Z projevů prezidenta E. Beneše III

Oč jde nyní?

Jedna z nejstrašnějších válek, jaké kdy lidstvo zažilo, je skončena. Celý svět, vysílený a zchudlý a rozvrácený až ke kořenům své materielní a duchovní existence, poznenáhlu zvedá se ze sutin, jež v letech válečného běsnění nahromadila destrukce a shromažďuje nyní své síly k nové konstruktivní práci na velkém díle politické, hospodářské, kulturní a mravní obnovy. Bude to práce obtížná, těžká, neboť mír tak toužebně očekávaný, ale přitom tak těžce vykoupený, přináší s sebou mnoho nových problémů, které jsou po leckteré stránce složitější a dalekosáhlejší než problémy války.

Svět prošel těžkou, hlubokou krisí, která mění tvářnost a jeho strukturu. Vcházíme do doby, kdy musíme vytvářeti nové základy pro celý náš život. Poměry v jednotlivých zemích jsou různé a proto také hledání cest pro vy-tváření nového poválečného života jest a bude různé. Jsou mnozí, kteří soudí, že nevystačíme už se starými koncepcemi uspořádání našeho života a že se musíme s odvahou rozhodnouti pro nové cesty a nové methody. Šťastný bude národ, jehož vedoucí hlavy dovedou už teď jasně viděti dopředu v této změti názorů a různých plánů a svým rozhodnutím dovedou nalézti správnou synthesu mezi silami a tendencemi minulosti a nutnými změnami budoucnosti. Je to veliký úkol, který čeká nás všechny a který jenom tehdy zdárně vyplníme, dovedeme-li u vědomí veliké své odpovědnosti vůči sobě, vůči svému národu i celému lidství přistoupiti k němu se vším vzájemným pochopením, dobrou vůlí a oddanou, upřímnou spoluprací.

Z projevu k diplomatickému sboru dne 28. října 1945