F.P. Vožický : Kronika světové války 1914-19 - X.

11. listopadu.     

Rakouská úř. zpráva přiznává: ve střední Haliči, již jsme dobrovolně opustili, postoupili Rusové přes dol. Visloku přes Rešov a do krajiny u Liska, Přemyšl jest opět obklíčen. V údolí Stryje musel nepřátelský oddíl prchnouti. - Dle ruských zpráv obsadili Rusové Bakalarjevo a zatlačeni u Bialé a Lýku. - Německá zpráva hlásí ze záp. bojiště: u Ysery učiněny pokroky, Dixmuiden dobyt s 500 zajatců a 9 stroj, pušek. Postoupeno záp. od Langemarcku, jižně od Ypres zapuzen nepřítel ze St. Eloi, o nějž bylo několik dní bojováno. Jihozáp. od Lille útok pokročil. Severně od Vienne le Chate au, v Argjbnském lese a u Verdunu všude útoky Francouzů odraženy. - Při dobývání Albertu uhořelo 1.200 lidí! Němci prý dobyli La Basse. - Proti Srbům dobyli Rakušané Mišarské návrší jižné od Šabce a výšiny východně od Zavlaky. - Srbsko mobilisuje muže do 50 let. - Německé lodi, jež znepokojovaly Anglii, a sice „Emden“ potopena angl. loďstvem v bitvě 9. listop. u Kokosových ostrovů a „Königsberg“ blokována na mělčině a zajata v Již. Africe v řece Rufidži. - Afghanistan mobilisuje a vyhlašuje svatou válku. Požár se stále rozmáhá.

12. listopadu.     

Mír? Švýcarsko zakročuje u papeže a presidenta Spoj. států sev.-amerických, aby dali podnět k jednání mírovému. Soukromá zpráva chce tomu, že německá císařovna psala své sestře carevně ruské o mír, ale marně.

Politické. Spojeně státy sev.-americké sympatisují s trojdohodou, dodávají střelivo, 150.000 pušek, konservy atd., kdežto proti Německu zachovávají přísnou neutralitu.

Vandalství války. Nezabavená „Neue Freie Presse“ přináší seznam stavitelských památek, které dosud válkou byly zničeny. Rada kvetoucích měst byla z části nebo zcela zničena. Došlo k tomu jednak bezděky, jednak z trestu. Z devíti provincií belgických ani jediná nezůstala ušetřena litice válečné. Nejvíce ovšem utrpěly krajiny, jimiž šel hlavní vpád Němců do sev. Francie. V Brabantsku město Lovaň želí překrásného chrámu sv.       Petra, slavné druhdy památky gotického umělní stavitelského. Nádherná stará radnice - hned po radnici bruselské nejdrahocennější umělecká památka Belgie - má pochroumáno hlavní průčelí. Starobylá lovaňská universita jest zničena docela. Z památných prostor, kde učívali nejslavnější hlavy vědy jako papež Hadrian VI., učitel        císaře Karla Pátého, nezbyly než bídné trosky. Ještě bolněji musí se dotknouti  každého úplné zničení universitní knihovny. Četné vědecké unikáty a důležité staré rukopisy nenahraditelně přišly vniveč. Zde stojíme před ztrátou, kterou oplakávat budou všechny kulturní země. Celá moderní část Lovaně jest jedinou zříceninou. Vypadá tu jako po zemětřesení. Z krásného divadla nezůstal kámen na kameni. Město bylo, jak známo, rozstříleno z trestu, protože v něm bylo stříleno na vojáky. Podobně bylo zničeno město Dinant na Móse. Městský gotický kostel ční sporou troskou k nebesům nad pohádkovitým druhdy, nyní úplné se zemí srovnaným okolím svých rozkošných letohrádků. Zde odneslo válku město Charleroi. Mohlo býti provazováno za vzor města moderního, které se stalo průmyslovým a zůstalo krásným. Nádherný bulvár Andent byl dělopalbou smeten se země. Z města Visé u Lutychu nezůstalo vůbec nic. Také tam byl krásný starobylý kostel, jako zkazky nádherných někdy dob. Není ho více. Brabantská města Diest, Wavre, Aerschot a flanderská Alost a Saventhern jsou zničena jen na polovic. V posledním městě slavný Van Dyckův obraz „Sv. Martin“ byl zachráněn. V Marlínu kathedrála sv. Rombauta zůstala v celku uchráněna. Zaplatila svou daň války pouze svými malovanými okny, která se rozsypala otřesem kanonády. Hůře již pochodil arcibiskupský palác. Z moderních staveb nespočet mostů bylo vyhozeno do povětří a nespočet nádraží byl vyžehnut. Soupisu jejich teprve po válce budeme se moci dočkati.

14. listopadu.     

Kultura německá a ruská. Němci uložili Antverpám i jiným městům válečnou pokutu, jíž sebrali. - „Neue Freie Presse“ sděluje teď, že při Obsazení Černovců žádal kozácký jenerál Arintenov kontribuci 600.000 rublů; na prosby slevil polovičku řka, že se chová jako Rakušané, kteří v jeho rodišti Kamenci Podolském vybrali pokutu, na níž i jeho dcera musela vydati šperky, aby zachránila město. Černovští sháněli celý den, co kde mohli; chudé ženy i židé i biskup snesli své skvosty (bohatí prchli) a když to nestačiío, otevřeny opuštěné klenotnické krámy a. sebráno za velkého nářku co bylo potřebí. Večer odevzdávali měšťané jenerálovi pokutu, jenž však velkomyslně prohlásil: „Nechci, vraťte to lidu; chtěl jsem jen, abyste pocítili, jak chutnalo vaše počínání obyvatelstvu v Kamenci Podolském...“ Tak se zachoval „ruský barbar“.

Jiný kulturní obrázek poskytl velký německý učenec, pirof. Werner Som bart, jenž v „Berliner Tagblattu“ takto oceňoval nepřátele: „V „království“ černohorském vidím špatný vtip světové historie. Belgii mám za zrůdný politický porod, „belgická národnost“ má nadech komiky; může nám jich být líto. Srbové a Japonci budí mi pocit odporu a hnusu, špiníme s nimi své poctivé (!) zbraně. Srby znám co prodavače pastí na myši (?), Japonce, s nimiž jsem měl co činit, nepokládám za skutečné lidi, ale za učelivé opice, k nimž nelze míti lidského citu, ovšem také ne nenávisti, jako nemáme nenávisti ke psu, jenž se nám na ulici zakousne do lýtka, nýbrž ho prostě zmlátíme holí - -“ Dost, stačí. A tento německý učenec dle „Arb. Ztgu“ nabízel se Japoncům pořádati přednáškové turné a chválit jejich vlastnosti - před válkou.

Výňatky z knihy

F. P. Vožický: Kronika světové války 1914-19 , str. 88-93

Vlastním nákladem vydal F. P. Vožický na Král. Vinohradech, čp. 623. Hálkova 35.

Vychází 4krát ročně. – Tiskem Obchodní knihtiskárny „Merkur“ v Praze

ROČNÍK III. 1919 , belletrie , číslo 6