Zbabělost - fenomén doby
Nedávno se prezident Miloš Zeman zmínil o zbabělosti. Pravda, bylo to sice v souvislosti s multikulturalismem, nicméně to »zbabělství« má zřejmě dalekosáhlejší uplatnění a dopad než jen v prezidentem zmíněné multikulturní toleranci.
Zbabělost jako taková je v české politice běžně či standardně užívaný způsob v realizaci naší politiky, ale má také jisté konsekvence ve spojení s bagatelizací zákonných norem, ba co víc, naprosté a vědomé pošlapávání Ústavy ČR. Tuto zbabělost lze spatřovat mimo jiné především v politiky tolik chvástavě diskutované existenci právního státu. Je celá řada juristických příkladů, kdy pojem »právní stát« lze naprosto vyloučit, protože řada výsledků šetření, rozhodnutí a kvalifikace případných soudních projednání nasvědčují tomu, že o právním státě hovoří jen příslušná právní litera, nikoli realita. Uvedu jen několik případů z mých vlastních zkušeností, kdy jsem na některé skutečnosti byl z titulu občansko-morální odpovědnosti nucen reagovat tak, že jsem na osoby, které se v těchto případech exponovali, podal trestní oznámení.
Tak např. kníže Karel Schwarzenberg (TOP 09), svého času ministr zahraničních věcí ČR, veřejně, mimo půdu parlamentu, prohlašoval, že jsme prý ve válce s Ruskem, a proto nabádá postavit se Rusku tím, že NATO a jeho spojenci (včetně US Army) přesunou svá vojska do oblastí, které jim tak zajišťují bezprostřední přístup k hranici Ruska, a tak se připravit na případný vojenský, resp. útočný válečný konflikt.
Europoslanec Jaromír Štětina (rovněž TOP 09) zase kromě jiného, před TV kamerami, tedy rovněž mimo parlamentní půdu. pronesl výzvu, podle které je prý potřeba ukázat, resp. demonstrovat Putinovi vojenskou sílu spojeneckých armád NATO, na což prý Putin slyší a rozumí tomu. Dle mého soudu (a také ohlasu občanů) se tímto jednáním oba politici mohli dopustit trestného činu podle § 407 Podněcování útočné války:
(1) Kdo veřejně podněcuje k útočné válce, na které se má podílet Česká republika, takovou válku propaguje nebo válečnou propagandu jinak podporuje, bude potrestán odnětím svobody až na pět let.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na shromáždění, které podléhá oznamovací povinnosti, nebo
b) spáchá-li takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
(3) Příprava je trestná.
Na stejného politického darebáka, tj. europoslance Jaromíra Štětinu, jsem rovněž podal samostatné trestní oznámení, neboř podle mého mínění se jmenovaný dopustil trestného činu zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace, a sice že vědomě ohrozil národní bezpečnost a poškodil zahraniční politiku České republiky v Evropském parlamentu. Ing. Štětina prohlásil, že Evropa je ve válce s Ruskem. Tento výrok okamžitě převzala všechna ruská média a zaznělo stanovisko, že normalizace vztahů s USA nemusí znamenat zrušení ruských protisankcí proti vybraným evropským zemím, v čele s Českou republikou.
Výrok Jaromíra Štětiny byl vyhodnocen jako potvrzení nepřátelského postoje české vlády k Ruské federaci. Tímto jednáním se dopustil tr. činu podle § 315 tr. zákoníku, odst. 1: »Kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení, územní celistvost nebo obranyschopnost České republiky anebo zničit její samostatnost anebo poškodit mezinárodní organizaci, ač je pověřen zastupovat Českou republiku nebo mezinárodní organizaci, jejíž je Česká republika členem, nebo vyjednávat s cizí mocí anebo jinak chránit zájmy České republiky nebo mezinárodní organizace, jejíž je Česká republika členem, při jednání s osobou, která zastupuje zájmy cizí moci, zneužije své pravomoci jednat za Českou republiku nebo uvedenou mezinárodní organizaci, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let,« resp. § 315 tr. zákoníku, odst. 3, bod b): »Odnětím svobody na osm až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsob-li takovým činem závažné ohrožení mezinárodního postavení České republiky nebo postavení mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem,« kterého se (Štětina) opakovaně dopustil.
Další podání trestního oznámení jsem učinil také na Johna Boka, Tomáše Holuba nebo na ministra kultury Daniela Hermana. V jejich případech šlo o diskutované a problematické »hanobení, případně pomlouvání hlavy státu«. V případě ministra Hermana (v poslední době rovněž vicepremiéra Pavla Bělobrádka) lze za vlastizrádné rovněž považovat jeho, resp. jejich účast a podlézavé, vtíravé a pro republiku naprosto nepřijatelné vystupování na sjezdu revanšistického landsmanšaftu. Uvedené příklady mají společné to, že ani v jednom případě nebylo moje trestní oznámení realizováno a skončilo v šuplíku VSZ.
