Zápas o smysl českých dějin

Tradice českého státu jsou mnohem hlubší, než se obecně vnímá, konstatoval na semináři Spojenectví Práce a Solidarity profesor ústavního práva a státovědy Václav Pavlíček. Téma znělo Obnova české státnosti. Vznik a státnost Československa.

Pokud má instituce, tedy i stát, pevné kořeny, odolá všelijakým tlakům usilujícím o jeho destabilizaci, zdůraznil. Cíle osobností našich dějin, které nastolovaly otázku vzniku české (československé) státnosti, byly dva - vytvoření republiky a demokratického státu. Ve Washingtonské deklaraci, tedy »Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní vládou československou« (říjen 1918), Tomáš Garrigue Masaryk se svými přáteli a kolegy deklaroval, že požadavky Čechů a Slováků jsou životaschopné.

Ve Versailleské mírové smlouvě (1919) se uvádělo, že v říjnu 1918 nově se konstituující Československá republika je obnovena v hranicích historického českého státu, ve svazku se Slovenskem, poznamenal profesor Pavlíček a citoval mnohé Masarykovy myšlenky vážící se k tématu státnosti, včetně všeobecně známé teze, kterou řekl první čs. prezident při své abdikaci - totiž, že státy se udržují těmi idejemi, na kterých vznikly.

První ČSR deklarovala mnohé demokratické hodnoty, které v tehdejší době nebyly v ostatních zemích zdaleka samozřejmostí: všeobecné hlasovací právo (volební právo žen od 1919), menšinová práva zajištěna poměrným zastoupením v zastupitelských orgánech, pozemková reforma (parcelována církevní a šlechtická půda, rozdělení i mezi německé vlastníky), zrušení šlechtických výsad, vítězství demokratického uspořádání nad teokracií, tj. církev, především katolická, zbavena státní moci, zrovnoprávnění slovenského národa, rozvoj zdravotní a sociální péče, povznesení východních částí republiky aj. Česká (československá) státnost se zakládala na skutečnosti, že plnění sociálních funkcí je úkolem státu, nikoli otázkou almužny či charity.

Odkaz na reformaci

Novodobá historie odkazuje na reformaci, na demokratické hodnoty nastolované osobnostmi typu Karla Havlíčka Borovského, ačkoli se v mnohých médiích u nás nyní stalo běžné stavět proti TGM Josefa Pekaře a jeho pojetí dějin.

Někteří současníci jdou ještě dále a hlásí se k nejreakčnějším profeudálním názorům označujícím například Jana Žižku za lapku či prohlašující období po Bílé hoře za požehnání pro český národ, uvedl Pavlíček. Probublávají i ideje tzv. druhé republiky, které byly za protektorátu Čechy a Morava užívány proti českému národu a k jeho likvidaci. »Není náhodné, že znovu pokračuje boj o ideje, které formuloval TGM. K tomuto střetu docházelo ve druhé republice i po listopadu 1989, proto zápas o smysl českých dějin je stále živý,« zdůraznil profesor Pavlíček.

V rámci diskuse vyslovil přednášející další názory, například že se na současném vládním hašteření ukazuje, že politické stranictví u nás je opět v krizi. »Používání odposlechů kultivaci politického stranictví nepňspívá,« zareagoval na aktuální kauzu s odposlechy vicepremiéra Andreje Babiše. Poválečná opatření týkající se odsunu Němců z republiky považuje za legitimní. Pavlíček též zdůraznil, že bez legií, tedy československých legionářů (v červenci uplyne 100 let od bitvy u Zborova), by Československo nevzniklo.

Seminář se konal v Praze v Domě odborových svazů.        

(mh), Haló noviny, 19.5.2017, str. 4