Vladimír Kučera na státní svátek na roztrhání

Pokud jste někdy rozjímali nad otázkou, který z redaktorů zpravodajství ČT je pro jeho  vysílání osobou nejméně postradatelnou, dal vám včerejší slavnostní den jasnou odpověď. Je jí Vladimír Kučera, kterého jsem ve včerejším vysílání ČT viděl na obrazovce nejméně třikrát, tzn. ve třech pořadech. Možná ale, že těch pořadů, které vedl, bylo ještě víc, možná čtyři, či dokonce pět, ale já ho na vlastní oči viděl ve třech, protože jsem byl i venku na procházce, hlídal jsem dítě, dost jsem si i četl, takže přesně spočítat jsem si to nemohl.

Ale milí zlatí, ono to, že byl minimálně ve třech poměrně dlouhých pořadech není všechno, on v nich měl i naprosto hlavní slovo. A to ne proto, že by toho ve všech těch pořadech nejvíc namluvil, ale proto, že si jako vždycky do svého debatního kroužku vybral jen ty besedníky, o kterých věděl, že budou hovořit tak, jak by hovořil on, kdyby na něj v debatě přišla řada. A není-li Vladimír Kučera jinak člověkem geniálním, pak ve výběru lidí pro své pořady, kteří dokáží svými ústy vyslovovat jeho myšlenky, géniem bezesporu je. (Mám dojem, že právě pro tuhle schopnost jej ČT zaměstnává). Nu a protože vy jeho názory, které by se daly co nejstručněji charakterizovat jako druhorepublikové, už z dřívějška dokonale znáte a víte, že jiných se od něj dočkat nemůžete, nijak vás neelektrizuje, když je slyšíte znovu a znovu, třebaže splývají též z jiných úst, než z jeho. Je to nuda k ukousání, a kdyby redakce ČT našla někdy odvahu k oznámení, jaké procento diváků Kučerovy pořady sleduje, moc bychom se asi divili, že tak nízké číslo vůbec existuje.

A přitom: Jaké by to mohlo být oživení, kdyby si ČT – a o nejen do pořadů pana Kučery – zvala dnešní disidenty, přesněji řečeno ony všeobecně známé a vážené osobnosti, které se nesnášenlivostí a sprostotou dnešního mediálního mainstreamu v disentu ocitly? Třeba Petra Žantovského, Jaromíra Petránka, Lenku Procházkovou, Zdeňka Zbořila, Erica Besta, Vlastimila Vondrušku, Ivana Davida, Karla Sýse a desítky dalších a dalších? Jak by to v dnes tak zatuchlé a neinspirující ČT začalo náhle duchovně jiskřit, a jak by v tom jiskření shořel nejen tak nepostradatelný Vladimír Kučera, ale i jeho mnozí kolegové a kolegyně, které se dnes na monitoru ČT tak hrdě i neoprávněně promenují.

Skutečně divný to čas, že můžeme o něčem podobném jen snít.

Lubomír Man