Zeman o životě lidí vůbec nic neví.

Od trojice Ovčáček, Mynář a Nejedlý mohu očekávat všechno, říká Drahoš (seznamzprávy.cz)

Pan Drahoš již střílí od boku. Pan prezident Zeman prý o životě lidí vůbec nic neví. Jaká je pravda? Ještě nedávno občané republiky, ve své velké většině, nevěděli nic o panu J. Drahošovi. Ten zřejmě nevěděl také dohromady nic o tom, jak lidé žijí. Pohyboval se ve společnosti „akademické“. A ta je v současnosti hodně daleko od skutečného dění v republice.

Pan J. Drahoš se obává, že od jmenované trojice může očekávat všechno. Mluví tedy o budoucnosti. My zkušenosti s lidmi, kteří jsou zřejmě v jeho službách, již nyní máme. Jsou přímo odstrašující. Jeden z „jeho výtečníků“ dokonce rozšiřuje text s obrázkem o tom, že na Hradě je dětské porno a kokain. A to je hrůza hrůzoucí. Prezident republiky je hlavou státu. Měl by se těšit úctě. Místo toho je takovým to způsobem napadán, pomlouván. Cožpak takovéto chování v průběhu volební kampaně má být považováno za normální. Ptáme se, pane Drahoši, proč mlčíte k takovýmto excesům „svých lidí?   Pokud nepatří k Vám, pak se od nich veřejně a jednoznačně distancujte a odsuďte jejich jednání.  Jen tak můžete být důvěryhodný.

Nebo máme od Vás očekávat všechno, doslova všechno? Když Vy totéž můžete tvrdit o pánech Ovčáčkovi, Mynářovi a Nejedlém, jistě máme toto právo i my prohlásit o Vás, zvláště když již máme uvedené zkušenosti.

Pokud však skutečně se věci mají tak, jak jsme přesvědčeni, pak se musíme zeptat, kde je Vaše slušnost, o níž mluvíte a jež zatím platila za zvlášť cennou Vaši hodnotu? Cožpak je možné se považovat za slušného a pak několik dní před volbami střílet na svého protikandidáta ze všech hlavní hlava nehlava, pravda či lež?  Skutečně slušný člověk toto neudělá. Nevymění svou slušnost za pár desítek pochybných hlasů. Zůstane slušným až do konce. Ve slušnosti pak vezme, co mu osud nachystal a k čemu přispěl i usilovnou poctivou prací. Před takovým člověkem sluší se uklonit. A co nyní děláte Vy? Je to v souladu s Vaší na odiv dávanou slušností? Co dělají “vaši lidé“ v terénu? Domluvíte jim nebo se ještě stačíte omluvit za jejich, slušně řečeno, „výstřelky?“ Čekáme, co učiníte.

J. Kovář