Vláda a vládnout. Nejsou ta slova už anachronismem?
18.12.2017 Ivo Šebestík
Ivo Šebestík píše o tom, jak moc je české slovo vláda nebo vládnout ve srovnání s jinými evropskými jazyky poplatné feudální minulosti a jejímu pojetí moci.
Prezident republiky Miloš Zeman jmenoval novou vládu předsedy vítězného politického hnutí ANO, Andreje Babiše. To, jaký bude její další osud v parlamentě nevíme, nicméně je zde ono slovo VLÁDA a s ním úvaha o tom, zda toto slovo a s ním spojené sloveso vládnout tak náhodou nepatří do časů, abych tak řekl „předdemokratických“.
Zda snad dokonce nenesou slůvka „vláda“ a „vládnout“ svůj díl odpovědnosti za to, jak se ministři a celé vlády chovají k zemi, kterou spravují, a ke svým voličům. Jeden můj dobrý známý je na obě slova – vláda a vládnout – už alergický. Kdykoliv některé z nich zaslechne v médiích, nejprve lehce znachoví ve tváři, načež se tato barva velice rychle promění v barvu zuřivě brunátnou a onen dotyčný pobouřeně křičí: „Copak já potřebuju, aby mi někdo vládnul?! Copak jsme ve středověku?!“ Načež již mírně vyventilován prudkým vzplanutím odporu, tedy téměř uklidněn dodává: „Jakápak vláda? Ministři jsou od toho, aby spravovali rezort, který jim byl svěřen občany. Aby se starali, jak nejlépe umí, o to, aby v jejich rezortu všechno šlapalo. Jsou to údržbáři, něco jako správcové tenisových kurtů. Mají uhrabat antuku, narýsovat čáry, v horku kurty pokropit vodou a ve volném čase sbírat míčky.“
V této chvíli ovšem soudím, že můj známý je v posuzování pracovní náplně ministrů a vlád již poněkud nespravedlivý. Nicméně, na jeho odporu k pojmům vlády a vládnutí, jež považuje za velmi anachronické, středověké a feudální, jisté opodstatnění shledávám. Jak je tomu vlastně s pojmem vlády v jiných evropských jazycích? Odkud se vzal a jaký význam má to slovo u jiných národů?
Angličtina, která se ve všech ostatních evropských jazycích usazuje velmi pohodlně, označuje vládu jako government. To slovo na britské ostrovy připutovalo patrně s Vilémem Dobyvatelem a Normany, neboť jeho původ leží v latině. Jazykový ponor hluboko až do klasické Ciceronovy latiny nás ale poučí o původním významu slovesa gubernare, které označovalo kormidlování lodi. Odtud podstatné jméno gubernator, což byl kormidelník. Staří Římané patrně ve správě obce či přímo státu spatřovali umění navigovat (vést) plavidlo skrze skaliska, jaksi středem mezi Scyllou a Charybdou.
Něčemu vládnout bylo pro ně srovnatelné se schopností řídit, vést, spravovat, proto se přihodilo, že pojmy pro kormidelníka a jeho kormidlování se přesunuly na správce a vládce. Ovšem vzpomínka na dávný původ oněch pojmů zůstala za těch dávných časů živá. Ten, kdo – řečeno česky – vládnul, zůstával v latinském slova smyslu někým, kdo „kormidloval“ obec, stát, spoluobčany tak, aby nenarazili na skaliska. Byl to svého druhu lodivod a předpokládalo se, že kdo chce vést loď, tak to musí umět. V opačném případě doplatí posádka, cestující i náklad na jeho nekompetentnost.
Latinské sloveso gubernare a s ním příbuzné pojmy putovaly do většiny románských jazyků, přičemž si víceméně zachovaly transparentní tvar. Francouzština považuje „vládu“ za gouvernement, italština má pro tutéž věc slovo governo a španělština gobierno. Všude tedy zůstává vzpomínka na původní význam, který se blížil činnosti, jež předpokládala spíše než naše slovanské „vládnutí“ jakýsi druh služby obci, státu, národu.
