naší země.

Červenec 24, 2017

Ing. Jaroslav Tichý

ANS má ve svém programu jako jediná bod s názvem: Zestátnění strategických odvětví národního hospodářství a přírodního bohatství.

Problematiku je třeba rozdělit do několika bodů:

1/ Rekapitulace vývoje.

Především je zapotřebí si uvědomit to, že zatímco do r. 1989 šel celý zisk každého podniku do státního rozpočtu, dnes tam má jít jen 19 % formou daně z příjmu. „Má“, ale často nejde. Jednak proto, že část podniků byla nevratně rozkradena a zničena, část podniků je ve ztrátě (ať již fiktivní či skutečné), další část je v rukou zahraničních firem, které dostaly od našeho státu buď daňové prázdniny, nebo v rámci své konsolidované bilance ziskem vytvářeným u nás kompenzují ztráty svých podniků jinde v zahraničí. A jednak i proto, že mnoho firem (dnes již přes 1.500) od nás má zřízena svá sídla v daňových rájích, takže se placení daní u nás zcela vyhýbá.

Uskrovnil se snad proto byrokratický aparát tohoto státu? Nikoliv, právě naopak. Poslanci a soudci si přidávají jako o závod, mnohým lidem byla sebrána kvalifikovaná práce a jsou dnes zaměstnáni často za pakatel za otrockých podmínek v cizích montovnách u nás. Nejsou tedy postupně peníze na nic. Záměrně, s cílem tento stát co nejvíce zadlužit a mimo jiné i prostřednictvím dluhu si ho podmanit.

Jinde ten systém funguje rovněž, u nás je to ale hodně křiklavé. Stačí si srovnat výplaty a důchody lidí u nás se srovnatelným zahraničím. Určitým lidem a zahraničním firmám bylo u nás tedy pomoženo, a to na úkor nás všech ostatních. A zatímco mnozí nadšeně oslavovali velkou privatizaci, tak si vůbec neuvědomili, že její důsledky ponesou trvale sami a ze svého. Oni jsou totiž určeni k tomu, aby nahrazovali výpadky v příjmu státního rozpočtu. A nejsem si jist, zda to již vůbec pochopili. A když si k tomu ještě připočtete ceny a způsob privatizace mnohých podniků a k tomu navíc uměle a záměrně podtržený kurs koruny přijdete navíc na to, že ty podniky byly "koupeny za hubičku". Doslova.

2/ Jaký je současný stav?

Mnohé z podniků, které u nás do dnešního dne ekonomicky přežily, vyvádějí maximum zisku do zahraničí (a to i v případě předchozího zaplacení daní). Případně ho investují do jiných, s jejich činností nesouvisejících oborů. Neinvestují do svého technického rozvoje, do své modernizace. Snaží se udržet si konkurenceschopnost nízkými cenami, nikoliv kvalitou a parametry svých výrobků. Dostaly se tak samy do situace, kdy za své výrobky vesměs s nižší přidanou hodnotou vyšší prodejní ceny již nedocílí. Jsou nákladově téměř u stropu, k němuž se mohou bez vytváření ztrát z hlediska příjmů dostat. Nemohou tedy ani zvyšovat mzdy svých pracovníků. Hledají tedy zaměstnance, s nízkými nároky na mzdovou úroveň. V ideálním případě z Ukrajiny či Rumunska, případně si zcela nesmyslně slibují něco od zaměstnání migrantů.

3/ Jaká je blízká budoucnost?

Nepochybně již všichni slyšeli o nové průmyslové revoluci 4.0, kde namísto automatizace průmyslové výroby přichází její robotizace. V její vrcholné fázi nebude zapotřebí ve výrobní sféře (tak jak ji chápeme dnes) až 90 % všech zaměstnanců. Ta k nám má dorazit postupně v průběhu 10 let. Ano, mají vznikat nová zaměstnání jako je např. výchova vlastních dětí a jiné. Jenže, ty žádný soukromník platit nebude. Takže všichni uvolnění pracovníci (ať již bez práce či v nových druzích zaměstnání, jako byl uvedený příklad) skončí na krku státu. Soukromí podnikatelé se jich rádi zbaví. Jednak s nimi nebudou mít starosti, jednak jim nebudou platit mzdy a platy, jednak za ně nebudou platit zdravotní a sociální. Položme si ale naléhavě otázku, z čeho ty lidi bude stát platit? (A nechtějme ani domýšlet, co by nastalo, kdyby došlo v mezidobí k likvidaci států, jak o to usiluje EU).

