Winston Churchill u Československé armády – Němci a Sokol

23. dubna 1941

Litoval jsem, že jsem v sobotu nemohl jet s Winstonem Churchillem na návštěvu k naší armádě. Měl jsem dlouho ujednanou povinnost ve Skotsku. Slyším, že britský ministerský předseda byl spokojen a že naši hoši na něho udělali dobrý dojem. Těší mne to velmi a blahopřeji. Jen budeme-li se stále chovat tak - jako kdyby se na nás díval Winston a Roosevelt a zpoza mraků Masaryk otec, vyhrajeme svůj slavný, těžký zápas proti německým netvorům. Naší armádě zdar!

V dnešních novinách jsou fotografie tohoto zájezdu a jedna z nich mne zvláště dojala. Tváří v tvář vojákovi praporečníkovi, držícímu standartu, kterou jsem nedávno odevzdal do rukou presidenta Beneše jménem amerického Sokola, stojí vážný a odhodlaný vůdce Velké Britannie. Právě dnes, kdy krvavé drápy hitlerovských pochopů sáhly na naše národní sokolské společenství. Náš Sokol, mající za základ dobrovolnou disciplinu, lásku k vlasti. Náš Sokol, který se staral nejen o kolektivní disciplinu a tělesnou zdatnost svých dobrovolníků a dobrovolnic, ale i o jejich zdatnost duševní. Náš Sokol, kde statisíce bratří a sester, bratříčků a sestřiček bylo sobě rovno, rovno v lásce a spravedlnosti, kde volnost duše lidské šla vítězně ruku v ruce s volností mladých, krásných těl. Náš Sokol, jehož všechen účel byl ušlechtilý a čistý, jehož nedotknutelnou integrální součástí byla svoboda mínění a nadpolitická spolupráce v radostné nebojácnosti, ten náš Sokol je dnes umlčen zbabělou převahou bezduchých robotů.

Jsem členem malostranského Sokola víc než 40 let a vzpomínám, horoucně vzpomínám na chvíle v sokolovně strávené.

Vzpomínám na své cvičitele, bratry Micky, malostranské truhláře. Na bratra Jesenského (byl bratr Růženy Jesenské) a na mnoho jiných. Celá naše familie sokolovala na Malé Straně a dá Bůh ještě zasokoluje. Návrat do malostranské sokolovny je v mém pevném programu.

Miliony Čechoslováků nejen doma, ale po celém širém světě myslí dnes s láskou, bolestí, vzdorem a odhodlaností na utrpení „Sokola“. Snad je na místě dnes si připomenout, že pro krásnou myšlenku Tyršovu a Fügnerovu na straně jedné a Hitlerovu zrůdnou, zmechanisovanou, bezduchou attilovštinu na straně druhé není v Evropě místa. Idea sokolská je naprosto nesmlouvavou antithesí animálního zkolektivisování německých mas.

Naším sokolským ideálem jest: „V zdravém těle zdravý duch.“ Kdyby Němci měli podobně shrnout jednou větou své ideály, bylo by to: „V lidském stroji žádný duch“. Německý voják nesmí přemýšlet, Sokol musí přemýšlet. Německá mládež musí slepě, zcela slepě poslouchat, chce-li nebo ne. Naše mládež směla se volně rozhodnout pro živou, bratskou, sokolskou kázeň. Základem německé kázně je udavačství a strach. Skoro od kolébky až k hrobu udavačství a strach. U nás v Sokole ani udavaěství ani strachu nebylo, nemohlo být, nesmělo být.

Mohl bych dlouho a podrobně analysovat naprosté a nepřekonatelné rozdíly mezi jasným slovanským Sokolem a ponurým německým golemovstvím. Náš dobrovolný sokolík - jejich robot. Není na světě mohutnějšího protikladu. Když v Jugoslávii zestátnili Sokol, každého československého bratra píchlo u srdce. Musí přijít doba, kdy v bratské Jugoslávii zase bude volný Sokol.

Končím ujištěním neochvějné víry. Bude to Sokol, který na svých křídlech přinese zprávu, že Pravda vítězí.

Bratří a sestry, jsme s Vámi a u Vás. Bůh Vás posiluj! Nazdar!

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 124-125

reprint vydání z roku 19