Zamyšlení nad budoucností

Za necelé dva měsíce budou opět občané České republiky rozhodovat o své budoucnosti na další čtyři roky. Čekají nás volby do Poslanecké sněmovny. Je to chvíle zamyslet se nad uplynulým volebním obdobím a zvážit, komu dát pro příště svůj hlas. Vím, že to pro mnohé spoluobčany nebude rozhodování možná snadné, neboť o jejich přízeň se tentokrát uchází mimořádně vysoký počet politických stran a hnutí. Navíc volby přicházejí v době, kdy jak podle statistických údajů, tak i podle odhadů renomovaných ekonomů, prý česká ekonomika překvapuje silným a rychlým růstem a nízkou nezaměstnaností.

Tak, jak rychle roste ekonomika v České republice, se však stejně rychle rozevírají nůžky mezi úzkou částí vysoce bohatých elit na straně jedné, a na straně druhé velkou částí lidí, která stále nedosáhne na průměrný měsíční plat či mzdu a žije ze stále velice nízkých důchodů. O čem jiném je dnes třeba nejaktuálnější boj učitelů, zaměstnanců veřejné správy za vyšší platy. Vždyť inflační spirála základních životních potřeb se roztáčí naplno. U cen potravin to pociťuje bezprostředně drtivá většina lidí. I to je další námět k zamyšlení před nadcházejícími volbami do Poslanecké sněmovny. Jsem proto přesvědčen, že stojí za to se zamyslet, nakolik se nám, občanům, žije v České republice dobře a nakolik byla předchozí vláda úspěšná.

Je to závažná otázka, protože problémy, které sužují naši zemi, jako korupce, byrokracie, zdaleka vyřešeny nebyly. Zákony, které pod těmito hesly vládnoucí koalice protlačila, spíš tyto věci zamlžily nebo přímo posílily. Přispěla k tomu i neochota vládnoucí ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL bavit se věcně z opozicí a slyšet na její rozumné návrhy.

Na vnitropolitické scéně jsme byli v končícím volebním období rovněž svědky řady politických afér, které ke stabilitě a dobrému jménu naší země nepřispěly. Navíc tyto aféry značně omezily činnost vlády nejrůznějšími vnitřními spory. Sociální demokracie nebyla schopna dostát svým předvolebním slibům, například bráněním církevních restitucí. Naopak podléhala plně tlaku proamerické občanské aktivistické skupiny tzv. Rekonstrukce státu. Slabá role sociální demokracie se ukázala i tím, když ve vládě tolerovala a neustále chválila paktování KDU-ČSL s pohrobky Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Ministři české vlády se poprvé v historii znovu a znovu omlouvali za výsledek druhé světové války a klaněli potomkům zákonně odsunutých sudetských Němců a hojně navštěvovali sudetoněmecké srazy.

Je pravdou, že vláda sice činila některé sociální kroky, například čtyřikrát zvýšila minimální mzdu a platy v některých sektorech veřejné správy. Nelze však opomenout, že zde na ni nezanedbatelný tlak vyvíjely Komunistická strana Čech a Moravy a odborové svazy. ČSSD např. pro odpor pravicové opozice, KDU-ČSL a hnutí ANO nenašla odvahu již prosadit novelu zákoníku práce, v níž by se výrazně zvýšila ochrana zaměstnanců. Ve vztahu k Sudetoněmeckému landsmanšaftu, Evropské unii, SRN a USA však vláda ještě více posílila polokoloniální postavení naší země vůči nim.

Obojí, co jsem zmínil z vnitropolitického dění, se děje v době, kdy se výrazně vyostřuje mezinárodní situace. Velmoci kolem České republiky pod taktovkou Spojených států amerických, Francie, Německa, NATO stále více balancují na hraně válečného konfliktu s Ruskou federací a ohrožují tak světový mír. Česká republika je do tohoto dění víc a víc svou současnou vládou vtahována. Myslím, že to není správné a není v zájmu našich občanů. Ale i lokální velké válečné konflikty, například v Libyi a Sýrii, rovněž vyvolané výše zmíněnými velmocemi, ženou do Evropy stále více uprchlíků. Evropská unie nás nespravedlivě nutí přijímat tyto uprchlíky na základě jí vymyšlených kvót. A zase má Česká republika »sklízet ovoce« za někoho druhého, aniž se řeší podstata vyvolané masové uprchlické vlny.

Jsem přesvědčen, že většina z nás, lidí žijících v České republice, si nic takového nepřeje. Naopak přáli by si, aby nadcházející období nepromrhalo období ekonomického růstu, položilo základy trvalého udržitelného sociálního systému. Také, aby byla Česká republika vyvedena z vazalství vůči diktátu velmocí a NATO a aktivně přispívala k dialogu, porozumění mezi národy a udržení světového míru. Takový slib však neuslyšíte od žádné pravicové strany ani hnutí ANO. Vláda premiéra Sobotky je slabá po celou dobu svého mandátu. Dnes se fakticky již neopírá ani o žádnou vládní koalici. Jde o to zamyslet se, zvolit ve volbách správné východisko z dnešního marasmu. KSČM je předkládá.

Stanislav Grospič , http://www.halonoviny.cz/articles/view/46166632

Přišlo e-mailem