Za společensky značně problematické, možná nedomyšlené, považuji konstatování pana genmjr. Michala Gondeka. který v rozhovoru pro Haló noviny na otázku, co říká na to, že ministr obrany Martin Stropnický přidružil 4. brigádu rychlého nasazení pod velení německé obrněné divize, mj. odpověděl, že »...toto rozhodnutí ministra obrany je špatné, trestuhodné a vykazuje znaky vlastizrady«. Tím se de facto dostávám k jádru věci.
Mnozí čelní politici či významné osobnosti se k dění či událostem v politice často vyjadřují velmi expresivně, ideologicky provokativně nebo z hlediska platných zákonů, práva či Ústavy ČR až trestuhodně, a přesto se těmito výroky příslušná soudní či trestně právní administrativa, stejně jako obě komory Parlamentu ČR, oficiálně nezabývají. To se týká i výše jmenovaných politiků, na které jsem jako občan, který, na rozdíl od mnoha ostatních, plní svou občanskou povinnost, podal trestní oznámení na podezření ze spáchání trestného činu. Předesílám, že rovněž neúspěšně.
Úvodem jsem zmínil zbabělost, o které mluvil prezident Miloš Zeman. Zbabělost je významným negativem v charakteru člověka. který svým jednáním není ochoten či nechce podstoupit jisté riziko a raději volí cestu či způsob ústupku, opatrnosti, v současné době však především formou vypočítavosti s předpokladem pozdějšího osobního prospěchu. To měl také na mysli prezident Zeman, to mám také na mysli já v případě všech, kteří, ačkoliv jsou si vědomi animozity jednání, nepřijatelného, trestuhodného vystupování nebo vyjadřování některých politiků nebo jiných osob ve vztahu k porušování základních principů morálky, zákonů nebo dokonce Ústavy ČR, přesto možno říct takticky a pokrytecky mlčí a kryjí společensky nebezpečná jednání těchto proradných jedinců.
Co si myslet např. o konstatování genmajr. Gondeka, který otevřeně říká, že v rozhodnutí ministra obrany M. Stropnického sice spatřuje znaky vlastizrady, ale kromě tohoto konstatování neučiní nic, aby se této trestuhodnosti učinila přítrž? Není snad i pro něho, coby člověka, který je bytostně svázán s činností armády, povinnost učinit trestní oznámení na jednání ministra, případně dalších osob? Pro něho i další lidi snad neplatí povinnost, vyplývající ze zákona č. 40/2009 Sb., konkrétně § 368 - Neoznámení trestného činu, § 367 - Nepřekažení trestného činu, případně také § 365 - Schvalování trestného činu? Máme se snad domnívat, že, spatřuje- li genmajr. Gondek v jednání ministra Stropnického znaky vlastizrady, stačí, když se o tom kriticky zmíní v denním periodiku a že je to dostačující k tomu. aby bylo takovému jednání a hlavně důsledkům zabráněno?
Na druhé straně však existuje jiný, stejně společensky nebezpečný jev. a sice, že, je-li trestní oznámení podáno, ze strany příslušných vyšetřovacích, případně soudních orgánů je činěno vše, aby takové trestní oznámení bylo zpochybněno, zneváženo, bagatelizováno a neutralizováno, což v konečném výsledku znamená, že trestné činy mají před závaznými zákony, právem a obecnou spravedlností zelenou!
Takové jednání je nejen společensky odsouzeníhodné, ale je to také typický projev zbabělosti, neboť představitele těchto orgánů nejsou ochotni postavit se trestným činům, páchaným prominentními nebo jinak významnými politiky či osobami (nebo občany-křiklouny pražské kavárny), ale zbaběle se stáhnou buďto na pokyn (možná i na příkaz) »shora«, nebo v blahém očekávání, že jejich »aktivní pasivita« bude jistými strukturami po zásluze odměněna. V takovém případě si potom mohou pánové Schwarzenberg, Štětina, Herman, Pesczynski, Bok, Novotný, Štěpánová či Nový a celá řada dalších pravdoláskařů z pražské kavárny provokativním, urážlivým, nezřídka s válečným vyhrožováním, vykřikovat, co chtějí, a naše zákony jim mohou být. vlastně už jsou »ukradené«! Lze snad takový stav či situaci ve společnosti ve vztahu k zákonům a právu považovat za právní stát? Není to ta zbabělost, o které hovoří prezident Zeman? Já jsem názoru, že to je důsledek přehnané liberalizace demokracie, či lépe řečeno rozbujelá anarchie. Změní to podzimní volby? Kéž by, ale záleží to hlavně na občanech, koho po všech těchto zkušenostech budou volit. A že je koho volit, není pochyb.
Jiří Baťa, Haló noviny, 23.6.2017, str. 11
Přišlo e-mailem