Klasická latina se vyvíjela v blízkosti a někdy i pod vlivem klasické řečtiny. Nicméně pokud se jedná o pojem vlády a vládce, řecké významy jsou odlišné. V řečtině se vláda označuje jako βασιλεία (basileía), což je slovo odvozené od pojmu pro vládce, krále – βασιλεύς. Řečtina byla nejenom jazykem klasického Řecka a řecké kolonizace v oblastech Středozemního moře, ale i jazykem Byzance, která následně ovlivňovala mnohé slovanské národy a jejich jazyky včetně staroslověnštiny. Je docela pozoruhodné, kolik slov zasela řečtina například do ruštiny.
Pojem vlády ve smyslu, jaký tomuto slovu dává čeština, je řeckým slovům odvozeným od krále blízký. Staroslověnština označovala pojem moci či vlády slovem vlasť (v cyrilici s měkkým znakem na konci). Vládce byl pak vladyka. Slovo vlast ve smyslu vlády či moci má dodnes chorvatština. Ruština si pro pojem vlády osvojila výraz правителство, což je slovo odvozené od slovesa spravovat (править) či pojmu vládce (правитель). Všechny tři pojmy snad dost možná pocházejí od slova pravidlo, které zní правило. Ruština zná ale také pojem господствовать, ve kterém se odráží české sloveso hospodařit. Výraz владеть (vládnout) v ruštině sice existuje také, má ale význam spíše ve smyslu vládnout nějakým nástrojem nebo uměním, a nikoliv vládnout ve smyslu řídit a spravovat (obec).
Polština si v pojmenování pro vládu zvolila slovo rzad, odtud pak výraz rządzić (vládnout, s nosovou výslovností a). (Pozor nijak nesouvisí s řáděním, i když to v politice někdy tak vypadá.) Výraz panować polština používá pak v podobném smyslu, jaký je i v češtině, pro zdůraznění dominance.
Latina, zmíněná na začátku tohoto textu jako matka slovesa gubernare, jež se usadilo v románských jazycích a normanským vlivem i v angličtině, znala ale ještě i jiné pojmy pro vládnutí a vládu. Byla to slova regnare a regnum. Ty pojmy jsou odvozeny od panování a od krále (rex). Dávají pojmu vládnutí onen archaický význam spojený s nadřízenou mocí. V pozdější době se s těmito pojmy potkáváme například v němčině a v nizozemštině (Regierung – něm.; regering – nizozemština). Například němčina má také sloveso regieren, které znamená vést či spravovat, a rovněž tak die Regel, jako pravidlo (regule). Němčina a nizozemština mají ovšem také slova zdůrazňující dominanci vládnutí, a sice Herrschaft – něm. a heerschappij – nizozemsky. Tyto výrazy se ale ve státoprávním smyslu a ve vztahu k demokratickým zemím současnosti v těchto jazycích nepoužívají. Leda ironicky.
Z tohoto malého exkursu do evropských jazyků vyjadřujících české pojmy vlády a vládnutí vyplývá, že jazyky, které se staly přímými dědičkami klasické latiny nebo jako němčina či nizozemština si z ní vzaly některé pojmy týkající se správy, zákonů či administrativy, v pojmu vlády a vládnutí zachovávají určitý odstup od „feudálního“ konceptu arogantní a nikomu se nezodpovídající moci. Polština spojuje pojem vlády s vnímáním „řádu“ a ruština v něm zachovává obraz „spravování“ či „řízení“. Staroslověnské slovo „vlasť“, převzaté i do chorvatštiny, zahrnuje velice široký význam vlasti, domoviny, ale i moci a vlády. Nachází se také v ruštině ve tvarech: власть a властитель.
Ze všech zmíněných jazyků se nejproblematičtěji jeví pojmy vlády a vládnutí právě v češtině. Obě slova si zachovávají velmi silnou vazbu na feudální typ dominance a neomezeného nakládání s oblastí, ve které se uplatňují. Implikují až příliš svévoli, aroganci a nezodpovídání se nikomu. A lidem, kterým nedochází, že demokratické státy jsou (nebo by alespoň měly být) na hony vzdálené feudálnímu konceptu moci, hrozí nebezpečí, že si ve svých funkcích začnou počínat skutečně jako „vládci“, tedy nekontrolovatelně. Je nejvyšší čas pojmy pro „vládu“ a „vládnutí“ nahradit něčím významově modernějším a hlavně přesnějším z hlediska výkonu činností.
http://casopisargument.cz/2017/12/18/vlada-a-vladnout-nejsou-ta-slova-uz-anachronismem/