Žádná historická protiofenziva

Současná polská debata o reparacích od Německa nebude rezonovat na území České republiky, a to se zřejmě k těmto požadavkům nepřipojí.

Je třeba poznamenat, že tato záležitost nebyla tématem v česko-německých vztazích, řekl předseda Miloš Zeman v pondělí deníku „Lidové noviny“. Poukázal na České-německou deklarace z roku 1997, kterou velmi oceňuje.

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) zdůraznil, že by měla být minulost „ponechána historikům, a měli bychom se věnovat budoucnosti“. Tato zkušenost byla „draze zaplacena“,  neexistuje žádný důvod, něco na tom měnit.

Jinak je to v Polsku. Více než 72 let po skončení druhé světové války jsou tam zase nahlas vznášeny nároky na německé reparace - a to i přesto, že se země vzdala reparačních plateb v roce 1953. Nyní vládnoucí strana PiS („Právo a spravedlnost“), pod vedením předsedy Jaroslawa Kaczynského, opět tahá za lanka nacionalistické vlády ve Varšavě tímto tématem. V Radiu Maryja oznámili k této otázce, že polská vláda připravuje "historickou protiofenzivu“: „mluvíme o velké sumě peněz a skutečnosti, že Německo odmítá po mnoho let převzít zodpovědnost za Druhou světovou válku“. Kaczynski upozornil na obrovské válečné ztráty, „které nemáme v podstatě nahrazeny až do dnešního dne". Polsku nebyly kompenzovány a to se nevzdalo jakékoliv náhrady.

Stejně jako mnoho historických tvrzení polského nacionálního šovinismu je to prostě nesprávné: Na rozdíl od Československa, které bylo Německem „jen“ okupováno, včetně připojení k Bavorsku, Dolnímu a Hornímu Rakousku a protektorátu Slovensku, a které  po německé kapitulaci obdrželo zpět Sudety a Polskem a Maďarskem anektovaná území, bylo Polsku dáno německé území, které nikdy předtím nebylo polské. V hraniční smlouvě ze dne 16. ledna 1992 nejsou zahrnuty náhrady škod, ale škody způsobené Německem byly menší než škody, způsobené spojeneckým bombardováním všeho, co se na bývalých německých východních provinciích dalo nalézt.

Německo, které mělo v hranicích od roku 1871 do roku 1918 - tedy bez Sudet – 541.265 kilometrů čtverečních, se scvrklo na 357.021 kilometrů čtverečních. 162.342 kilometrů čtverečních bylo přidáno Polsku, které se posunulo ve prospěch bývalého Sovětského svazu až k Odře a Nise na západě. Devět milionů po celá staletí tam domorodých Němců bylo vyhnáno.

„Vzhledem k tomu, že Německo již do značné míry splnilo své povinnosti platit reparace“, Polsko se vzdalo v srpnu 1953, s účinností od 1.1.1954, dalšího odškodnění. Záměrem je, aby se „přispělo k řešení německé otázky v duchu demokracie a míru“, zněla citace - pravděpodobně také s ohledem na strádající „NDR“.

Současný polský ministr obrany Antoni Macierewicz to vidí zcela odlišně: Polská lidová republika, stejně jako „NDR“ před rokem 1989, byly „závislé loutkové státy Sovětského svazu“. Vzdání se práva z roku 1953 bylo Polskem učiněno pod tlakem režimu v Moskvě: „Skutečnost, že Polsko upustilo od reparací v jednání s Německem není pravda,“ tvrdil v TVP Info.

Německo zaplatilo, kromě ztráty území, kolem 71 miliard Euro kompenzací státům a obětem nacistického bezpráví. Na okraji jednání o německo-polské hraniční smlouvě z roku 1991 se obě země dohodly na urovnání nevyřešených otázek odškodnění. Tehdy byla ve Varšavě založena „Nadace polsko-německého usmíření“. Do ní nejprve odešlo 500 milionů DM do Polska, později další téměř dvě miliardy DM pozůstalým bývalých polských nuceně nasazených.

Téma reparací se v Polsku nevyzvedává z naftalínu poprvé: V roce 2004 měla strana PiS většinu v parlamentu, který vyzval vládu k jednání s Německem. Za tehdejšího primátora Varšavy, a pozdějšího prezidenta Lecha Kaczynského, v roce 2010 při nehodě zahynulého bratra Jaroslaw Kaczynského, byly válečné škody pouze pro hlavní město odhadnuty na 45,3 miliard amerických dolarů. Koncem roku 2016 zase tvrdí Jaroslaw Kaczynski, že otázka je nevyřešená. „Tato reparace nebyla nikdy v uplynulých 70 letech vyplacena, a stále má právní platnost“. V kruzích PIS nové výpočty zvýšily nárok z 845 miliard na 1,8 bilionu euro.

hf, Sudetendeutsche Zeitung, 18.8.2017, str. 1

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf