Výročí velké ruské revoluce

– Vývoj slovanské solidarity

7. listopadu 1944

Lid Sovětského svazu slaví dnes 27. výročí velké ruské revoluce. Slaví je po prvé po třech letech opět na celém území své rozsáhlé říše, na daleké Sibiři, na Kavkaze a v osvobozených městech Bílého Ruska a Ukrajiny. Prožívá svůj velký den zase v plné svobodě, zbaven nečistých Němců. Musí to být pro každého sovětského občana den slávy, uspokojení a hrdosti. Navštívil jsem dnes diplomatického představitele triumfujícího Sovětského svazu, velvyslance Lebeděva, a vaším jménem jsem mu radostně a vděčně stiskl ruku.

Před dvaceti sedmi roky se zrodilo nové Rusko. Dnes již víme, že ideály, které podnítily revoluci, daly nejen jemu, ale celému světu myšlenkový impuls, jenž měl a bude mít trvalý vliv na život všech národů a států. Svět se z nich bude vždy učit, opravovat, doplňovat, zlepšovat, ať už s její myšlenkovou soustavou plně souhlasí nebo ne. Zvláště my nezapomeneme, jak mocnou vzpruhou byla ruská revoluce pro zápas náš a všech slovanských národů proti německému imperialismu. Ideově zasadila germánským světovládným snahám ránu definitivně smrtelnou.

Ruská revoluce byla dělána především pro Rusko. Zrodil se nový typ státu. Z národů, které mezi sebou měly ještě v roce 1861 miliony otroků - otroků v pravém starověkem smyslu slova, vyrostli noví lidé, hrdí, vzdělaní a pracovití. A z jejich práce a nadání vyrostly továrny, celá města továren, šachty, doly, vysoké pece; lid snědl sám  co zasil a početná ruská obilnice nesloužila jako zásobárna ostatní Evropě, nýbrž dala chleba ruskému dělníkovi a rolníkovi. A když byly napadeny, vydaly národy Sovětského svazu ze sebe Rudou armádu, která ničí Němce, a jejich továrny vydaly zbraně, které jsou lepší německých. Musí to být velká myšlenka, která dovedla v jedinečném Stalinově provedení nadchnout sovětský lid k takovému vypětí sil, obětavosti a lásce k vlasti. Je to historická skutečnost, před kterou se v úctě skloní každý člověk, i nekomunista.

Je tragedií národů a lidstva, že se politické pravdy a zájmy odhalují teprve v bolestech, utrpení a obětech. Bylo, bohužel, třeba této války, aby svět přišel k přesvědčení, že bez Sovětského svazu nemůže být zajištěn mír. Je k naší státní a politické cti, že jsme to pochopili a chtěli včas - ještě v dobách, kdy bylo možné poctivou spoluprací západu s východem válce zabránit, klíčící nacistickou bylinu jedu rozšlapat ještě v zárodku a projevit tvůrčí vlastnosti lidské na jiném poli než válečném. Nyní se dostalo všem poučení dokonalého a chci věřit, i trvalého.

Sovětský svaz vstoupí do světové mírové politiky s plnou váhou své moci. Spolupráce s ním nebude odmítána, ale vyhledávána. Nesleduje sám imperialistických cílů a včera ústy svého velkého maršála znovu slavnostně potvrdil, že si přeje samostatnosti a nezávislosti jiných národů a států. Je samozřejmé, že by se nedíval s nezájmem, kdyby v jeho sousedství nebo i jinde v Evropě měly znovu vyrůst režimy, které by daly vznik novým politickým konfliktům a nakonec přispěly k rozpoutání nové útočné války. To by nestrpěl žádný stát. I my budeme dávat pozor, aby nám v sousedství nevznikaly nové fašismy a nacismy. Jak napsal Beneš: „Je třeba, aby byl už konec tomu mezinárodnímu pokrytectví, které, když se mu to hodí, najde si všechny možné důvody, aby se vměšovalo do vnitřních věcí druhých států, a když se to nehodí, stává se mu najednou princip nezasahování do vnitřních věcí druhého státu svátým a nedotknutelným právem národů.“ To první dělal fašismus a nacismus, to druhé demokracie. Výsledkem bylo nebezpečné zeslabení demokracií, vzrůst fašismu a válka. Tomu je dnes konec a Rusko, Anglie a Amerika prohlašují otevřeně a nepokrytě, že fašismus se netrpí a zakazuje, a zároveň se zavazují, že pokrokovým státům ponechají plnou svobodu. My se nemáme čeho bát. Pokrok a demokracie jsou naší tradiční vlastností a Rusko ji bude respektovat a bude s námi spolupracovat jako rovný s rovným, jako jeden suverénní stát s jiným státem suverénním, spojeneckým a přátelským.

Válka urychlila také myšlenkový vývoj slovanské solidarity. I v ní najdeme svou posilu. Budeme v ní hledat především bezpečnost proti společnému německému protivníkovi, odvěkému nepříteli všech Slovanů, a pak, jak říkal můj otec, stupeň k vzájemnosti širší a nejširší. Podobně se na to dívají i Rusové, kteří ponechávají všem slovanským národům nezávislost a samostatnost, přijímají a oplácejí jejích přátelství, zároveň však záruku světového míru spatřují také v spolupráci s Britannií a Amerikou. Kdo si přečetl přednášku, kterou měl Himmler loni k německým vysokým důstojníkům a v níž mluvil o Slovanech jako o škodlivém a nebezpečném hmyzu, který je nutno zničit, ten si uvědomí, jak nutné je, aby se slovanské národy a státy dohodly. My jsme s Rusy již tak učinili. Ze vzájemné důvěry vzešla smlouva, která nám zaručuje vnitřní svobodu a státní nezávislost, která nás brání proti novému německému útoku a otvírá velké možnosti do budoucna.

V den sovětského svátku bojuje slavná Rudá armáda na našem území. Zdravíme ji o výročí velké revoluce bratrsky a vroucně, blahopřejeme maršálu Stalinovi a blahopřejeme celému spojeneckému světu, že ve chvílích osudové zkoušky našel v Sovětském svazu silného a nepřemožitelného spojence a v jeho vůdci Stalinovi státníka neobyčejného, vojevůdce neochvějného. Dobrou noc!

Jan Masaryk: VOLÁ LONDÝN , str. 291-293

reprint vydání z roku 1948