Zeman Sobotka a „jednotná fronta“ proti Merkelové

Studijní text

Existují doklady, že historické zvraty se podobají. 5. září roku 2015 patří do této řady. V brzkém podzimu před rokem udělala kancléřka Angela Merkelová (CDU) závažné rozhodnutí, v bezvýchodné situaci uprchlíků uvízlých na hranicích v Maďarsku. Její mantra "Zvládneme to!", německá verze amerického "Yes, we can", nastavila kurs "uvítací kultury". O rok později, je uvítací nálada jen málo znatelná. Evropa, pardon, Evropská unie, odstrkuje uprchlickou a imigrační politiku. Společná vůle je sotva viditelná. A co víc: Diskuse o Merkelové získaly nepříznivou skladbu, již dlouho se mísí s diskusí o její politické budoucnosti v čele vlády. Vedeni její velké koalice v Berlíně je jeden rok před dalšími parlamentními volbami v rozpadu:

CDU/CSU je proti SPD kontraproduktivní a znovu opět dochází k neshodám mezi CSU Horsta Seehofera a CDU. "Velká fronta proti Merkelové" byl titulek "Neue Zürcher Zeitung" (NZZ). A správně postřehl: "Hádka místo vize budoucnosti". To bylo způsobeno nejen německými spory, ve skutečnosti i rostoucí kritikou tzv. zemí Visegrádu - Polska, Maďarska, České republiky a Slovenska. Socialistický premiér v Praze, Bohuslav Sobotka, zmínil pohrdavě "německé podmínky". Jeho slovenský protějšek Robert Fico to udělal po něm a okázale navštívil ruského prezidenta Vladimíra Putina. Maďarský premiér Viktor Orbán  oznámil posílení stávajícího plotu na hranicích se Srbskem druhým masivním plotem, kdyby došlo k selhání EU dohody, inspirované Angelou Merkelovou, s Tureckem. Po neobvyklém setkání vedoucích představitelů spřátelených států prohlásila polská Beata Szydlo veřejně v tisku, že existuje mnoho rozdílů. Povinné kvóty pro přijímání uprchlíků kategoricky vyloučila, je to ozvěna britského rozhodnutí odejít z EU.

To, že kancléřka v pozdním létě 2015 otevřela hranice, primárně argumentujíce humanitárními důvody, se ukazuje být stále zřetelněji jako chyba. Tak získali její oponenti své „střelivo“ zdarma. Politolog Herfried Münkler, který působí na berlínské Humboldtově univerzitě, uvedl v rozhovoru u příležitosti prezentace své knihy "Noví Němci" : "Je těžké argumentovat evropskými hodnotami v případě, že se sousedé nepřipojí ... bylo by moudré relativně brzy se shodnout na strategických otázkách, které jsou spíše dlouhodobé, než krátkodobé nálady související s humanitárními argumenty". Přímo toto nenastalo, a tak došlo k evropské hromadě střepů. Nicméně podívejme se na Visegrádské země, a to bez rozdílu. Nemají nic společného s blokem států, jehož členové se ve všem shodnou. Kritika uprchlické politiky přináší velkou populistickou podporu. Proto maďarská Orbanova a polská vládní strana s libozvučným názvem "Právo a spravedlnost" vděčí za svou vysokou oblibu u obyvatel svých zemí výraznému zamítnutí kurzu Merkelové. V dalších klíčových otázkách, včetně reakce na Putinovo Rusko, si odporují. Například, zatímco slovenský Fico zasypal pána v Kremlu projevy sympatií, polská reprezentace prosazuje tvrdý postoj proti velkému sousedovi.

Zarážející odpor vůči imigraci "cizokrajných" lidí je něco normálního. Okamžitě jej paušalizovat, ztotožňovat s xenofobií nebo dokonce rasismem, by byla fatální chyba. Nicméně, tvrzení některých vedoucích představitelů visegrádských zemí budou pravděpodobně vyvolávat takový dojem. Miloš Zeman, hostitel na Pražském hradě, odmítl požadavek Merkelové, že by východní členské státy EU měly při rozdělování uprchlíků prokázat větší solidaritu, jadrnými slovy: "Tato země je naše země. Ta není pro každého, a nemůže být pro každého". Sudetští Němci jsou s takovou rétorikou velmi dobře obeznámeni. I obranný postoj kardinála Dominika Duky k prezidentově orientaci ("Čelíme organizované invazi") je jednou z českých reálií dneška. V Německu, přesněji řečeno v německých on-line médiích, tleskali čtenáři Zemanovi a jeho kamarádům. Tam, po celém internetovém světě je možné najít hymny chvály, jako například: U českých politiků zůstali alespoň myslící lidé a není tam žádná cizí infiltrace jako v Německu; "Škoda, že nemáme v Německu takové politiky; je čas emigrovat do Prahy."

A veřejné mínění v České republice? To ukazuje rychlý pokles akceptování německé azylové a uprchlické politiky. Před rokem měla Angela Merkelová 70% souhlas se svým jednáním. Od té doby poklesl ani ne na 35%. Když se dnes samotný Vladimír Putin jeví Čechům důvěryhodnější, pak se téměř vše pokazilo, poznamenal korespondent WELT Hans-Jörg Schmidt k této skutečnosti, v rozhovoru pro Echo země, noviny Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Zemanův předchůdce, "občanský" Václav Klaus, může oslavovat na svých kampaních v Německu: Vždycky vyhlašoval masovou migraci za nebezpečnou pro život a kvalitu života, tradice a zvyky Evropy. Jinými slovy: Terorismus v Evropě je výsledkem imigrace. Z toho vybočuje premiér Sobotka, který však varoval před uprchlíky a dal rovnítko s teroristy. S pražským premiérem neponechává kámen na kameni bavorský premiér Horst Seehofer (CSU), aby získal spojence proti Angele Merkelové v otázce migrace. Ale také někdy chválí sudetoněmecký landsmanšaft. SL podnikl některé kroky, které jsou důležité pro zvážení Českou republikou. Jedná se o změnu stanov, která mění téměř vše, co patřilo k základním principům landsmanšaftu.

Samozřejmě, že ani pragmatický Sobotka a jeho protějšky v ostatních zemích Visegrádu konkrétně neříkají, jak má vypadat evropské řešení problému uprchlíků. Nutnost zlepšit bezpečnost hranic je nesporná, v Německu otřepaná pravda, "poznamenaly" Neue Zürcher. "Dokonce ani na větší pomoci na místě není nic špatného. Ale byť jen letmý pohled na Řecko a Itálii ukazuje, že řešení krize bez rozdělovacího klíče je sotva možné. V Řecku jsou tábory zaplněny, ještě bez nové vlny uprchlíků z Turecka, k prasknutí, a Itálie směřuje velkou rychlostí do nové krize. „Další vlnu uprchlíků nelze vyloučit. To by dále zkomplikovalo situaci". „Vzhledem k napětí na východě EU, by nakonec visegrádské země mohly být závislé na solidaritě, kterou samy odmítají." (NZZ). Konec historie není znám.

Gernot Facius, Sudetenpost, 8.9.2016, str. 4,

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf