F.P. Vožický : Kronika světové války 1914-19 - II.

Červenec, 1914.

Ohlašují se již hospodářské účinky předzvěstí války. Peněžní ústavy jsou obléhány davy lidu, jež přichází vyzvednouti si své úspory buď celé, buď z části. Nastal pravý poplach! po zlatých – a že těch nebylo - alespoň stříbrných penězích. Vyplácí se obmezené obnosy 100—200 kor. Jest před činží a také vojáci potřebují peněz pro sebe i své rodiny.

Velká poptávka jest po mouce, soli a jiných poživatinách, lidé se zásobují pro příští prý nedostatek a drahotu. Ta se ihned také (dostavila, neboť někteří nesvědomití obchodníci využili situace a zdražili mouku hned o 20 - 30 hal. na kilogramu. Rozzuřené ženy několik krámů vytloukly, načež místodržitelství vydalo cenník poživatin, jenž nesměl býti překročen. Všechny bursy jsou zavřeny.

Vláda oznámila vydání 300milionů korun pokladničních poukázek a vytištění nových dvoukorunových bankovek v náhradu za stažené drobné mince. Vyhlášeno moratorium do 15. srpna. Do té doby měli jsme býti se Srbskem hotovi!

Zaměstnavatelé v (kancelářích, nakladatelstvích, továrnách, bankách, obchodech i divadlech počínají uvažovati o redukci platů a stenčení počtu zaměstnaných. Značná část těchto již narukovala; tisíce rodin bude bez chleba.

Mobilisuje se. Pražské elektrické podniky ztratily 300 zaměstnaných, vinohradské městské divadlo třetinu mužského personálu. Srdcervoucí scény odehrávají se na ulicích mezi rodiči a syny odcházejícími na vojnu, mezi manžely, otci rodin i milenci. Ženy s pláčem loučí se se svými drahými, jež snad nikdy více neuzří, anebo - jako mrzáky.

Pravidelná vozba na drahách vázne, aby byla konečně úplně zastavena. Cestující a ti, kdož jsou na letních bytech, nedostanou se domů - tisíce rodin jest roztrženo. Válečná bestie roztahuje své spáry všude i do nejposlednějších, míru a práci zasvěcených chat.

Na ulicích objevují se vojáci reservisté ve vlastních šatech civilních, ale s vojenskou čepicí, pásem z nelakované kůže a bodlem po boku, jiní na polovic ve vojenském a ve svém. Pestrá směsice. Mnoho jich dlí v městě, na své útraty se stravují, nocují kde mohou, protože vojenská správa nemá pro ně místa ani v kasárnech, ani na drahách, kde vozba vázne. Zdá se, že není vše v pořádku.

Vojenská správa odvádí koně, vozy, automobily soukromé - vše, co je schopno pohybu, musí do války. Miliony vyhazují se plnými hrstěmi - prozatím jen v poukázkách později splatných.

Noc co noc prochází městem velké oddíly vojska; tišinou noci táhnou v dlouhých kolonách dělostřelci se svými děly. Děla lomozí po dlažbě, věc nelze utajili, obyvatelstvo probouzí se lze spánku, rázem otevírá okna a zří dojemně smutné divadlo : na dělech ověnčených ratolestmi sedí vojáci, při vozech jejich ženy, milenky; drží se úzkostlivě chladného kovu děl a pláčí, poslední záležitosti vyřizují, pozdravují se se svými muži. Loučí se s nimi snad navždy. Cítí tíhu okamžiku, zoufale hledí do budoucnosti a vrávoravými kroky potácí se až k nádraží, kde je osud nelítostný rozdělí. Shledají-li se kdy? - Bolno mysleti. Však obecenstvo mává šátky a volá: Vraťte se, vraťte se brzo, zdrávi - -

Ještě válka není vypovězena, hrůzy její však již pociťujeme všichni až v kostech mrazí. A všichni se utěšujeme, že nedojde k nejhoršímu, ke střetnutí válečných sil. Ještě jest naděje!

Na všech stranách činí se přípravy pro Červený kříž a horečně se sbírají příspěvky. Zde pracuje milosrdenství, lidskost.

Úterý 28. července 1914 bude zaznámenáno jako smutně památný den v historii celé Evropy, ba, celého světa, Toho dne vypovědělo Rakousko-Uhersko Srbsku válku, národů se nikdo netázal, prostě jim oznámili toto:

Mým národům! Bylo mým nejvroucnějším přáním, abych léta, která Boží milostí jsou mi ještě dopřána, mohl zasvětiti dílům míru a uchránil Svoje národy před těžkými oběťmi a břemeny války.

V radě Prozřetelnosti bylo jinak rozhodnuto.

Pletichy protivníka plného nenávisti nutí Mne, abych na obranu cti svého mocnářství, na ochranu jeho vážnosti a moci, k zabezpečení jeho državy po dlouhých letech míru chopil se meče.

 . . .

A tak jsem nucen přikročili k tomu, aby se mocí zbraní opatřily nezbytné záruky, které mají zabezpečiti Mým státům pokoj uvnitř a trvalý mír na venek.

V této vážné chvíli Jsem si plně vědom celého dosahu Svého rozhodnutí a Své zodpovědnosti před Všemohoucím.

Vše jsem prozkoumal a uvážil (?!).

S klidným svědomím nastupuji cestu, kterou Mi povinnost vykazuje.

Spoléhám na Svoje národy, kteří ve všech bouřích vždy v jednotě a věrnosti kolem Mého trůnu se seřadili a pro čest, velikost a moc vlasti k nejtěžším obětem vždy byli ochotni.

Spoléhám na statečnost, obětavým nadšeními naplněnou brannou moc Rakousko-Uherska.

A důvěřuji ve Všemohoucího, že Mým zbraním dopřeje vítězství.

František Josef v. r.                                                                                         Stürgklt v. r.

Maďarským a vídeňským něm. listům, jakož i davům na ulici stalo se konečně po vůli; starý, slabomyslný, ale zavilý císař podlehl naléhání svých rádců a vydal dále manifest, jenž nese podpis ministra zahraničních záležitostí, hraběte Berchtolda, pána na Buchlově.