Žádná tlustá čára, nýbrž dvojtečka

Mariánskolázeňské rozhovory 2017

„20 let Česko-německé deklarace. 25 let sousedské smlouvy. Jak to půjde dál? ptala se Sudetoněmecká rada v posledním dubnovém víkendu v Mariánských Lázních - a mnozí reagovali.

Například mluvčí etnické skupiny Bernd Posselt, který řekl: „Chceme být ne sekta, ale menšina v srdci Evropy.“ Kdysi byli Němci a Češi etniky českých zemí - Čech, Moravy a Slezska. Teprve když se jazyk stal jediným kritériem etnicity, nastal problém. „Německý Moravák a český Moravák mají více společného, než německý Moravák a Hamburčan nebo český Moravák a banátský Čech.“

Sudetoněmecko-české problémy jsou téměř rodinná záležitost, kterou musíme řešit společně. Charta vyhnanců z roku 1950 se týkala pouze vyhnanců, na Wiesbadenské dohodě o den později , se podílela také česká strana.

Po potlačení Pražského jara v roce 1968 zakotvilo mnoho Čechů, rodin a jednotlivců, v sudetoněmeckých institucích. Později sudetští Němci navázali úzké kontakty se signatáři „Charty 77“, pomáhali jim v ilegalitě a pašování samizdatové literatury. Před převratem byl sudetoněmecký landsmanšaft (SL) euforický k chartistům, ale po něm se hodně věcí pokazilo. Bylo to, protože obě strany nebyly připraveny a měly různá očekávání.

Ještě Václav Havel, první prezident po sametové revoluci, záměrně poprvé navštívil Německo a ne Francii. Hledal spojence u přímých sousedů a ne u souseda souseda. Později česká média podnítila obavy o majetkové restituce.

Žádný politik České-německou deklaraci z roku 1997 opravdu nepodporoval, protože „udělala účet bez hostinského“, bez SL a šla špatným směrem: nejprve deklarace, pak vytvoření diskusního fóra a diskuse, nikoli naopak.

Spolkové předsednictvo SL se pak rozhodlo, diametrálně odlišně od předpokládaných restitucí pro sudetské Němce, požadovat náhradu za oběti nacismu a konstruktivně se účastnit práce ve výborech iniciujících prohlášení. V těch sudetští Němci od té doby hráli důležitou roli. „Musíme jít tudy. A budeme pokračovat. "

Pracovní skupina „Dialog bez tabu“ v rámci Česko-německého diskusního fóra, které se také účastní Bernd Posselt a Milan Horáček, nyní konečně připravuje témata, pro která bylo Diskusní fórum zavedeno. „Dáváme přednost nekreslit tlustou čáru, ale nastavit dvojtečku, protože se pokračuje dál. A my se budeme podílet na utváření budoucnosti Evropy."

Generální sekretářka Christa Naaß načrtla historii Sudetoněmecké Rady. Před 70 lety, tedy v roce 1947, Hans Schütz, Walter Becher a Richard Reitzner založili se třemi stejně smýšlejícími sudetoněmeckými sdruženími Asociaci sudetoněmeckých zájmů. Hans Schütz, který přišel ze sudetoněmeckého křesťanského hnutí, vytvořil v roce 1946 s páterem Paulusem Sladkem základ pro Ackermann-Gemeinde. Novinář Becher se vynořil v Kameradschaftsbundu a založil s Walterem Brandem Witikobund. Sociální demokrat Reitzner se právě vrátil z exilu v Londýně a založil v roce 1951 s Wenzelem Jakschem Seliger-Gemeinde. V roce 1954 byla pracovní skupina přejmenována: Od té doby je její jméno Sudetoněmecká rada.

„Evropská unie“, řekla Naaß, „je v současnosti před rozhodující zkouškou. Největším problémem je vidět obrovské úkoly jako společnou odpovědnost, a ne se dále rozpadat do Evropy národní sobeckosti, která se projevuje Brexitem."

O práci kanceláře sudetských Němců v Praze informoval její vedoucí Peter Barton, který také oznámil nedávnou návštěvu Helmuta Eikama, člena Sudetoněmecké rady a spolupředsedy Seliger-Gemeinde. Kromě toho Barton představil statistiku českého časopisu „Ekonom“, pod názvem „Chudoba nahradila Němce“, dokazující, že vyhnání sudetských Němců nepřineslo nic dobrého.

Sudetendeutsche Zeitung, 5.5. 2017, str. 1, bez autora a značky

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf