F.P. Vožický : Kronika světové války 1914-19 - V.

(Výňatky)

13. září. Současně bojuje se na všech bojištích; hlavní bitevní čáry (bojiště) jsou: Rakousko-Ruská v Haliči a části Ruského Polska, od Lublina dolů jižně pod Lvov až k Bukovině; druhá Německo- Ruská v části Ruského Polska, táhnoucí se asi od Pietrkova severně až ke Královci v Poznaňsku německém; třetí ve Francii mezi touto a Německem, od Voges, k Paříži; čtvrtá v Belgii pod Antverpami mezi Německem a Belgií; pátá konečně Rakousko-Srbská v blízkosti hranic Srbska, a na rakous. území Bosny, Herzegoviny a Slavonie. Linie ruská od Baltického moře na jih až k Černovicům má délky přes 1000 kilometrů a jest tu asi tři miliony ruských vojáků, 400.000 německých; jeden a čtvrt milionu rakouských.

U Met bojovalo 310.000 Francouzů s 900 děly a tolikéž asi Němců. V boji u Krasniku 200.000 rakouských a tolikéž ruských, tedy úhrnem 400.000 mužů.

V bojích před Paříží se pokračuje, německé zprávy vyvracejí, že by Němci ustupovali neb byli poraženi.

Na srbském bojišti obsadili Srbové rakouské Mitrovice a Srěm; jiných zpráv odtud není. Zamlčuje se, že rakouské vojsko poraženo, utíká podruhé ze Srbska pod vůdcovstvím gen. Potiorka. — Indické vojsko pluje do Egypta.

Německo nabízí Belgii příměří, za neutrálního pásma linie pod Antverpami.

Malý německý křižník „Hela“ (potopen.

Humanita. Ošetřovatelka francouzského Červeného kříže Marcella Jonyová sdělila toto, nabízejíc se, že potvrdí to přísežně před soudem v Nancy: Dne 15. srpna po půtce u Moncel sur Seille byla jsem se dvěma spoluošetřovatelkami poslána do služby na bojiště, jež zůstalo v rukou Němců. Na bojišti spatřily jsme, jak bavorský důstojník a Jeden voják chystali se uříznouti dvěma zraněným Francouzům uši. Jeden z Francouzů byl důstojníkem. Když jsem chtěla s oběma ošetřovatelkami, jež byly, rovněž jako já, opatřeny odznakem červeného kříže, přispěli nešťastníkům na pomoc, střelil po mně bavorský důstojník a zranil mne na ruce. Když jsem se probudila ze mdloby, spatřila jsem, že obě spoluošetřovatelky ležely mrtvy po mém boku. Potom přišla jsem do lazaretu v Moncelu. — „Hysterická fantasie“ nazývají to Němci.

V Praze i na českém venkově bojí se lidé mluvit. Noviny jsou stále konfiskovány. Zprávy z bojiště jsou stále nejasnější. Množí se přehnané pověsti, že rakouské vojsko ustoupilo již z čáry Krakov - Novi Targ a koncentruje se na linii Olomouc - Budapešť. Bukovina jest prý obsazena Rusy pod ruským gubernátorem. Němci byli před Paříží úplně potřeni. Mülhúzy jsou opět v rukou Francouzů, a pod. Tyto pověsti radostně šeptané, jdou od úst k ústům a budí ve smutných duších naději, že podaří se přemoci černožlutého vraha a domoci se svobody. Toť naše jediná útěcha.

Hrůzy války:  Řady mrtvol a raněných pokrývaly bojiště na Marně.

Vlaky jedoucí do Paříže jsou přeplněny zraněnými. Na jednom místě hájili se Němci za 6 stop vysokou barikádou utvořenou z mrtvol, za kterou kladli útokům Francouzů houževnatý odpor. Bojiště pokryto bylo 7.000 mrtvolami padlých vojínů.

O Rusech, kteří obsadili Vystruč ve východních Prusech, píše „Neue Freie Presse“ z pramene berlínského: „Při ruském vpádu do Vystruče chovala se posádka celkem dobře. V přemnohých obchodech bylo vybrané zboží ihned zaplaceno. Ovšem stalo se také ojediněle, že krámy a byty, jež obyvatelstvem byly opuštěny, vydány byly drancování. Ruským vojínům byla nakázána přísná kázeň a přehmaty byly těžce trestány. Ve mnoha případech byli vinníci u přítomnosti svědků důtkami potrestáni a mnoho ruských vojáků, kteří dopadeni byli při drancování, bylo dle stanného práva zastřeleno. Starosta vystručský dr. Bierfreund, jenž  jmenován byl císařským ruským správcem, musil ostatním Rusům potvrditi, že nedošlo k drancování. K udržení pořádku byla zřízena občanská stráž. Velkokníže Mikuláš a generál Rennenkampf ubytováni byli v městském hotelu.“

České věci. Prof. Masaryk zajel do Holandska, aby tu vyzvěděl víc o válečné a politické situaci. Spřádají se nitky k tajnému dorozumívání se s cizinou pro lepší orientaci a případnou samostatnost českou. Pracuje se potají, neboť nad každým visí Damoklův meč. Ministrův lokaj, Čech Douba ve Vídni, dodává Masarykovi relaci místodržitele Thuna, poslanou ministru vnitra, že odchod vojska na bojiště děje se dosti klidně. Čechy jsou pokojnou zemí vůbec, že ne sice s nadšením, ale z povinnosti dávají císařovi což jeho jest. Douba vyklepával vždy v noci na psacím stroji důležité listiny, maje vedle sebe nabitý revolver, aby se zastřelil, kdyby byl vyzrazen. Plné kuverty dával třikrát týdně spis. Macharovi do Bodenkreditky, jenž je posílal do Prahy a současně pronášeli je členové Maffie v rukojeti hole, deštníku, zašité v knoflíku, a pod. přes hranice. Tak zejména prof. českosl. obchodní akademie, dr. Beneš, několikrát pronesl důležité zprávy.