Jaká tedy vlastně existují možná řešení? V zásadě jen dvě.

Zaprvé: opětovné zestátnění klíčových podniků (a nerostných zdrojů a přírodního bohatství země jako je např. voda - to v každém případě) nebo zadruhé: drastické zdanění vlastníků velkých podniků. Třeba až 90% daní. Přitom ale stát nebude mít jistotu, že vlastník takového podniku se bude za těchto okolností snažit nějaký zisk vytvářet. Spíše ho bude sám tunelovat a peníze ulévat do zahraničí. Když si k tomu přičtete i podniky vyrábějící zbraně, střelivo či výbušniny, které nikdy do soukromých rukou přijít správně neměly, je zřejmé, že zestátnění velkých podniků je tou lepší z obou možností. Máte snad někdo lepší řešení? Vždyť půjde i o Vás!

4/ Jakou formou by probíhalo zestátnění velkých klíčových či strategických podniků a nerostných zdrojů či přírodního bohatství, pokud bylo již zprivatizováno?

Poctivou. Tedy za kupní cenu, která bude odpovídat původně ceně kupní + investicím do těchto podniků soukromými vlastníky vloženým minus odpisy tak, aby to odpovídalo současnému technickému stavu takových podniků.

5/ A kde na to stát vezme?

No půjčí si na to od investiční banky v zahraničí, nejlépe od AIIB či jiné vhodné banky. Půjčit si nakonec lze i od bank v ČR, které začnou konečně financovat něco užitečného. Je třeba přitom vzít ale v úvahu, že mezi ty klíčové podniky budou patřit i některé banky, dnes v zahraničních rukou, které spolu se supermarkety působí na trhu jako vysavač peněz, jež končí v zahraničí. Tady je třeba provést určitou diferenciaci.

Shrnutí

Má-li v tomto státě začít řádně fungovat ekonomika, má-li stát přistoupit ke svému skutečnému oddlužování, mají-li se u nás zlepšit životní podmínky a životní úroveň našich obyvatel, má-li být udržen a postupně znovu obnovován sociální systém a sociální solidarita lidí, je zde třeba především k tomu vytvořit elementární podmínky a mít vládu, která bude o to skutečně (ne pouze slovy a to občas) usilovat.

Předchozí vlády (bez ohledu na jejich složení podle stranické příslušnosti) zavinily současný stav. Některá více, jiná méně, ale všechny bez rozdílu. Za přihlížení občanů a jejich podpory (ať již vědomě či z nevědomosti). A je nesmyslné se domnívat, že příchodem jiných tváří do vlády, avšak ponecháním současných podmínek beze změn či pouze provedením kosmetických změn se můžeme někam dostat, něco začít napravovat. Těch problémů je daleko více. Nikoliv náhodou proto jako Aliance národních sil jasně říkáme, že systémová změna je nutná. A buď občané chtějí nápravu a pak nás podpoří nebo nechtějí. A pak budou podporovat nové lakýrníky starých potěmkinovských kulis, kteří jen nahradí u hodovního stolu některé odpadlíky z řad parlamentních stran, které se již do nového parlamentu díky nedostatečnému počtu voličských hlasů nedostanou. Tito noví lakýrníci tak doplní svými hlasy chybějící hlasy těch odpadlých parlamentních stran, vytvoří tak novou vládní koalici a pomohou zbývajícím parlamentním stranám znovu si upevnit své postavení v parlamentě a tím zachovat i stávající mizérii. Jsou to lidé schopni pochopit?